Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Do mé poradny chodívají velmi často dotazy týkající se nejrůznějších publikací, které by smysluplně doplnily vaše nutriční obzory a zcela jistě stály za přečtení. Ruku na srdce, ač sama jsem neúnavný čtenář, málokdy mohu opatřit knihu nálepkou Zdařilá. Většina z nich je jen spíchnutá horkou jehlou, kdy člověk vyzbrojen nadšením z počátečních úspěchů, potřebuje své lehce nabyté know how okamžitě předat světu. To by bylo samozřejmě v pořádku, pokud by nad celou záležitostí bděl činitel nejvyšší a nejspravedlivější, tedy čas. Během něj mnohdy totiž zjišťujeme, že ono počáteční nadšení kolikrát brzy střídají okamžiky hlubokého prozření a uvědomění si vlastních omylů. Knihy podobného ražení pak mohou zlákat tisíce hledajících a napáchat tak nevratné škody. O takových publikacích však řeč nebude. Dnes jsem vybrala právě sedm knih, které si zcela jistě zaslouží svůj obdiv, neboť informace, kterými oplývají, podloženy nejrůznějšími vědeckými poznatky a dlouhodobou praxí. Začneme tedy Jonny Bowdenem.
Jonny Bowden – 150 nejzdravějších potravin na světě
Jonny Bowden platí za významného amerického nutricionistu s dlouhodobou praxí. Těch v České republice existuje zhruba sto. K ruce pak mívají nutriční terapeuty, kteří jsou rovněž oprávnění edukovat a pečovat o nemocí zatížené pacienty, sestavovat diety a navrhovat léčebný program. Na rozdíl od výživových poradců, jež nepronikli do hlubších tajů léčebné výživy a dle zákona tedy nemají oprávnění k edukci nemocného, dokonce ani k redukci váhy ne, neboť obezita je vnímána jako choroba. Vraťme se však opět k Jonnymu, který hned na úvod knihy píše: „Nedávno se mě někdo zeptal, zda je med dobré sladidlo.“ Moje odpověď zněla: „Záleží na tom. Pokud si pod pojmem med představíte to, co koupíte v supermarketu v plastovém obalu ve tvaru medvěda, pak má odpověď zní ne. Pokud však pro vás med představuje neupravený, nefiltrovaný, nepřevařený, nepasterizovaný organický med, pak bude má odpověď zcela jistě kladná.“ Jonny vás jednoduše nezklame, vše servíruje tak, že dopomůže pochopit a neztratit se v přemíře nejrůznějších líbivých potravin a výrobků, které okupují pulty zářivých supermarketů. Kniha klade otázky, po kterých následují smysluplné odpovědi. Mně osobně dal Jonny hodně.
Proč to milovníkům špenátů myslí? Proč je na místě konzumovat spíše než rybičky v rostlinném oleji ty ve vlastní šťávě? Proč jahody zlepšují krátkodobou paměť? Proč živé kultury kysaného zelí pomáhají mírnit zánět a proč vlašské ořechy představují skvělou svačinku pro děti? Slibuji, že si tuto knihu zamilujete. Těhotným ženám pak doporučím knihu 100 nejzdravějších jídel pro nastávající maminky od téhož autora.
Jiří Janča – Co nám chybí
Z útlé publikace pana Janči, Co nám chybí, čerpám již mnoho let. Ač tento homeopatik a světově proslulý terapeut alternativní medicíny započal svůj život ve zcela jiných šlépějích – báňský inženýr, během zhruba padesáti let se ve svém oboru stal uznávanou špičkou. Tak trochu připomíná Gorgia Agricolu, 1494-1555, který přes studium hornických nauk a proniknutí do světa hornin a minerálů, stává se později jáchymovským lékařem.
Pana Janči si cením zejména pro jeho laskavý přístup a umění skládat jednotlivé střípky v dokonalý celek. Zajímá-li vás, jak nejlépe ze stravy využít minerály, jako je selen, zinek, hořčík, vápník či železo a přitom se vyhnout rtuti, olovu či kadmiu, růst a sílit ve zdraví, v absolutní fyzické a psychické kondici, tato kniha vhodně doplní dvě výše zmíněné.
Hiromi Shinya – Enzymy, klíče ke zdraví
Přední americký gastroenterolog a průkopník kolonoskopie, jehož život podrobil těžkým zkouškám, dává pochopit, proč strava založená na enzymaticky aktivních potravinách zaručuje dlouhodobý pocit svěžesti a fyzického zdraví. Tento lékař nenabádá k striktnímu stravovacímu kultu, ukazuje však cestu, která přináší uvědomění a radost z jídla, jenž je pro zachování harmonické rovnováhy klíčová. Níže si projděme jeho osm zásad životosprávy, které prospívají nezbytným enzymům:
- udržujme poměr 85-90 % jídel založených na rostlinách a 10-15 % jídel živočišného původu
- stravujme se tak, aby stravu tvořily z 50 % obilniny, z 35 % zelenina a ovoce a z 15 % jídla živočišného původu
- upřednostňujme nerafinované obiloviny, které by v souhrnu měly tvořit 50 % naší stravy
- podíl stravy tvořený potravinami živočišného původu by měl pocházet ze zvířat s nižší tělesnou teplotou, než je ta lidská, dobrým příkladem jsou ryby
- čerstvé a nerafinované potraviny konzumujme v jejich přirozené formě
- vyhýbejme se, pokud je to možné, mléku a mléčným výrobkům
- vyhýbejme se margarínu a smaženým pokrmům
- dobře žvýkejme (každé sousto alespoň 40 krát) a snažme se konzumovat menší porce
Jen pro vysvětlení čtvrtého bodu, doktor Shinya věří, že tuk živočichů, jejichž tělesná teplota je vyšší, než ta lidská, v chladnější krvi tuhne a pomáhá tak rozvoji cholesterolovým plátům, vyššímu procentu triglyceridů atd. Zajímavé, že?
Dr. Henry Bieler – V potravě je lék
Tato publikace je trošku staršího ražení, nicméně, během své lékařské praxe přišel Henry Bieler na celou řadu podstatných „pravd“, které lze aplikovat taktéž na dobu současnou. Vzájemnou souvislost mezi zdravím a správnou životosprávou sledoval již na začátku své lékařské kariéry, kdy jako mladý přepracovaný lékař onemocněl těžkou chorobou. Svou spásu nehledal v žádném z léků, ale ve stravě, kterou po celou svou kariéru podrobil hlubokému drobnohledu. Ve své praxi pak striktně odmítá přemíru léčiv, ve kterých spatřuje pacientovu zkázu. Doslova píše: „Dospěl jsem k názoru, že se musím vzdát užívání jakýchkoli medikamentů a spolehnout se pouze na stravu, ve které je lék. Neboť mladý lékař začíná s dvaceti léky na každou nemoc a starý lékař končí svůj život jedním lékem na dvacet nemocí.“
Neodpustím si ještě jednu jeho poznámku: „Přiznávám, že jsem jako horlivý mladý lékař také krmil své pacienty pilulemi, kapkami a všeléky, dokud jsem se jako Macbeth nerozhodl: Hoďte ty léky psům, já je brát nebudu. A zjistil jsem, že psi, neboť jsou to inteligentní zvířata, si nad nimi odfrkli a šli pryč.“
Jak vnímá Henry sůl? Jak vnímá droždí, živočišnou bílkovinu? Jak velkou váhu přikládá první obranné linii proti nemocem, tedy zažívání? A játrům, jako obranné linii číslo dvě? Žlázám s vnitřní sekrecí? Odpovědi na tyto otázky + celou řadu dalších zajímavých informací, naleznete v této pozoruhodné knize.
William Davis – Život bez pšenice
Nemohu nezařadit ani tento vyhlášený skvost, odbornou publikaci pana doktora Davise, který s úspěchem léčí jednoduchou strategií spočívající v naprosté absenci pšeničné bílkoviny, tedy lepku. Dle své osobní zkušenosti, stejně jako kolega Henry Bieler, prožívá úpadek vlastního zdraví, kdy díky nadměrné zátěži pšeničným lepkem dochází k prudkému oslabení sliznice tenkého střeva s následným imunitním deficitem, podvýživou, což se brzy projeví i na váze. Poukazuje na abúzus pšeničných produktů, ať už celozrnných či vysoce ohlazených a vysvětluje, jak snáze přejít na přirozenou bezlepkovou stravu. Ačkoli je zde spousta informací neustále opakována, pozorný čtenář si ke svým myšlenkovým skvostům zaručeně dojde.
Eva Hájková – Hravě o živé stravě
Kvalitních publikací věnovaných dětskému jídelníčku bývá jako šafránu, natož pak těch, které razí veganskou cestu. V knize Evy Hájkové, Hravě o živé stravě, se dočtete, jak zajistit adekvátní příjem bílkovin, kvalitního tuku, omega 3 a 6 NMK, vápníku či železa, co si v alternativních způsobech stravování pohlídat, aby vaši nejmenší rostli a sílili ve zdraví. Autorka, dvojnásobná maminka, čerpá ze své vlastní zkušenosti a její dvě zářivé děti jsou jen dokladem toho, že její cesta je úspěšná.
Co nás kniha naučí?
- základní orientaci v mnoha pojmech
- co je to vitariánství a jak se k němu staví dnešní nutriční lékařství
- vitariánství a výživa dětí v praxi
- jak postupovat u prvních příkrmů
- co řadíme mezi tzv. „superpotraviny“ a proč
- ingredience v živé kuchyni
- kapitoly věnované pitnému režimu dětí
- praktické tipy a recepty
Na knize oceňuji zejména to, že otevírá několik schůdných cest, čímž napomáhá rodičům snáze se zorientovat v nutriční problematice našich nejmenších. Navíc, grafické zpracování této knihy je víc než úchvatné. Knihu Evy Hájkové, Češky dlouhodobě žijící v Austrálii, zcela jistě doporučuji.
Kvalitních a dobrých knih bychom našli nespočet, tento prostor byl však vymezen pro sedm z nich, což není mnoho. Pokud však prahnete po dalších zdrojích, doporučuji:
- William Wolcott, Trish Faheyová – Metabolické typy, převratný způsob stravování
- Collin Campbell, Thomas Campbell – Čínská studie
- Jan Lebl, Štěpánka Průhová a kol. – Abeceda diabetu
- Henry Lu – Čínský systém léčby potravinami
- Tomáš Štanzel – Strava a vědomí (pro mne opravdový skvost)
- Alena Mokrá – Vaříme zdravě bez cukru
…