Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Tuk a mastnota byly od starých časů spojovány s úspěchem a bohatstvím. „Neošizená“ polévka musela mít na povrchu spoustu mastných ok, dobře vykrmené prase bylo pěkně prorostlé… Tato česká tradice tučných pokrmů a velký vzestup spotřeby produktů rychlého občerstvení (hranolky, hamburgery, uzeniny,…) však přinášejí při dnešním sedavém způsobu života nemalá zdravotní rizika.
K čemu tuky v lidském těle slouží?
Tuky patří mezi hlavní živiny člověka a jsou nejvydatnějším zdrojem energie (1 g tuku poskytuje 9 kcal = 37,7kJ energie). Umožňují vstřebávání vitamínů A, D, E, K z potravy. Jsou součástí všech buněk organismu, jsou potřebné k tvorbě hormonů, podílejí se na funkci kůže, nervové tkáně, na srážení krve, na zánětlivé reakci.
Tuky však také představují jeden z rizikových faktorů aterosklerózy (resp. ischemické choroby srdeční včetně infarktu myokardu a cévních mozkových příhod). Nadměrný příjem a nevhodná skladba tuků v potravě vedou k rakovině tlustého střeva a konečníku, souvisí s rakovinou prsu a s výskytem dalších nemocí (obezita, cukrovka, žlučníkové kameny, apod.). Tato nebezpečí jsou již dlouho všeobecně známa. Lidé je však podceňují, zdravotní důsledky se totiž neprojeví ihned, ale až s odstupem let, desetiletí. Pak je na prevenci ale již pozdě…
V čem je tedy problém?
Hlavní problém je v tom, že tuků obecně konzumujeme v naší stravě nadbytek. Již Paracelsus pravil, že „všechny látky jsou jedy, toliko dávka je příčinou, že látka být jedem přestává“ – a obdobně to platí o vztahu tuků k zdravotnímu stavu. Zdravý dospělý člověk by měl hradit tuky svůj energetický příjem z cca 25 – 30 %, tzn. že jeho celkový (zdůrazňujeme celkový, tedy ze všech pokrmů a potravin dohromady) denní přívod tuků by měl být v závislosti na věku, pohlaví a náročnosti vykonávané práce v rozmezí od 60 do 100 g. V naší stravě nekonzumujeme pouze volné tuky (máslo, sádlo, olej…). Celá řada potravin totiž obsahuje poměrně značné množství tuku, aniž si to konzument uvědomuje (tuky skryté) např. již snědení 10 dkg bůčku celodenní limit přívodu tuků skoro vyčerpá!
Tipy na snížení spotřeby tuků potravou
Je žádoucí v jídelníčku preferovat libové maso, resp. při kuchyňské přípravě okrájet pokud možno veškerý viditelný tuk. Vhodné je maso rybí (alespoň 1 – 2x týdně) a drůbeží (avšak i zde pozor na podkožní tuk). Výrazně omezit bychom měli konzumaci uzenin a tzv. „fast foods“ – hamburgerů, hranolek apod. Dále je nezbytné doporučit snížení spotřeby různých máslových moučníků, dortů, čokolády a rovněž oplatek (včetně tzv. DIA). Mléčné výrobky jsou výhodné takové, které mají snížený obsah tuku – nízkotučné a odtučněné mléko, jogurty s nejvýše 0,5 % tuku, tvarohy s nejvýše 15 % tuku v sušině (t. v. s.), přírodní sýry s nejvýše 20 % t. v. s., tavené sýry s 20 – 30 % t. v. s. Při kuchyňské úpravě je žádoucí pokrmy méně mastit. K zahuštění polévek či omáček lze použít místo jíšky záklechtku (mouku rozmíchanou ve vodě) nebo strouhaný brambor, škrob, vločky. Před podáním můžeme polévku zjemnit čerstvým olejem. Zajímavou chuť vařeným bramborám místo másla dodá jogurtová zálivka s hořčicí, sekanými okurkami nebo cibulí.
Kromě toho je třeba vhodným způsobem upravit spektrum přijímaných tuků
Tuky se mj. skládají z tzv. mastných kyselin. Mastné kyseliny se liší chemickou strukturou a tedy i chováním v lidském těle a jsou dvojího druhu – nasycené a nenasycené. Příjem nasycených mastných kyselin by neměl přesáhnout 1/3 z denní dávky tuků. Jejich nadbytek je příčinou vzniku aterosklerotických změn na cévách a zdrojem cholesterolu. Jsou obsaženy především v potravinách živočišného původu, z rostlin pak v kokosovém a palmovém oleji. Proto se často doporučuje: omezte konzumaci tuků živočišného původu a zvyšte konzumaci tuků rostlinného původu, které obsahují v hojné míře tzv. nenasycené mastné kyseliny. S tím v zásadě můžeme souhlasit – v naší výživě máme živočišných tuků příliš a vskutku obsahují některé dosti nevýhodné mastné kyseliny. Na druhou stranu dělení tuků čistě dle původu je trošku zavádějící. Např. rybí tuk (sice živočišného původu) obsahuje velmi výhodné poly-nenasycené mastné kyseliny a je proto žádoucí konzumaci ryb zvýšit. Na druhou stranu nejsou vůbec vhodné rostlinné tuky s přirozeně vysokým procentem aterogenních nasycených mastných kyselin (tuk kokosový, palmový).
Nenasycené mastné kyseliny mají pozitivní dopad na naše zdraví v tom, že snižují nebezpečnou LDL složku cholesterolu a chrání tak před rozvojem aterosklerózy, jsou zdrojem vitamínu E. Z těchto důvodů je výhodné zvýšit příjem rostlinných olejů (olivový, slunečnicový, sójový, řepkový …), nejlépe za studena. Při umělém ztužování tuků však dochází ke změně struktury nenasycených mastných kyselin a tedy i biologických vlastností – vznikají mimo jiné tzv. transformy mastných kyselin. Ty ztrácejí zdraví prospěšné vlastnosti a naopak člověku škodí. Nalezneme je zejména v emulgovaných a pokrmových tucích, dále v potravinářských výrobcích, které obsahují ztužený tuk (oplatky, sušenky, instantní polévky,…). Čím je tuk tužší, tím méně je vhodný. I na našem trhu jsou ale již dostupné některé moderní pokrmové a emulgované tuky s nízkým obsahem trans kyselin (pod 5% ).
Jak si tedy počínat při výběru tuků?
Velmi důležité je správné kulinářské upotřebení jednotlivých tuků. Takže: rostlinné oleje bychom měli používat především ve studené kuchyni, např. jako zálivku na saláty. Pro tepelnou zátěž (smažení) nejsou běžné oleje vhodné. Pro běžné jednorázové smažení lze použít pokrmový tuk s nízkým obsahem trans forem mastných kyselin (z nabídky na našem trhu např. Planta), v krajním případě sádlo. Pro fritování lze používat speciální oleje upravené pro tepelnou zátěž. Do těsta lze použít vhodný polotuhý margarin (opět s nízkým obsahem trans kyselin – např. Hera). Na mazání na chleba dnes již můžeme doporučit většinu měkkých emulgovaných tuků na trhu (Flora, Ráma, Perla, Alfa plus). Pokud možno omezit bychom měli používání másla a směsných tuků (dříve označovaných jako rostlinná másla).
Tuky v potravinách jsou do značné míry nositeli chutí a příjemné konzistence a přispívají k příjemným pocitům při jídle. Navíc mají přes svůj obrovsky energetický obsah malý sytivý účinek (tzn. pocit sytosti vzniká poměrně pozdě) a člověk je tak schopen na posezení sníst velké množství tučných potravin. Nadměrný příjem a nevhodná skladba tuku v potravě však poškozují zdraví.