Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
S největší pravděpodobností jsou pravdivé oba názory = ovšem podle toho, kterého konkrétního jednotlivce se to bude týkat. Dle dosavadních zkušeností lze tvrdit, že lidská metabolická výbava pro příjem potravy je individuální záležitost a proto nemůže existovat žádný „zaručený jídelníček“ společný všem lidem. A tutéž zkušenost můžeme aplikovat i ke vztahu k mléku a následným produktům mlékařského průmyslu. Domnívám se, že je zcela zbytečné donekonečna diskutovat, zda je mléko zdravou či nezdravou složkou naší potravy, protože každý z nás má svůj vlastní individuální metabolismus a tak každý z nás může trávit mléko odlišným způsobem.
Navíc je třeba brát v úvahu, že naše schopnosti metabolizovat různé složky potravy se v průběhu života mění jednak přirozenými změnami v organismu, jednak tím, že v průběhu života někteří jedinci mohou na nějakou potravinu získat svoji vlastní individuální nesnášenlivost. Někdo tráví mléko znamenitě a nemá s tím žádné problémy. Někdo lépe tráví až zpracované mléčné produkty. Někdo má projev nesnášenlivosti po jakémkoliv mléčném produktu.
Nyní se mezi hledači zdravého životního stylu rozmáhá móda konzumovat zcela čerstvé nepasterizované mléko „rovnou od kravičky“ nebo od kozy. To to už tady ale jednou bylo a moc se to neosvědčilo. Lidstvo však rádo zapomíná svoje vlastní chyby – a pak si je musí bolestivě zopakovat.. Riziko čerstvého mléka tkví především v tom, že může obsahovat nebezpečné mikroorganismy. Včetně těch které dokáží způsobit zánět mozkových blan.
Kdo nevěří a je stále ochoten preferovat zcela čerstvé nepasterizované mléko, ať si dá do Google dvě slova současně „mléko encephalitida“ – a možná ho přejde chuť. V neošetřeném mléce mohou být i jiné choroboplodné zárodky. U tepelně neupraveného mléka koz i ovcí bohužel platí stejné riziko. Naproti tomu u čerstvého pasterizovaného i u trvanlivého a mléka je garantováno, že je bezpečné, neobsahuje choroboplodné zárodky.
Mýty o mléce
O mléce koluje množství mýtů a pověr. Podívali jsme se na ty nejrozšířenější a požádali odborníky o komentář k nim.
1) Mýtus: Trvanlivé mléko obsahuje konzervanty (tzv. éčka) – myslí si 74 % Čechů.
Fakta: Trvanlivé mléko se vyrábí z čerstvého kravského mléka jenom působením tepla a je baleno do aseptického obalu obsahujícími speciální fólii, která nepropouští světlo, vzduch a zároveň chrání mléko před mikroorganismy z vnějšího prostředí. Metoda tepelného ošetření trvanlivého mléka se nazývá UHT (krátkodobý vysokotepelný ohřev). Trvanlivé mléko je 100% přírodní produkt bez konzervačních látek. Výhodou trvanlivého mléka je možnost je dlouhodobě uchovávat při pokojové teplotě mimo ledničku. Jeho trvanlivost v uzavřeném kartonovém obalu je 3 – 6 měsíců.
2) Mýtus: Mléko z obchodu je ředěné vodou – myslí si 62 % Čechů.
Fakta: Obsah jednotlivých složek mléka je dán potravinářskými normami pro jednotlivé stupně odstředění (plnotučné 3,5 %, polotučné 1,5 %, odstředěné 0,5%).
Mléko prodávané v obchodech projde několika stupni zpracování: čerstvé mléko v mlékárně nejprve projde „separací a standardizací“, při které je odstraněna část tuku a dosažena tak požadovaná tučnost mléka. Odstraněný tuk je pak použit na výrobu dalších mléčných produktů. Standardizované mléko je následně homogenizováno. Homogenizace je proces, při kterém jsou kapičky tuku rozloženy na podstatně menší tukové jednotky, které jsou v mléce rovnoměrně rozptýleny a nevytvářejí shluky a neusazují se. Následuje tepelné ošetření metodou UHT (trvanlivé mléko) nebo metodou pasterizace (pasterizované mléko).