Makrobiotika

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Výraz makrobiotika má svůj původ, jako ostatně mnoho jiných v řečtině. Makro znamená velký, bio život či vitalita a biotika je věda o projevech chování živých organismů. Makrobiotika, která vychází rovněž ze starých čínských a japonských zdrojů, má pomoci vhodné životosprávy zlepšit fyzické i duševní zdraví jednotlivce a přispět k prodloužení života.

Základem makrobiotického jídelníčku jsou celozrnné bílkoviny, sezónní zelenina, ovoce, luštěniny, kvašená zelenina, malé množství divoké zeleniny a mořských řas, které jsou zdrojem minerálních látek. Toto složení ostatně, samozřejmě s výjimkou mořských řas, představuje návrat k jídlům, které se objevovaly dříve v jídelníčku obyvatel našich zemí v dějinách. Tehdy maso a tuky představovaly na talíři výjimku.

V makrobiotice je velmi důležitá i samotná konzumace potravy, kterou je dle makrobiotiků třeba důkladně rozžvýkat, rozmělnit na kaši. Makrobiotici uvádějí, že k tomu by mělo stačit 50 žvýknout. Dokonce u některých onemocnění by se toto číslo mělo měnit na 100 až 200!

Makrobiotika není ovšem jen jídlo, ale i životní styl a filosofie, která vychází z dříve zmíněných asijských zdrojů. V takto krátkém článku je to dosti obtížné vyjádřit, ale vychází ze staročínské filozofie harmonické energie, která je vyjádřena rovnováhou protichůdných principů jin a jang.  Základní premisa této filozofie zní: „Všechny věci ve vesmíru jsou ve stavu neustálé proměny“. To znamená, že vše se mění, protikladně působící principy jin a jang se doplňují a přecházejí plynule jeden v druhý. Jang vyjadřuje dostředivou sílu směrem ke středu, jin představuje odstředivou sílu a směr pohybu se děje od centra. V mezním bodu se jeden princip mění v druhý. Jakmile odstředivý princip dospěje k určitému bodu, obrátí se, změní se v dostředivý a naopak. Toto se mění neustále – v přírodě se to projevuje například v přílivu či odlivu moře, růstu a diferenciaci rostlin či v pohybu planet kolem Slunce.

Tyto principy ovlivňují i výběr potravin, které jsou řazeny od výrazného jang principu přes střed až k silnému jin principu. Samotná problematika je velmi obsáhlá, nicméně na příklad lze uvést, že léky ale i vitamíny rozpustné ve vodě (vitamin C, vitaminy skupiny B) či alkohol nebo drogy jsou extrémně jin, stejně jako cukr či mléko. Zelenina patří k „obyčejnému“ jin principu, do středu jsou řazeny obiloviny jako rýže, jáhly a pohanka. „Obyčejné“ jang jsou různé druhy ryb, ale extrémní jang charakter má ostatní maso – od drůbeže, přes hovězí až ke zvěřině. Do extrémní jang skupiny patří i vejce a sýr, ale i různá ochucovadla nebo vitamíny rozpustné v tucích (vitamíny A, skupiny D či vitamín K a E).

Všeobecně tedy platí, že v makrobiotice dochází k prolínání výživy, cvičení a filozofie. Energii tudíž makrobiotici získávají nejen ze stravy, ale i ze cvičení.