Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Lymská borelióza patří mezi nebezpečné nemoci. Sice můžeme mít pocit, že klíště, které ve většině tuto nemoc přenáší, odstraníte a skvrna zmizí a vše je v pořádku, není to tomu často tak. Původce tohoto onemocnění, bakterie Borrelia burgdorferi napadá klouby, kůži, srdce i nervovou soustavu. Pokud není nemoc léčena včas, může dojít k závažným komplikacím. Nejčastěji dochází ke chronickému zánětu kolenního kloubu, poruch periferních nervů a lícního nervu. Rovněž může dojít také k poruchám rytmu srdeční činnosti a následkům spojených s postižením centrální nervové soustavy. Je třeba také zdůraznit, že tuto nemoc nepřenášejí jen klíšťata, ale také jiný krev sající hmyz, jako třeba komáří. Nemoc je obvykle léčena antibiotiky – jedním nebo kombinací více léků z této skupiny.
V průběhu doby si na základě studií a výzkumů vědci vytipovali některé léčivé rostliny, které by se mohly stát slibnými pomocníky v boji proti této obávané nemoci.
Jednalo se o tyto léčivé rostliny: ořešák černý (Juglans nigra), řemdihák plstnatý známější jako vilcacora nebo kočičí dráp (Uncaria tomentosa), pelyněk roční (Artemisia annua), cist šedavý (Cistus incanus), šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis), kryptolepis krvavý (Cryptolepis sanguinolenta) a křídlatka japonská (Polygonum cuspidatum).
Podle odborníků nejsilněji působí proti bakterii Borrelia burgdoferi poslední dvě, kryptolepis a křídlatka.
Vůbec nejzajímavější je rostlinka s tajemný názvem kryptolepis krvavý. Patří do čeledi toješťovitých (Apocynaceae). Původním domovem je v západní Africe, kde si získala velkou oblibu jako tradiční prostředek proti malárii. Zpracovávají se z ní kořeny, které se také mimochodem používají jako zdroj žlutého barviva.
Nejdůležitějšími obsahovými látkami jsou indochinolinové alkaloidy. Z nich můžeme zmínit kryptolepin, quinolin a neokryptolepin. K dalším látkám patří například flavony (podskupina flavonoidů) nebo třísloviny.
Jaké má použití?
Musíme brát do úvahy samozřejmě, že řada vlastností je popsána v laboratorních studiích.
Začněme již zmíněnou malárií. Tradiční použití kryptolepisu jako prostředku proti malárii potvrzují i studie. V laboratorních podmínkách hlavní obsažený alkaloid, kryptolepin, působil ještě silněji než tradiční antimalarikum chlorochin. V Africe se také kryptolepis používá proti další nemoci, amebiáze (parazitární onemocnění, jehož původcem je prvok Entamoeba histolytica).
Odborníky bylo zjištěno, že různé extrakty této léčivé rostliny mají antimikrobiální vlastnosti proti řadě mikrobiálních druhů (některé grampozitivní nebo gramnegativní bakterie).
Obsažené látky působí rovněž protizánětlivě. Někteří vědci dokonce uvažují o tom, že by látky, obsažené v rostlině mohly pomoci v boji proti rakovině. Největší naděje vkládají do hlavního alkaloidu, kryptolepinu. Obsažené alkaloidy působí i sedativně.
Ve studii, která pracovala s lihovým extraktem z kryptolepisu bylo zjištěno, že významně snižuje intestinální absorpci a transport glukózy, což vedlo ke snížení hladiny glukózy v krvi. Další obsažení alkaloid, hydroxykryptolepin, vykazuje antioxidační aktivitu.
Na druhou stranu účinky nejsou zcela jen pozitivní. Obsažené látky v kryptolepisu mohou vyvolávat úzkost a napětí. K nežádoucím účinkům patří dále snižování mužské a ženské plodnosti a zákaz podávání v těhotenství. Odborníky bylo také prokázáno, že kryptolepis zvyšuje sekreci žaludeční kyseliny a tím zvyšuje riziko vzniku žaludečních vředů.
Pojďme si ještě něco říct o ostatních zmíněných rostlinách.
Ořešák černý (Juglans nigra) je obvykle osaměle rostoucí strom, který dorůstá až do působivých rozměrů – až 40 metrů do výšky a až 25 metrů do šířky.
V léčitelství se využívaly a stále ještě využívají účinky nezralých slupek, jader, listů a oplodí ořešáku černého. Z příznivých působení na náš organismus, jaká jsou uvedena v tradičním léčitelství, lze zmínit, že pomáhá zvyšovat obranyschopnost organismu, zlepšuje činnost centrální nervové soustavy a posiluje organismus.
Artemisia annua, také známá jako pelyněk, sladká annie, pelyněk, pelyněk nebo pelyněk, je běžný druh pelyňku pocházejícího z mírného pásma Asie, který se rozšířil do mnoha zemí včetně Severní Ameriky. Extrakt z A. annua, nazývaný artemisinin, je používaný k léčbě malárie.
Cist šedavý, latinsky Cistus incanus, je méně známá léčivá rostlina se zajímavými účinky. Jako hlavní účinné složky jsou uvedeny polyfenoly. Polyfenoly jsou důležité pro své antioxidační působení (neutralizace) proti volným radikálům, které náš organismus ohrožují z okolního prostředí. Nacházejí se v mnoha rostlinách, ovoci nebo zelenině. V cistu šedavém jsou bohatě zastoupeny hlavně v jeho listech.
V této léčivé rostlině v tradiční medicíně je připisováno také působení proti bakteriím, virům, plísním, proti zánětům, antiseptické působení nebo jako doplněk léčby při zažívacích potížích nebo migrénách.
Šišák bajkalský (Scutellaria baicalensis) obsahuje jako hlavní látky flavonoidy. Je také řazen k adaptogenům. Tato léčivá rostlina má silné antioxidační vlastnosti. Dále se u něj uvádí, že přispívá ke snížení krevního tlaku, působí protizánětlivě, sedativně, proti křečím, proti alergickým projevům a také se mu přisuzuje příznivé působení proti virům nebo bakteriím. Odborníci uvádějí, že šišák bajkalský u pacientů po chemoterapii pomáhá obnovovat imunitní systém a podporuje krvetvorbu.
Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) patří do čeledi Polygonaceae (rdesnovité). Je to vytrvalá, až 2,5 m vysoká bylina. Krídlatka japonská obsahuje antioxidant nazývaný resveratrol. Louhováním jejich listů (ve vodě či v alkoholu) je možné získat přírodní prostředek proti plísním.
Na závěr bych chtěl zmínit exotickou vilcacoru (řemdihák plstnatý, Uncaria tomentosa). Jedná se o kůru z amazonské liány. Přispívá k celkovému posílení obranyschopnosti a vitality organismu. Obsahuje několik desítek přírodních látek, z nichž na prvním místě stojí alkaloidy. Vědecké studie prokázaly, že již nepatrné množství těchto látek zvýší činnost imunitního systému až o 50 %. Další látky obsažené ve vilcacoře se starají o to, aby se škodlivé zbytky chemických léků mohly z těla rychleji vylučovat. Podporuje také léčbu chronických zánětů.