Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Každý jsme se svým tělem od samého začátku, podílíme se na udržování svého zdraví, podílíme se tedy i na vývoji nemoci. Ale jsme také při tom, kdy se plánuje nebo realizuje léčení nemoci, jsme odpovědni za to, zda bude nemoc pouze potlačována, nebo zda bude odstraňována její příčina.
Zodpovědnost
Konkrétně je každý člověk zodpovědný např. za to, zda kouří, zda se přejídá, zda se nedostatečně pohybuje, nebo zda žena či dívka začne užívat hormonální antikoncepci a podlehne komerčnímu tvrzení o neškodnosti, neexistenci vedlejších účinků.
Na začátku je vždy akce, a ta má logický následek – reakci. Na začátku je cigareta, na konci je rakovina plic. Na začátku žena užívá hormonální antikoncepci, aby dítě neměla, to se podaří a dítě nemá, její hormonální regulace přitom přestanou fungovat a v době, kdy dítě chce, musí užívat další hormony, aby se hormonální regulace probudily a dítě mít mohla. A o pár let později se diví, proč jí musejí odstranit dělohu nebo proč má rakovinu. Tedy proč se dostavila reakce.
Společný jmenovatel
Do naší poradny přicházejí dotazy, které mají jeden společný jmenovatel. Tazatel má chronické onemocnění, ale zcela nechápe, jak se k němu dopracoval. Celý svůj hektický život si nevšímal signálů, které mu tělo dávalo. Protože neměl žádné problémy, nevšímal si varování a nevěnoval se prevenci. Třeba onen kuřák si řekl: „Však co, na něco se umřít musí.“ Nebo ona mladá dívka měla jinou prioritu než myslet na následky, hlavní bylo zajistit si pracovní postup a také tzv. plánované rodičovství a potom mít dítě.
Lidé si to při hledání příčin svých nemocí jasně uvědomí, přiznají si, kde udělali chybu a začnou se věnovat skutečné prevenci, změní svůj životní styl, stravování, omezí hektičnost zaměstnání… Jde jen o to, zda to stihli udělat včas, aby se tělo dokázalo regenerovat a rozvíjející se nemoc zastavit.
Norma a vzory
Je ovšem také mnoho lidí (a z mého pohledu poradce je to dokonce většina lidí), kteří nedovedou sebekriticky pohledět na své onemocnění, a proto nepřijmou ten fakt, že si svou nemoc sami způsobili. Jejich typické věty jsou:
>> Nechápu, kde je příčina.
Nikdo mně příčinu nezjistil, doktoři nevědí, kde je příčina.
Anebo:
>> Dělám to, co dělají ostatní.
Dnes přece kouří většina mých spolužáků / užívání hormonální antikoncepce je normální / snad si mohu dát ta dvě piva / co mám dělat, když musím chodit na směnný provoz a stravovat se v závodní jídelně / máme doma takovou finanční situaci, že musím chodit do práce a dítě dát do školky, byť jsou mu teprve dva roky.
A někdy je to ještě horší, říká se jim zatvrzelí lidé, jsou totiž předpojatí. Mají na to svou teorii a nepřipustí, že způsobem zacházení s tělem by si sami mohli svou nemoc způsobovat.
Neobvyklý dialog
Setkávám se s lidmi, kteří jsou odhodláni přijít na svou příčinu problému poté, co jim jejich lékař tvrdí, že je příčina neznámá, nebo že ji zjistit nelze. Situace se odvíjí asi takto: Položím zájemci, který např. trpí od narození ekzémem a má alergii na pyl, při rozboru otázky:
Lékař: Jste alergický na pyl – bylo vám to vytestováno. Ale nejste také alergický třeba na mléko?
Pacient: Nejsem.
L: A jak víte, že nejste na mléko alergický?
P: Piju mléko celý život, a nikdy jsem po něm potíže neměl.
L: Ale vždyť máte ekzém a celý život pijete mléko! Co když máte maskovanou alergii na mléko?
P: To mne nikdy nenapadlo…
L: A byl jste na alergologii, kam chodíte kvůli pylové alergii, na mléko testován?
P: Nebyl.
L: A mohl byste si ty testy na potravinové alergeny dodělat?
P: Zkusím to.
Uplyne půl roku.
L: Tak jak vám dopadly testy na potraviny?
P: Nijak, doktorka mi řekla, že je to zbytečné. Má prý omezený limit, a proto mi testy neudělá.
L: A můžete si to sám zaplatit?
P: Je to moc drahé.
L: Dobře, tak si udělejte eliminační expoziční testy. Spočívají v tom, že na tři týdny vysadíte testovanou potravinu, a pozorujete, jak se vám daří, když testovanou potravinu ze stravy vysadíte. Potom ji do jídelníčku znovu zařadíte a pozorujete, jak se vám daří nyní, když testovanou potravu jíte.
Uplynou dva měsíce.
P: Eliminační testy se mi nepodařilo udělat, to bych musel stále kontrolovat, co jím.
Co lze v takovém případě dělat?
Je vyslovena myšlenka možné příčiny – alergie / nebo nesnášenlivost při trávení mléka. Když se provedou testy, bývá předpoklad buď potvrzen či vyvrácen a posune vás to v pátrání o krok dále. Pokud však testy provedeny nebudou, zůstanete stát na místě, nikam se v pátrání po příčině neposunete…
To byl pouze jeden modelový příklad, ale v rozboru chronické nemoci je takových příkladů hodně.
Závěrem
Je třeba nemoc pochopit. Když se vám to nepodaří, pak vlastně nevíme, co se má léčit, a zůstává jen léčba obecná, která pouze reaguje na následek, samozřejmě s odpovídajícím (ne)efektem.
Každý člověk si tedy také sám odpovídá za to, zda si svou nemoc jen léčí, anebo zda si ji vyléčí.