Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
V době, kdy snad nikdo nepochybuje o přímém vlivu úrovně našeho stravování na funkci každé buňky našeho těla, se objevuje stále více lidí, kteří jdou stylem svého života proti tomuto informačnímu proudu. Snad každá druhá reklama v televizi, rádiu či tištěných médiích propaguje výrobky nebo služby související s naším zdravím. Žijeme ve wellness době, která překypuje možnostmi jakýmkoli způsobem zdraví podpořit. Když opustíme sféru stravování a zaměříme pozornost na pohybovou aktivitu či různé možnosti relaxace, opět se otevře dimenze s nekonečnými možnostmi.
Žijeme v době, o které snili všichni naši předkové po tisíce let – civilizace nám nabízí možnosti, jak svoje zdraví ovlivnit jakýmkoli způsobem. I přesto dramaticky roste počet nemocných, obézních a deprimovaných lidí. Správně řečeno stále více se rozevírají pomyslné nůžky mezi dvěma tábory lidí. Na straně jedné malá skupina, která má chuť se o sebe starat a pravidelně toto dělá. Na stranu druhou většinová masa populace ovlivňující ekonomiku celé planety, kterou jejich zdraví evidentně nezajímá. Alespoň se tak chovají.
Vzhledem k tomu, že se jedná o „dospěláky“, kteří nesou plnou odpovědnost za svůj život a vše, co se v něm stane, nemusíme se takovou situací trápit. Jejich život, jejich tělo, jejich zdraví, jejich rozhodnutí.
Smutné na celé situaci je ale fakt, že tyto návyky a způsob chování přenáší na své děti. Na generaci, která je do slova a do písmene naší budoucností.
Většinou situace vypadá tak, že z důvodu neochoty přemýšlet podlehneme vlivu reklam a kupujeme dětem takové potraviny, které se pouze umí tvářit zdravě. Tedy potraviny s vysokým obsahem jednoduchých cukrů a skrytých forem tuků. Z důvodu vlastní pracovní vytíženosti nemáme chuť nebo čas řešit to, co děti dělají ve volném čase. Výsledkem je nedostatek pohybu, pasivní aktivita u počítačů a naprosto nepřirozená strava. A výsledkem této situace je něco, o čem se naopak našim předkům ani nesnilo.
Na straně jedné extrém v podobě nadváhy, zvýšeného cholesterolu, depresí a mnoha dalších „specialit“, na které jsme zvyklí u dospělé populace. Bohužel ale mluvíme o desetiletých dětech. Na straně druhé pak přehnané ambice rodičů nutící svoje děti k podávání fyzických výkonů v různých sportech, aniž by byly dodržovány alespoň základní pravidla racionálního stravování. Je fajn, když moje dítě je nadějným mladým hokejistou. Kdy a kde ale skončí jeho kariéra, když žije na hamburgerech s kolou a tyčinkách Mars?
Je příjemné žít s vědomím, že kariéra mojí pubertální dcery v basketu strmě stoupá. S nadváhou, která ji trápí, si do několika málo let zničí klouby natolik, že jako dospělý člověk bude na sport pouze koukat v televizi. Přitom stačí tak málo, aby vhodnou úpravou stravy docílila rovnováhy na všech „frontách“.
Opět tu máme dva světy – tentokráte dětské. Obě skupiny kráčí ve šlépějích svých rodičů. Jedna směrem k civilizačním chorobám nastartovaných metabolickým syndromem, druhá k rádoby zdravému životnímu stylu, který se většinou zhroutí na hranici vstupu do dospělosti.
Vyvstává otázka, jak bude svět z pohledu našeho zdraví vypadat o jednu generaci dál. Jdeme jako rodiče skutečně správným příkladem?