Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jak během půl roku výrazně zlepšit své zdraví? Jak se vyhnout psychedelikům, a přesto ve svém těle extrahovat molekulu DMT? A hlavně: Jak s dýcháním a prací na sobě konečně začít? Hostem Celostní medicíny je dnes expert na funkční dýchání, RNDr. Mgr. Rostislav Václavek, který založil celostní systém 5 PILÍŘŮ ZDRAVÍ (funkční dýchání, otužování, mentální pohoda, fyzické zdraví a vyvážená strava). Rosťa byl v Duši K u Jaroslava Duška, zvou ho do televizí a podcastů a jeho kniha „Změň svůj dech a začnou se dít věci“ se stala bestsellerem.
ZÁZRAČNÉ UZDRAVENÍ: Kdo je Rostislav Václavek
V pubertě u něj propukla hypokalemická periodická familiární svalová obrna, u které je třeba užívat 100-120 tablet draslíku denně. Aby si nepoškodil žaludeční stěny, musel léky zajídat několikrát denně piškoty a rohlíky, takže vážil sto kilo. Lékaři mu řekli, že jde o celoživotně neměnnou chorobu. Rosťa upadal do depresí, kouřil a pil alkohol. V osmatřiceti letech se dostal na úplné dno.
Pak se ale setkal s otužováním, WIM-HOF metodou a začal studovat systémy dýchání Buteyko a Oxygen Advantage, u nichž se stal mezinárodně certifikovaným master instruktorem. Začal vytvářet vlastní dechové fúze a systém cvičení fasciální cchi. Jeho zdraví se k údivu lékařů zlepšilo natolik, že draslík v tabletách přestal zcela užívat. Zhubl třicet kilo, výrazně se zlepšil rozbor krve, zmizely záněty. Proto začal sám podporovat další lidi v tom, aby se znovu stali zdravými a šťastnými. Rostislav Václavek založil projekt 5 PILÍŘŮ ZDRAVÍ; na Rusavě a dalších místech vede workshopy a letos mu vyšla kniha Změň svůj dech a začnou se dít věci, kterou napsal společně s partnerkou Petrou Macháčkovou.
Co to jsou dýchánky
Rosťova vzdělávací videa na YouTube – aktuálně 58 dílů, ve kterých komplexně a v souvislostech vysvětluje různé techniky dechu, jak zlepšit kvalitu života (například spánek, sexualitu, sportování), i to, co pomáhá při různých nemocích a dysfunkcích – alergie, astma, tinnitus, únavový syndrom, kašel, zvýšení/snížení tlaku… (pozn. redakce: Odkaz na videa najdete na konci rozhovoru.)
Rosťo, Ty jsi se dostal na úplné dno (zdravotní, psychické i vztahové) a byl jsi nemocný. Na základě Tvých zkušeností, co bys doporučil někomu, kdo je na tom podobně? Čím začít?
Základ je v tom hlavně začít. Když bude někdo uvažovat, kde začít, tak ve valné většině nezačne nikde. A proto je fajn začít od jakékoli své části, kterou považuji za nejproblematičtější. Když je to třeba hlava, tak začnu u mentálního přenastavení, což jsou Dýchánky 28, 31, 33, 42 a 43.
Trpí-li někdo dechovou indispozicí (což je cca 95% tzv. západní populace), tak je to na začátek Dýchánek 18. To je naprostý prazáklad toho, jak se sebou začít pracovat a jak zjistit, co to je kontrolní pauza. V Dýchánku 20 je pak důležitá informace, jak kontrolní pauzu navyšovat. A v dýchánku 22, jak nejen uvádět tyto techniku do klidu, ale i do pohybu.
Hodně lidí jezdí do práce autobusem, vlakem nebo MHD. Je nějaká tichá technika, která se dá praktikovat i mezi lidmi, a pomocí níž nastartovat den?
Existuje speciální Dýchánek „Jak začít ráno“. Když jsi mezi lidmi, můžeš dělat úplně tiché techniky dýchání, což jsou redukované techniky dýchání, které navyšují kontrolní pauzu. Nikdo nepozná, že něco děláš. Když budeš dělat například techniku „Pírko“ (regulaci vdechovaného vzduchu) ve smyslu snížení 20 % objemu i rychlosti, tak jak je to v Dýchánku 20.
Jestliže jsi v chronickém stresu nebo budeš mít výkyvy jak na horské dráze (mánii a depresivní sjezd dolů), a pořád se tvoje tělo bude potit a nebude mu dobře, tak na to je dobré prodlužovat výdech. Když začneš prodlužovat výdech, spíná se tzv. parasympatikus a přecházíš do relaxace.
Výborné je to, když jsi například v dopravní zácpě. Místo toho, abys byl naštvaný na okolí a řešil vnější svět, tak si úhel pohledu obrátíš a řekneš si: „Je to super. Mám konečně prostor pro sebe.“ A můžeš začít vědomě dýchat. Když jsi v autobuse, použiješ zmíněné tiché techniky; zatímco v autě můžeš použít např. ohmování a další formy práce se svým dechem nebo myslí.
Celé je to hra. Game. Když to budeš dělat jako robot (že ti někdo řekne přesné počty, kolikrát techniku udělat), tak se moc daleko nedostaneš. Když ale pochopíš princip, k čemu daná technika je a s čím vším to v těle souvisí, tak si pak s technikou můžeš hrát způsobem, který ti bude dávat intuitivně smysl. Kvalita tvého života vzroste.
Tomu rozumím, ale jakou doporučuješ délku cvičení pro úplného začátečníka?
Na začátku potřebuješ zjistit, v jakém stavu je tvůj dechový vzorec. Pokud ho neznáš, tak nemůžeš určit pro tebe vhodnou techniku. Můžeš dokonce začít používat nějakou, která tvůj dechový vzorec dokonce ještě více naruší. Proto je dobré začít zjištěním kontrolní pauzy (Dýchánek 18). Základ je totiž v nízkoobjemovém, neslyšitelném dýchání do hloubi těla, do core (bráničně, nikoliv do břicha), do hlubokého stabilizačního systému, což jsou i boky a bedra. Dále propojíš dech se třemi základními segmenty.
Prvním je pohyb. Uděláš to tak, abys v pohybu stíhal dýchat tímto způsobem. Jinými slovy, zpomalíš. Protože lidé dýchají z 95 % úplně mimo rámec kooperace dechového vzorce. V egu chtějí vykonat nějaký pohyb, ale dechový vzorec na to není stavěný. Proto na buněčné úrovni zažívají únavu, neboť buňky nejsou zásobeny kyslíkem.
Druhá oblast je dech a řeč. 99 % lidí v řeči podvědomě hyperventiluje. Když hodně mluvíš a máš kontrolní pauzu nízkou, tak dechový vzorec nestíhá rychlosti mluvení, a ty začneš přidýchávat ústy. Tělo začne znovu hyperventilovat a jde za chvíli do únavy. Protože místo třiceti osmi molekul ATP vyrobí jenom dvě (ATP – adenosintrifosfát – množství energie vyprodukované buňkami).
No a třetí oblastí je dech a spánek. Jestliže se člověk chová dysfunkčně přes den, projeví se to pak negativně i na spánku.
Zaujalo mě hodně to s tím mluvením. Máme tedy obecně mluvit pomaleji?
Natočil jsem přímo Dýchánek, kde vysvětluji techniku, kterou používají logopedická centra a spousty dalších organizací, jež se zaměřuje na dech a řeč. Technika se jmenuje „Dech dělá řeč“. Ty v ní úplně změníš typologii řeči. Místo toho, abys dech vkládal do řeči, tak vkládáš řeč do dechu způsobem, na který dech stačí. Tvým cílem je, abys mluvil normálně, ale dechový vzorec to stíhal. V praxi to znamená navýšení kontrolní pauzy, kdy budeš zvládat nízkoobjemově dýchat.
Říkal jsi, že základ je znát hodnotu své kontrolní pauzy. Mohl bys o tom říci více?
Kontrolní pauzu by sis měl měřit jednou týdně, ráno nalačno a za stejných podmínek: vsedě, v klidu, po vypití 2 dcl vlažné vody, ať jsi po spánku hydratovaný. Měří se tak, že jemně a přirozeně nadechneš, vydechneš – pak nedýcháš (zapínáš stopky) a při prvním signálu těla (záškub bránice, polknutí..) k nádechu stopky zastavuješ. Toto zopakuješ třikrát, vydělíš a máš hodnotu své KP (více v Dýchánku 18).
Funkčně dýcháš tehdy, pokud je tvá kontrolní pauza minimálně 25 sekund (ideál je 40 sekund). Pokud si někdo ze čtenářů naměří například hodnotu okolo 12 sekund, je to hodnota těžkého astmatika. Moje kontrolní pauza byla na začátku 11. Měl jsem obrovské množství zánětů, vysoký tlak, nadváhu, nehledě na mou genetickou chorobu. A trvalo půl roku, než se tělo dostalo z těchto ,,zkázoidních“ záležitostí. Což bylo docela rychle, když uvážíme, jak nehezky jsem se ke svému tělu předtím desítky let choval.
Takže, pokud máš kontrolní pauzu například 12 vteřin, tak nemůžeš začít ani redukovaným dýcháním, protože tělo to nezvládne. V tom případě doporučuji začít Dýchánkem na téma astma, alergie a panické ataky a kašel. Je tam speciální technika, která se jmenuje „zahřívání vícero zádrží“, která pomáhá právě při špatné kvalitě dechového vzorce.
Žijeme v dysfunkčním světě, který se na dechu podepisuje neuvěřitelným způsobem. Proč je to problém? Dokud člověku nic moc není, tak se svým tělem a zdravím nezabývá. Ale stačí, když uděláš dva vysokoobjemové nádechy nosem (nebo nedejbože ústy) a saturace v krvi (kterou si můžeš změřit oxymetrem za tři stovky) ti vyletí na sto procent. Normální saturace je 92–98 % procent. Pod devadesát je saturace nezdravá (nízké zásobení kyslíkem).
Mysl si může myslet, že stoprocentní saturace je paráda, ale žádná paráda to není. Když máš někde sto procent, tak pokud tam po dvou nádeších přidáváš dál, z logiky věci se děje jedna jediná věc – zvyšuješ v dané oblasti tlak. Když sníš šest řízků, seš na sto procentech a šestý řízek ti čouhá z pusy, tak pochopíš, že další už do sebe nedáš. Když vypiješ sedm piv, tak víš, že osmé pivo už taky do sebe nedáš.
A když máš v krvi 100 % kyslíku a dýcháš takhle dál, tak se ti zvyšuje tlak a molekula kyslíku se přilepí zvýšenou afinitou na protein hemoglobinu a nedostane se z krve ven. Ven se musí dostat proto, že energotvorba probíhá v těle na buněčné úrovni, kdy se molekula kyslíku uvolní a jde do buněk. V buňkách začne probíhat tzv. buněčné dýchání, kde se vytvoří obrovské množství molekul ATP (které vytvářejí energii). A teď si představ, že toto stopneš. Molekuly kyslíku se uzamknou tlakem v krvi, do buněk jde prd a místo čtyř fází buněčného dýchání, při kterých se vytváří 38 molekul ATP, se vytvoří jen dvě molekuly ATP. Jinými slovy: 19x méně energie.
A proto, když se například při běhu rozběhneš a začneš hyperventilovat, v určitý moment se tělo zastaví. Protože jsi zastavil energotvorbu na buněčné úrovni. Aby buňky nezemřely, tak podvědomě tělo zastaví, aby tělo mohlo znovu snížit vzorec hyperventilace na jemné dýchání a snížit tlak v krvi. Znovu se obnoví cesty kyslíku do buněk, nastartují se všechny čtyři fáze a začne se znovu vyrábět 38 molekul ATP. A ty za chvíli můžeš zase vyjít nebo se rozběhnout.
Při běhu je tedy špatně, když dýcháme ústy?
Před třemi, čtyřmi lety měla ještě spousta sportovců potřebu rozporovat, že to nejde. Ale pak určitý počet lidí začal pracovat na navyšování KP a začaly se dít věci. Protože, když se v KP dostaneš na 25 sekund, tak se v těle začíná vyvíjet něco, čemu se říká přirozená dechová pauza. Je to něco navíc. A když máš v dechu něco navíc a rozběhneš se, tak ti tělo nezasáhne do dechového primárního vzorce, ale vezme si z toho navíc. Jinými slovy, když máš kvalitní KP, tak můžeš brát z fóra, co máš navíc a dechový vzorec zůstane pořád jemný. To, že zůstane pořád jemný, znamená, že se tělo nedostane do přetlaku a na buněčné úrovni pořád dotuješ kyslíkem buňky a buňky pořád tvoří energii.
Běžci najednou běhají 15, 20 km a nejsou unavení. Nedochází u nich k zástavám energie a deficitním stavům, protože pro ně biochemicky není důvod. Ale to nejde udělat, pokud si řeknu, že teď jen tak začnu dýchat nosem při běhání. Nic takového neexistuje. Cesta je navyšování kontrolní pauzy a postupná adaptace těla na CO2.
V momentě, kdy průběžně snížíš saturaci kyslíku ze sta na devadesát sedm, automaticky dochází ke změnám. Navyšuje se kontrolní pauza, a do tohoto rámce můžeš vnášet větší typologii pohybu. Takže místo chůze klus. Najednou zjistíš, že u klusu už taky dýcháš jinak, a že z toho bude pomalý běh. A pak si uvědomíš, že i u pomalého běhu dýcháš jinak. A nakonec zjistíš, že když jdeš na Lysou horu – kdy dříve tělo se potilo a pak druhý den celé bolelo – že tam vyjdeš naprosto svěží bez jakéhokoliv zadýchání. Tělo se nepotí a není druhý den deficitní. Protože k tomu není žádný důvod.
Někde jsem slyšel, že nejefektivnější forma fyzického tréninku je intervalový trénink…
Tak to je stejně kvalitní informace, jako když se říkalo, že Emil Zátopek vyhrával díky intervalovým tréninkům. Ale intervalové tréninky už tehdy dělala většina sportovců. A Zátopek jako jediný dělal hypoventilační techniky. Chodil a běhal po lese v bezdeší. Byl třeba schopen ujít bez dechu délku fotbalového hřiště. Jeho KP se odhadovala mezi sto až sto padesáti vteřinami. Proto si mohl dovolit u maratónu s ostatními běžci mluvit, přestože nikdy předtím maratón neběžel.
Na buněčné úrovni by to u jiného sportovce nebylo možné. On vyhrál závod na pět tisíc metrů, desítku i maratón. Protože jeho tolerance na CO2 byla opravdu vysoká. Na pětce byl v průběhu závodu daleko horší než jiní sprinteři, ale ti v určité fázi všichni došli do hyperventilačního módu. A Zátopek díky tomu, že měl vybudovanou obrovskou míru tolerance na CO2, měl neustále na buněčné úrovni schopnost vybudovat 38 molekul ATP v době, kdy ostatní už byli tzv. utavení a měli už jen 2 molekuly ATP. A podíváš-li se na závěr závodu, kdy všechny předběhne, tak to je právě ten moment, kdy ostatní byli out a on teprve sepnul stoprocentní výkon. Začal dýchat s rozvalenou pusou, mohl si to na závěr závodu dovolit.
Pokud ty budeš vykonávat pohyb do maxima, tak díky tomu, že vypneš cestu kyslíku do buněk, tak se sepne obrovská reaktivita stresových hormonů. Tělo bude úplně v háji, nebude chápat, co mu děláš, a proto začne produkovat stresové hormony. Adrenalin, kortizol a noradrenalin ti začnou tělo dostávat do stavu šílenství (anaerobní forma dýchání). Tato krátkodobá energie, která tě vypálí nahoru, ale velmi rychle utaví tělo směrem dolů. Protože stresové hormony se do deseti minut vstřebají a jsou pryč. Výchylky tělu dlouhodobě nesvědčí, a proto, pokud se takto chováš ke svému tělu ve dvaceti, ve třiceti, tak ti to tělo ve čtyřiceti a v padesáti naúčtuje. Proto se v tomto věku lidí diví, co všechno přichází za problémy. Protože všechno v jejich těle se sečte.
Říkal jsi, že ses uzdravil za půl roku. To mi zní skvěle. Ale zeptám se znovu, kolik času ses tomu ale věnoval?
Já jsem se věnoval více věcem. Protože mi přestal fungovat vztah s bývalou manželkou, dostal jsem pro sebe časový prostor. Věnoval jsem se těmto věcem pět, šest hodin denně, ale způsobem pokus, omyl, protože jsem o tom moc nevěděl. Dělal jsem různé dechové fúze. Ale mě to bavilo, což je základ.
V těle nenastane nic dobrého, pokud na něho budeš zlý.
Na začátku zároveň musí přijít disciplína. Je dobré u redukovaných technik dýchání je dělat alespoň 4–5x 10 minut a alespoň dvacet, třicet dní po sobě, jinak návyk nevybudujete. Plus do toho zapojit hlavně rámce, o kterých jsme se bavili: pohyb-dech, řeč-dech, spánek-dech.
Lidi se zaměřují na techniku samotnou, místo toho, aby je zajímalo 23 hodin okolo toho. Takhle téměř nikdo neuvažuje. Ale toto je samotné gró. Neberu výmluvu, že nemáš čas, protože stačí, abys zpomalil a dech neslyšel. A pokud to někdy přepálíš, tak existuje tzv. technika sipování (Dýchánek na téma křeče), která na buněčné úrovni obnoví energotvorbu. Člověk ze situace odejde a za třicet, čtyřicet sekund se vrátí do funkčního dýchání.
Neexistuje recept, že by něco mohlo plošně zafungovat u každého člověka na světě. Každý jsme určitým způsobem nasbírali do života trochu něco jiného. A tak i tělo bude reagovat odlišně na to, co mu budeme dělat. Proto i v knize jsou obrovské možnosti variant, které si člověk v praxi může vyzkoušet – i v mentální sféře, i v otužování, i v pohybu, kde máme systém fasciální chchi, které léčí lidi, kteří měli léta bolesti. A to jenom proto, že začali řešit pohyb tahem, nikoliv tlakem. Pracuje se zevnitř těla ve smyslu fasciálního systému a propojení s dechovým rámcem. To jsou možnosti, jakým způsobem se tím bavit. Bez hormeze, jemného diskomfortu to ale nejde. A platí, že méně je více.
Jeden z pěti pilířů Tvého systému je strava. Jak se díváš na přerušovaný půst?
My s půstem pracujeme jiným způsobem. Jednou ročně děláme ve facebookové skupině on-line program „Půsty a dech v souvislostech za 21 dní“. Za tři týdny projdeš pozvolnou adaptací. Nešokuješ tělo, že bys byl deficitní, ztrátový. Ale půst děláš mimoděk. Děláš ho tak, že si ho nevšimneš. Protože se věnuješ práci na sobě na jiných úrovních. Energie ti díky tomu roste, a tím pádem tělo nestresuješ a neuvádíš ho do hladovky. Hormonálně to zvládá.
A navíc všude v přírodě je období hojnosti a období nedostatku. Když tělu nadělíš určité části období nedostatku, tak mu dáváš možnost si udělat v sobě pořádek. Jinými slovy, dáváš mu pokoj. Nevnášíš do těla pořád a pořád další informace ve formě žrádla, abys jenom pořád něco trávil a pořád něco recykloval.
Ve své knize píšeš, že jsi vyvinul dýchání, při kterém se uvolňuje DMT, což zažívají lidé např. při ayahuasce nebo buffu alvarius, ale že o tom učíš jen na vedených hrazených kurzech. Můžeš aspoň, prosím, k tomu DMT něco naznačit?
Je to zajímavá práce se sebou. Postupně jsem vyvinul systém ROS-dýchání. Respirace, ohmování a snížení saturace. ROS jsou navíc první tři písmena mého jména, takže v jednoduchosti je síla. A součástí toho jsou dechové fúze. Já jich mám třináct a každá z nich má určité specifické účinky.
Nejhlubší účinky má dechová fúze Universa, protože nás vede do vnitřního vesmíru právě prostřednictvím toho, že ve své šišince mozkové extrahuješ své vlastní DMT, které není vysokoobjemové jako u ayahuascy nebo buffa alvaria. U nich je ten problém, že si je bouchneš zvenčí, aniž by tělo bylo schopno akceptovat míru. Když produkuješ své vlastní zásoby, tak se nikdy nepředávkuješ.
UNIVERSA trvá cca 35 minut. Je to nejhlubší forma práce, kterou jsem vytvořil. Uvádí člověka z tunelového vidění mysli do stavu spektra. Člověk zjistí, že není jen hmota, ale že je v něm úrovní daleko více. Velikou výhodou je, že pokud to děláš na úrovni těla (extrahuješ vlastní DMT), tak tělo funguje jako organizátor výletu. Nejsi účastník výletu, jak to funguje u vnějších látek, kdy se tělo rozstřelí do subatomární úrovně a ty jsi jen hostem, nikoliv tvůrcem. Kdežto, když si to vytvoříš prostřednictvím sebe sama, tak je to pure hapiness, čiré štěstí, neduální energie. A to je neuvěřitelná záležitost, která se pomocí tebe děje a ty jsi jejím strůjcem.
Rosťo, pojďme prosím v závěru rozhovoru ještě na únavu. Někteří lidé se ráno i v průběhu dne neobejdou bez kofeinu a kávy…
Kofein – i thein v čaji – jsou alkaloidy. Alkaloid v těle stimuluje dopaminové centrum. Stimuluje ho také například cukr, heroin nebo porno. Obrovským, v podstatě manickým, způsobem ti energie vyletí nahoru, a pokud ti jako na horské dráze vyletí nahoru, tak dřív nebo později sletí zase dolů do obrovské deprese. V přírodě je všechno v rovnováze. Pokud se vychýlíš hluboko nad, tak z logiky věci, musí přijít zase stejné vychýlení dolů. Cílem je oscilovat jemně kolem rovnováhy. Což ti káva neumožní nikdy. Protože kofein uměle velmi energii vychyluje. Platí to pro kávu i čaj.
Když už kávu nebo čaj pít, tak v dopoledních hodinách. Protože odpoledne to smysluplné není – alkaloid zůstává v těle cca dvanáct hodin. Zvyšuje tepovou frekvenci a uvádí autonomní systém do sympatiku (aktivní větve autonomního nervového systému). Rozluč se pak s kvalitním spánkem. Třeba usneš, ale to, že usneš, neznamená, že kvalitně spíš. Do delta spánku se možná ani nedostaneš. Z toho důvodu já sám piji vodu a bylinkové čaje. Kávu, alkohol ani černé nebo zelené čaje nepiji. Ale to je jenom moje rozhodnutí, nikomu to nevnucuji.
Ráno by tělo mělo být na nejvyšší úrovni energie vůbec. Během dne by pozvolně měla jít energie dolů až do melatoninové vlny, kdy večer přirozeně usneš a tělo se skvěle sebeobnoví spánkem. Ale když energii během dne uměle vyženeš alkaloidem, tak místo toho, abys byl druhý den ráno na vrcholu, tak jsi dole. A místo toho, aby to pro tebe byl signál, že je potřeba něco změnit, tak si dáš další kafe. Z logiky věci nastane další sešup ještě víc dolů, než jsi byl.
Nemusí to být mentální, ale energetická deprese.
Jsi unavený jak sviňa. Nic se ti nechce. Nemáš na nic chuť.
Stresové hormony se množí, nedají ti pokoj, zvyšuje se tepovka, máš chuť na sladké. To jsou symptomy, že tělo nemá energii. Pořád chce energii zvenčí. Proto jsou lidé závislí také například na cukru a neopírají se o energii zevnitř. Ale lepší než se opírat o alkaloidu zvenčí, je řešit kvalitní spánek.
Jinak na únavu a rychlý restart je ideální studená sprcha. Máme Dýchánek i ohledně otužování. Spousta informací je i v knížce. Ráno se třeba zachází s chladem úplně jinak než večer nebo odpoledne. Ráno se vodou aktivizuješ a odpoledne slouží chlad k tomu, aby ti odejmul mentální šílenství. Nepoužíváš už úplně ledovou vodu, ale spíše studenou či vlažnou. A ne dvě minuty jako ráno, ale stačí 40 vteřin, kdy jen ze sebe všechno spláchneš ze sebe. Udělá to divy. Najednou jsi lehčí a tolik ti to v myslí nevaří. Jde o to, dovolit si jemný diskomfort.
V komfortu tělo i mysl hnije.
Probíhá jediná adaptace, a to na naprostou dysfunkci. Zdravá adaptace může probíhat jen v diskomfortním jednání. Ale musí to být celé jemné, aby to tělo zvládalo.
Na mentální únavu bych ještě doporučil Dýchánek 28, kde vysvětluji „Metodu vědomého kapitána“ – kdy z mentální trýzně a psychického přetížení, vpluješ do úlevného stavu jediné myšlenky… A jak jsem říkal před chvílí, nejjednodušší je někdy smýt tuto únavu studenou vodou. Ta tě okamžitě zbaví mentálního balastu.
Rosťo, moc děkuji za rozhovor a přeji vše dobré!
O Rosťovi, 5 pilířích a jeho knize najdete více na webové stránce Rostislava Václavka a jeho youtube kanále. Pokud vás téma celkově zajímá, podívejte se do FB skupiny 5 pilířů zdraví.