Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Častokrát se bojíme druhé odmítat v situacích, kdy se od nás očekává projevení nějaké služby, prokázat laskavost, vykonat nějakou činnost a podobně. I když se nám na rty dere „Ne! (Nestíhám! Jděte někam!)“, z různých příčin však odpovíme „Ale jistě, rád/a“ – a to ještě i s úsměvem. Mnohdy to děláme, protože se chceme druhým zalíbit, chceme, aby nás měli rádi, abychom se jevili v jejích očích jako ti dobří, nápomocni, kompetentní, otevření – a naopak, nechceme se jevit jako ti špatní, a bráníme se tomu, abychom neměli pocit, že nás druzí nemají rádi. Když však později zjistíme, že jsme si měli raději kousnout do jazyka, než říct „ano“, často je už pozdě. Navalí se na nás kromě kopy jiných každodenních povinností taky ty, které jsme si na sebe ušili našim říkáním „ano“ a strachem odmítnout požadavek druhého.
Výsledkem pak je, že to pak nestíháme a vlastně daný úkol nemůžeme udělat dobře, nebo jej nemůžeme stihnout udělat do termínu. V konečném důsledku pak trpí obě strany – žadatel, který Vás požádal o laskavost nebo úkol a neobdržel výsledek – a taky vy, protože jste jej pokoušeli zvládnout v časovém stresu, duševním vypětí a co hůř, bez výsledku a navíc s pocity viny ze selhání zejména před sebou samým.
Jaké kroky pomáhají k asertivnímu odmítnutí?
Snažte se držet plánu, harmonogramu či jakéhokoli rozpisu činností, povinností a aktivit. To vám pomůže přehledně vidět, co máte možnost a kapacity stihnout a věnovat pozornost bez toho, aby jste se cítili vnitřně nebo časově pod tlakem. Plný diář je zároveň silná zbraň, o kterou se můžete opřít při odmítnutí druhého. Je tak pravděpodobné, že žadatel nebude tolik nazlobený nebo zklamán a rozhodí své sítě jinde. (Eventuálně se můžete pokusit zmírnit svoje odmítnutí – a nabídnout jen částkovou pomoc – vše v rámci toho, co můžete a zvládáte tak, aby vám to nenabouralo harmonogram či povinnosti v diáři.
Když je žadatel neodbytný, mnohdy se necháme „zlomit“. Proto se nepoddejte. Tak, jak je neodbytný žadatel, buďte neodbytní i vy. Samozřejmě není dobře zvyšovat hlas, tón apod., můžete různě přeformulovat svoje odmítnutí tak, aby v něm byl podstatný argument vždy zastoupen. Můžete tyto věty začínat typem „Jak už jsem zmiňoval… Opravdu musím odmítnout…“ Ujistěte se pečlivě, co činnost nebo služba, o kterou vás ten druhý žádá, obnáší. Může se ukázat, že ve své podstatě je časově mnohem náročnější, než jak vykresluje žadatel – protože samozřejmě, on svoji verzi zkreslí tak, aby nebyl odmítnut. Na druhé straně se však taky může ukázat, že ji zvládnete poměrně rychle. To však musíte vy-komunikovat.
Vyčleňte si pouze několik povinností a činností, které si v daný den stanovíte za úkol – nevyplácí se mít plný diář povinností, které bez tak nesplníte, nebo je nemožné je splnit dobře. Říct ne je asertivní právo, na které má nárok každý! Bez jakýchkoli pocitů viny, ztráty respektu či sebevědomí. Právě naopak, takhle si zachováte rovnováhu, psychohygienu a plně se tak můžete věnovat tomu, co máte v harmonogramu nebo prioritě. Vždy je důležité být při odmítnutí slušní avšak taky striktní. Není dobré pohybovat se ve vágních pojmech typu „Uvidím, co se s tím bude dát dělat, Možná se na to podívám, Nevím, jestli budu mít čas“ I žadatel musí vědět, na čem je, a když předem víte, že daný úkol nestihnete nebo nemůžete udělat, řekněte to slušně ale striktně (jasně, srozumitelně).
Někdy je samozřejmě těžké odmítnout požadavek od nadřízeného – tehdy je dobré argumentovat o to víc pracovním diářem, termíny, prioritami, na kterých už momentálně děláte a mají svoji důležitost vzhledem k termínům odevzdání apod. V případech, kdy je to možné, požádejte o spolupráci nebo delegujte některé úkoly na jiné. Když od žadatele přijímáte požadavek na splnění úkolu, můžete mu sdělit, že úkol sice uděláte, ale vzhledem k jiným povinnostem, které máte, nebude splňovat určité (vysoké) standardy, které on třeba očekává. (kvalitou nebo množstvím).
Posuďte sami, kdy je lepší odmítnout krátce, bez okolků; nebo kdy je dobré připojit zdůvodnění. V některých případech při delších zdůvodněních odmítnutí vás žadatel může „chytnout“ za slovíčka, které formulujete ve zdůvodnění a zmanipuluje vás tak, že jej nakonec neodmítnete. Když však někdy odmítáme stroze a krátce, máme pocit, že naše odmítnutí pak není podloženo. Je pak na posouzení a situaci, kterou alternativu zvolíte.
Když už odmítáte požadavek, vždy se můžete snažit pokusit nabídnout jiné alternativy, podle vašich možností. Např. „Nemůžu to udělat, ale možná by ses mohl obrátit na… Dnes nebo tento týden určitě nemůžu, ale když tak příští týden… Nemůžu ti přeložit celý článek, když tak ale dvě stránky časově zvládnu…“ apod.
A když už odmítnout opravdu nejde, a musíte na úkol žadatele říct „ano, okay, udělám to“, zvažte tyto kroky:
- Můžete žadateli v této konkrétní situaci vyhovět, avšak domluvit se na příště a do budoucna na tom, jak svoji práci zkoordinovat k spokojenosti všech – zejména vaši.
- Můžete svoje „ano“ podmínit opravdu jednorázovým vyhověním.
- Když už říkáte „ano“, můžete k tomu zadat vaše podmínky – např. „Ano, ale můžu se tomu věnovat pouze dvě hodiny, když to nestihnu, dám ti co mám, zbytek je na tobě“ atd.
Vždy je dobré dbát na to, abychom bezmyšlenkovitě a neuváženě každému neříkali „ano“ (a navalí se na nás enormní množství závazků a pracovních povinností), ale taky „ne“ (a stane se z nás proslulý morous, kterého se lidé budou vyhýbat.) I zde platí zlaté pravidlo střední cesty …