Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Dystýmie je chronická porucha nálady, která se projevuje symptomy připomínající depresi. Na rozdíl od deprese je však dystýmie chronickým onemocněním a projevy deprese nedosahují takové hloubky. Čili v porovnání s depresí – deprese je časově kratší a ohraničenější než dystýmie, ale s hlubšími projevy. U dystýmie naopak, projevy nejsou natolik hluboké, ale časově je dlouhodobější, chronická, než deprese.
Dystymik je jakýsi chronický „stěžovatel“, chronický melancholik, který je pořád posmutnělý, bez nálady, s pocity bezmocnosti, bezútěšnosti. Dlouhodobě se u něj vyskytují potíže se spánkem (nadměrná spavost nebo nespavost), potíže s koncentrací, energií. Objevují se u nich potíže dělat rozhodnutí, lehká unavitelnost, nízké sebevědomí, snížení chuti do jídla nebo naopak přejídání apod. Pro blízké a okolí se jedinec jeví jakoby v mírné nebo střední depresi – která je ale časově stálá, dlouhodobá, chronická, celoživotní. Blízké okolí daného jedince opíše často se slovy „On je prostě takový!“ nebo „On je pořád takový smutný“ apod.
Co je nebezpečné a v podstatě ve větším procentu pravděpodobné, že u dystymiků je vyšší možnost rozvoje deprese. Z posmutnělé nálady se můžou rozvinout hluboké projevy klinické deprese, přičemž spouštěčem může být cokoli – nahromaděný stres, zátěž, těžká životní situace (problémy v práci, v rodině apod.), životní změna (odchod do důchodu, stěhování atd.).
Pro diagnostiku dystýmie je nevyhnutné déletrvající, alespoň dva roky trvající přítomné symptomy podobné depresi, které avšak nedosahují intenzity deprese. Jedinec pociťuje po většinu dne smutnou náladu, objevují se potíže s apetitem (nízká chuť do jídla nebo naopak přejídání), potíže se spánkem (insomnie nebo nadměrná spavost), únava, unavitelnost a pokles energie, snížený sebeobraz, snížená koncentrace a schopnost rozhodování, pesimismus a pocity bezmocnosti, bolesti hlavy, svalů, zad, nohou. Dané příznaky se nesmí spojovat s jinou tělesnou nebo duševní nemocí a taky se musí vyloučit vliv případných užívaných léků, které můžou ovlivňovat náladu či jiné psychické procesy.
Na rozdíl od deprese, u dystýmie medikace příliš nezabírá, respektive je možné nasadit medikamentózní léčbu jen, když jiné metody a postupy nezabírají. Především se indikuje jako léčebný prostředek psychoterapie, která se zaměřuje na získání zručnosti vypořádat se s melancholií, porozumění její podstaty – a tím zamezit její trvání či intenzitu. Až pak, v nevyhnutných případech se sahá po farmakologické léčbě. Ta spočívá v preskripci antidepresiv, které jsou zaměřené na zpětné zachytávání serotoninu na receptorech, ale taky se podle posouzení lékaře můžou použit léky ze skupiny anxiolytik (uvolňující úzkost) a stabilizátorů nálady. Při této léčbě se můžou vyskytnout vedlejší účinky jako přechodné sexuální dysfunkce, pocit na dávení (nauzea), průjmy, nadměrná spavost, nespavost aj. Právě starší typy tricyklických antidepresiv můžou i navzdory vyšší efektivitě mít různé vedlejší účinky, které eliminují právě novější typy antidepresiv. O nejvhodnější medikaci je dobré se poradit s ošetřujícím lékařem nebo psychiatrem.
Nejefektivnějším prostředkem léčby je psychoterapie, eventuálně když se kombinuje s medikací. Důležitou roli zde hraje schopnost naučit se řešit stresující situace, účelně vycházet s rodinou a blízkými, kteří při zmírňování dystýmie mají významný podíl; léčba taky spočívá v poskytnutí informací o povaze nemoci, depresi, edukace v této oblasti, odstranění sebe-kritických myšlenek, posílení interpersonálních vztahů a sebedůvěry, sebeobrazu.