Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Čím více času trávíme v přírodě, tím lépe na tom s duševním stavem jsme. Jak říká Elissa Epel z katedry psychiatrie Kalifornské univerzity, příroda se ukazuje být mocným lékem proti úzkostem. K podobným závěrům dochází i jiní výzkumníci: pobyt v lesích, parcích, u moře nebo na horách pomáhá snižovat stres, a blahodárně působí například i na poruchu pozornosti (což může být zajímavé pro jedince s ADHD). Jak tedy můžeme sílu přírody využít naplno?
Relax pro naše nervy
Obzvláště lidé ve velkých městech jsou zvyklí na plné křižovatky aut, neustálý hluk a celkově zrychlený rytmus dne. Nehledě na náš návyk být neustále někde připojeni, zaneprázdněni či něčím stimulováni – pořád se něčím zabývat nebo znepokojovat.
„V přírodě okamžitě klesá množství člověkem vytvořených smyslových podnětů, na něž jsme zvyklí – informace, obrazovky, zvuky města. Naše hlava je nucena dát si přestávku. Příroda je útočištěm uklidňujícím mysl a uvolňujícím tělo,“ (Epel, s. 145). V řadě studií je například zdokumentováno prospěšné působení lesa. Proto na Novém Zélandu předepisují pobyt v zeleni i lékaři – doporučují trávit v přírodě třikrát týdně dvě hodiny.
Léčivá moc vody
Že vodu sám miluji a nenechám dopustit na její mimořádnou schopnost resetovat naši mysl a nervovou soustavu, jsem už na Celostní medicíně několikrát psal. Elissa Epel ve své knize Zhluboka se nadechni pozitivní vliv vody na psychiku dokládá i výzkumy. Například v jedné studii bylo prokázáno masivní snížení úzkosti u lidí, kteří absolvovali devadesátiminutový pobyt ve floatačním tanku (nádoba naplněná vodou s velkým obsahem soli).
„Pobyt ve vodě – ať už v oceánu, bazénu nebo floatingové nádrži se slanou vodou přináší naší mysli klid a pohodu“ (s. 147). A co se týká samotného moře, „konejšivý zvuk rytmických vln oceánu působí pozitivně na mnoho lidí. Ovlivňuje dýchání, zpomaluje a prohlubuje náš zpravidla povrchní a nedostatečně okysličený dech.“
Lepší soustředění
Výraz porucha deficitu přírody použil poprvé Richard Louv v roce 2008 (in: Táborský, 2024). Měl tím na mysli fyziologické a psychologické dopady spjaté s odpojením od přírodního světa. „Aktivity ve venkovním prostředí podle jeho výzkumu pomohly snížit příznaky nedostatku pozornosti“ (s. 35). Jak píše psycholog Táborský, přírodní prostředí konzistentně poskytuje pozitivní impulzy například i pro děti s ADHD.
Vaše cesta k přírodě
Když se vrátíme k Elisse Epel, tak jaká má pro nás doporučení? Za prvé, jak píše, „vnímejte přírodu. Pociťujte úžas. Připomeňte si, kde je vaše místo ve světě. Pohlédněte na skutečnou velikost svých problémů z širší perspektivy“ (s. 155). Mnoho lidí referuje, že v přírodě zřeli „řád vesmíru“ nebo „cítili Boha“. Právě pohled na dechberoucí přírodní výjevy a scenérie v nás vyvolávají pocit něčeho posvátného, co nás přesahuje. Úžas může být až překvapivě velkým esem v našem rukávu (ve smyslu razantního snížení stresu a nárůstu pohody) a příroda nám ho nabízí vrchovatě.
Co se týká právě prázdnin, Epel radí vyzkoušet tzv. „úplné ponoření do přírody“. Píše, že může přinést „megaúčinek“. Městský člověk se v divoké přírodě nemusí na začátku cítit zcela komfortně, o to větší pozitivní dopad to na něj může zpětně mít. Tento efekt někdy pociťujeme i na horách: je třeba dopřát si čas na aklimatizaci (aby tělo přivyklo jiným podmínkám).
A za další: až prázdniny skončí, i tak se obklopujme zelení. Epel dokonce používá výraz „resetujte se v městské přírodě“. Pro nikoho není dobré být od přírody odpojený úplně. I v největších metropolích je vždycky alespoň nějaký park. I do téměř každého kancelářského komplexu si můžeme přinést alespoň nějakou květinu. „Zkrátka využijte, co máte k dispozici. Například obloha je všude,“ trefně uzavírá Elissa Epel (s. 159).
Jiří Hamerský
Literatura: Epel, E. (2024): Zhluboka se nadechni. Brno: Nakladatelství Melvil.
Psychologie DNES, číslo 6/2024: článek Přírodní ritalin (Adam Táborský), s 34-35.