Deficit přírody: jak využít prázdnin ke zlepšení duševního stavu

les priroda odpocinek

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Čím více času trávíme v přírodě, tím lépe na tom s duševním stavem jsme. Jak říká Elissa Epel z katedry psychiatrie Kalifornské univerzity, příroda se ukazuje být mocným lékem proti úzkostem. K podobným závěrům dochází i jiní výzkumníci: pobyt v lesích, parcích, u moře nebo na horách pomáhá snižovat stres, a blahodárně působí například i na poruchu pozornosti (což může být zajímavé pro jedince s ADHD). Jak tedy můžeme sílu přírody využít naplno? 

Relax pro naše nervy 

Obzvláště lidé ve velkých městech jsou zvyklí na plné křižovatky aut, neustálý hluk a celkově zrychlený rytmus dne. Nehledě na náš návyk být neustále někde připojeni, zaneprázdněni či něčím stimulováni – pořád se něčím zabývat nebo znepokojovat. 

V přírodě okamžitě klesá množství člověkem vytvořených smyslových podnětů, na něž jsme zvyklí – informace, obrazovky, zvuky města. Naše hlava je nucena dát si přestávku. Příroda je útočištěm uklidňujícím mysl a uvolňujícím tělo,“ (Epel, s. 145). V řadě studií je například zdokumentováno prospěšné působení lesa. Proto na Novém Zélandu předepisují pobyt v zeleni i lékaři – doporučují trávit v přírodě třikrát týdně dvě hodiny. 

Léčivá moc vody 

Že vodu sám miluji a nenechám dopustit na její mimořádnou schopnost resetovat naši mysl a nervovou soustavu, jsem už na Celostní medicíně několikrát psal. Elissa Epel ve své knize Zhluboka se nadechni pozitivní vliv vody na psychiku dokládá i výzkumy. Například v jedné studii bylo prokázáno masivní snížení úzkosti u lidí, kteří absolvovali devadesátiminutový pobyt ve floatačním tanku (nádoba naplněná vodou s velkým obsahem soli).

„Pobyt ve vodě – ať už v oceánu, bazénu nebo floatingové nádrži se slanou vodou přináší naší mysli klid a pohodu“ (s. 147). A co se týká samotného moře, konejšivý zvuk rytmických vln oceánu působí pozitivně na mnoho lidí. Ovlivňuje dýchání, zpomaluje a prohlubuje náš zpravidla povrchní a nedostatečně okysličený dech.“ 

Lepší soustředění 

Výraz porucha deficitu přírody použil poprvé Richard Louv v roce 2008 (in: Táborský, 2024). Měl tím na mysli fyziologické a psychologické dopady spjaté s odpojením od přírodního světa. „Aktivity ve venkovním prostředí podle jeho výzkumu pomohly snížit příznaky nedostatku pozornosti“ (s. 35). Jak píše psycholog Táborský, přírodní prostředí konzistentně poskytuje pozitivní impulzy například i pro děti s ADHD.  

Vaše cesta k přírodě 

Když se vrátíme k Elisse Epel, tak jaká má pro nás doporučení? Za prvé, jak píše, „vnímejte přírodu. Pociťujte úžas. Připomeňte si, kde je vaše místo ve světě. Pohlédněte na skutečnou velikost svých problémů z širší perspektivy“ (s. 155). Mnoho lidí referuje, že v přírodě zřeli „řád vesmíru“ nebo „cítili Boha“. Právě pohled na dechberoucí přírodní výjevy a scenérie v nás vyvolávají pocit něčeho posvátného, co nás přesahuje. Úžas může být až překvapivě velkým esem v našem rukávu (ve smyslu razantního snížení stresu a nárůstu pohody) a příroda nám ho nabízí vrchovatě.  

vnitrni klid meditace

Co se týká právě prázdnin, Epel radí vyzkoušet tzv. „úplné ponoření do přírody“. Píše, že může přinést „megaúčinek“. Městský člověk se v divoké přírodě nemusí na začátku cítit zcela komfortně, o to větší pozitivní dopad to na něj může zpětně mít. Tento efekt někdy pociťujeme i na horách: je třeba dopřát si čas na aklimatizaci (aby tělo přivyklo jiným podmínkám).  

A za další: až prázdniny skončí, i tak se obklopujme zelení. Epel dokonce používá výraz „resetujte se v městské přírodě“.  Pro nikoho není dobré být od přírody odpojený úplně. I v největších metropolích je vždycky alespoň nějaký park. I do téměř každého kancelářského komplexu si můžeme přinést alespoň nějakou květinu. „Zkrátka využijte, co máte k dispozici. Například obloha je všude,trefně uzavírá Elissa Epel (s. 159). 

Jiří Hamerský 

Literatura: Epel, E. (2024): Zhluboka se nadechni. Brno: Nakladatelství Melvil. 

Psychologie DNES, číslo 6/2024: článek Přírodní ritalin (Adam Táborský), s 34-35.