Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Co je a co není mentální anorexie?
Mentální anorexie patří mezi poruchy příjmu potravy, ale řadíme sem taky mentální bulimii a nadměrné přejídání. Co se týká anorexie, tento termín znamená nechutenství – avšak pozor, ne každé nechutenství musí nutně znamenat, že jde od mentální anorexii.
Nechuť k jídlu můžeme mít přechodně i při běžných stavech, jako je silné vyčerpání, očekávání, při prožívání smutku (když jsme se dozvěděli výsledky přijímací zkoušky a nedopadli dobře; když nás čeká náročná prezentace nebo porada v práci; při úmrtí blízkého apod.), ale taky při opačné polaritě emocí – když jsme v extatickém vytržení, protože jsme se dostali na vysněnou vysokou školu; protože nás povýšili v zaměstnání; vyhráli jsme milion apod.; dále při různých fyziologických stavech jako jsou různé nemoci (chřipka, nachlazení, střevní nemoci, mozkové nádory apod.), pooperační stavy atp. Tyto stavy nechutenství jsou přechodné a krátkodobé a obvykle rychle ustoupí a člověk jídlo opět vyhledává. O mentální anorexii taky nemluvíme, když vlivem špatné výchovy dítě vykazuje symptomy anorexie (je vyhublé), odmítá jídlo apod.
Kdy už mluvíme o mentální anorexii?
Výše uvedené projevy nespadají do kategorie mentální anorexie – z jednoduchého důvodu. O mentální anorexii mluvíme tehdy, kdy jedinec úmyslně snižuje váhu různými metodami a postupy. Charakteristickým rysem je výrazná podváha nejméně 15 % pod předpokládanou hmotností nebo BMI (Body Mass Index, tzv. Queteleův index) je na úrovni 17,5 nebo méně. U dětí a mladších jedinců se postupuje podle hmotnostních tabulek, BMI proto nelze použít u prepubertálních dětí, ale až u adolescentů a dospělých. Proto při jakémkoli podezření z úbytku váhy mladšího dítěte je potřebné zajít konzultovat danou situaci k dětskému lékaři, který posoudí daný úbytek a symptomy nechutenství a doporučí další nejvhodnější postup.
Jaké jsou projevy mentální anorexie?
1. Jedním z projevů je již zmíněný úbytek tělesné hmotnosti, kdy je váha jedincem vědomě udržována nejméně 15 % pod předpokládanou hmotností, nebo BMI v hodnotě 17,5 či méně. Samotný úbytek váhy o mentální anorexii ještě nevypovídá (např. z důvodu různých somatických nemocí, nevhodné výživy apod., kdy může i z těchto důvodů docházet k podvýživě). Proto je potřebné ještě splňovat jiná další kriteria, a to:
2. Další důležité kriterium je vyhýbání se jídlu, protože jedinec nechce „ztloustnout“; strach z jídla, strach z tloušťky, odpor k jídlu. Z těchto různých motivů jedinec používá nejrůznější metody a prostředky, aby k přibývání hmotnosti nepřicházelo – vyprovokuje si zvracení (mechanicky vložením prstů do úst; chemicky užitím různých léků a přípravků vyvolávajících zvracení apod.), užíváním diuretik a projímadel, užíváním anorektik a různých jiných léků a přípravků, které potlačují chuť k jídlu; nadměrné cvičení.
Tady je důležité zmínit, že rodina a blízcí si nemusí zprvu ničeho všimnout, protože dcera (syn) jídlo může i normálně přijímat, takže u společné večeře v kruhu rodiny se jeví všechno v pořádku, ale co už rodiče nevědí (a nevidí), je, že pak jde do svého pokoje a několik hodin cvičí na rotopedu apod., a to i do pozdních nočních/ranních hodin, kdy už rodiče dávno spí (nebo si po večeři vyvolá zvracení; podá si projímadlo apod.).
3. Specifickým symptomem mentální anorexie je přetrvávající strach z tloušťky a zkreslená představa o svém těle, hmotnosti, tělesném schématu, kdy jedinci s mentální anorexii mají utkvělou, vtíravou myšlenku, že jsou tlustí, oškliví apod., a teprve až budou mít takovou a takovou váhu, budou si připadat opět hezcí či alespoň přiměřeně.
4. Po určitém čase odmítání jídla dochází k narušení určitých fyziologických funkcí organismu a endokrinním změnám. Následkem toho se u děvčat a žen dostavují poruchy menstruace – opoždění nebo zastavení menstruace (amenorrhoea neboli amenorea); dále u mužů i žen dochází ke snížení sexuální touhy a libida, u mužů k ztrátě potence.
5. V případě rozvinutí mentální anorexie v prepubertálním věku, kdy se mladý organismus pouze vyvíjí, co se týká fyzické zralosti, může docházet k opoždění či zastavení vývoje, růstu, u dívek se nerozvíjejí sekundární pohlavní znaky jako např. prsa, nedochází k menarché (první menstruaci); u chlapců zůstává dětský genitál bez sekundárních projevů dozrávání (ochlupení, vzrůst).
Mentální anorexie se vyskytuje častěji u dívek a mladších žen, u chlapců a mladých mužů se uvádí prevalence kolem 10 % ze všech případů. Je zde důležité si taky uvědomit, že mentální anorexie je velmi heterogenní onemocnění a v zásadě se může vyskytnout situace, kdy mentální anorexie u jednoho člověka vypadá úplně jinak ve svých projevech a klinickém obrazu než u druhého jedince s tímto onemocněním. Např. u dívky A je spouštěčem strach z dospívání, odmítá přijmout roli dospělé, a tedy nechce, aby jí rostly prsa, ukládal se tuk v bocích, stehnech apod., jídlo odmítá, nejí vůbec nebo jen malé porce (půlku pomeranče denně) apod., zatímco u dívky B spustila mentální anorexii jízlivá poznámka spolužačky a tento pocit je doprovázen touhou podobat se určité modelce či herečce v médiích. Vlivem rodinných tradic dívka s rodiči obědvá nebo večeří, ale jídlo pak vždy jde nepozorovaně zvracet, užije projímadlo a pak do tří hodin v noci cvičí ve svém pokoji.
Excesivní cvičení je velice zrádným symptomem, protože v dnešní době je cvičení považováno za projev zdravého životního stylu, a mnohdy si rodina zprvu nevšimne, že jejich dcera/máma/manželka/sestra cvičí ne proto, že by si chtěla udržovat tělo v kondici, ale že se bojí přibrat z důvodu mentální anorexie. Při přehlédnutí těchto aspektů to může být právě ještě rodina, co jí koupí permanentku do posilovny nebo fitness-centra v dobrém zájmu.
Proto je velmi důležité všímat si všech varovných signálů popsaných výše, jakékoli změny v hmotnosti a fyzické stránce (ztráta na váze, vyhublost, zvýšená unavitelnost, nezdravé vlasy, nehty – vlivem nedostatečné výživy), ale taky změny psychické (kolísání nálad, stažení se, psychická labilita, iritabilita, vyhýbání se společnosti, kamarádům) apod.
Jelikož hrozí rozvrat vnitřního prostředí (poškození vnitřních orgánů – ledviny, játra, ale taky poškození kardio-vaskulárního systému, hrozí poškození srdce, infarkt myokardu apod.), je vždy dobré jakékoli projevy poruch příjmu potravy svoje nebo člena rodiny či blízkého konzultovat s lékařem, který podle zvážení doporučí vhodnou léčbu, přičemž v nutných případech se indikuje hospitalizace. Kontaktovat lze i různé asociace, sdružení a neziskové organizace, které se věnují této problematice.