Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Čekanka obecná je vytrvalá bylina řazená do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Někdy se dokonce řadí do samostatné čeledi čekankovitých (Cichoriacea). Čekanka je až přes 1 metr vysoká mléčící bylina s válcovitě kůlovým kořenem. Prvým rokem vyrůstá přízemní listová růžice, která vykvétá od druhého roku. Květy jsou jazykovité, nejčastěji blankytně modré, vyskytují se ale také rostliny bíle nebo růžově kvetoucí. Plody jsou nažky bez chmýru, lemované na horním konci korunkou štětinek. Rostlina roste divoce po celé Evropě, můžeme se s ní i u nás setkat u cest na mezích, rumištích či jinde.
Pro léčivé účely se používá kořen, popřípadě kvetoucí nať. Droga obsahuje řadu účinných látek, hlavně v mléčné šťávě rostliny. Nejdůležitější z nich jsou hořčiny zvyšující chuť k jídlu, trávení a vylučování žluče. V kořenech je silně obsažen polysacharid inulin tvořený zbytky molekul fruktózy a slouží právě k získávání fruktózy. Dále čekanka obsahuje třísloviny, manit, kaučuk, cholin, arginin a kromě jiných i velké množství minerálních látek.
Droga (nať či kořen) se používá v léčitelství jako mírné choleretikum, při dyspepsiích a nechutenství, dále při jaterních chorobách. Připravuje se z ní odvar. Zevně je v léčitelství doporučován při kožních zánětech a vyrážkách.
Pražené kořeny nekvetoucí čekanky se používají jako zdroj náhražky kávy, našim předkům velmi dobře známé cikorky. Někdy se používá i jako přísada do kávy. Cikorka pochází z doby napoleonských válek, kdy díky blokádě Napoleona I. nebylo možné dovážet původní kávu. To bylo podnětem pro rozšíření výroby cikorky v Evropě. Rovněž v západní Evropě, hlavně v Belgii a Itálii, se pěstuje pro tzv. etiolované pupeny, které mají mírně nahořklou chuť a jsou konzumovány jako salát.