Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Žlučník a jeho význam
Žlučník neboli žlučový měchýř (latinsky vesica fellea či vesica biliaris), je vakovitý orgán hruškovitého tvaru uložený na spodině jater. Jeho funkce spočívá ve skladování a úpravě (koncentraci) žluči, která v játrech vzniká.
Žluč je produkována v játrech, ale tato žluč je ale mnohem méně koncentrovaná. Žlučník z ní odčerpá vodu a zbylou koncentrovanou šťávu uchovává. Je úplně nebo jen zčásti krytý peritoneem, které přechází z viscerální plochy jater.
Ze žlučníku vychází jeho vývod (ductus cysticus), který se asi po třech centimetrech spojuje s vývodem jater (ductus hepaticus communis) a dále pokračují jako žlučovod (ductus choledochus). V konečném úseku se pak žlučovod spojuje s vývodem slinivky břišní a ústí do prvního oddílu tenkého střeva – dvanáctníku (duodena).
Žluč je produkována v množství přibližně 0,7 – 1,2 litru na den. Její základní složky jsou žlučové kyseliny, cholesterol a bilirubin (žlučové barvivo).
Žluč je vylučována po jídle na nervový popud. Její význam spočívá v trávení a vstřebávání tuků, ale také spolu se šťávou slinivky břišní (pankreatická šťáva) neutralizuje žaludeční trávicí šťávy, a tím chrání střevo před poškozením. Také podporuje vylučování odpadních či toxických látek z těla.
Příznaky onemocnění žlučníku
Zdravý žlučník slouží jako zásobárna žluči vyprodukované játry a nachází se proto v pravém podžebří v těsné blízkosti jater.
Podrážděný žlučník se primárně projevuje bolestí, která může vystřelovat až do zad k pravé lopatce nebo k žaludku. Onemocnění žlučníku mohou doprovázet i další příznaky, ke kterým patří píchání, napětí či pocit plnosti břicha, nadýmání, říhání, nevolnost, zvracení, poruchy stolice nebo zažloutlé oční bělmo.
Hlavní zdravotní problémy: žlučníkové kameny a zánět žlučníku
Žlučníkové kameny (cholelithiasis)
Nejčastějším onemocněním žlučníku jsou žlučníkové kameny (cholelitiáza). K jejich vzniku dojde díky krystalizaci cholesterolu (a dalších látek) zejména následkem vysokého množství cholesterolu ve žluči. Negativní roli hraje také porucha hybnosti žaludku. Možnost vzniku žlučníkových kamenů zhoršují okolnosti jako genetické faktory, vyšší věk, obezita, zvýšená hladina cholesterolu v krvi a cukrovka. Negativní roli rovněž diety spočívající ve snížení obsahu tuků v potravě a hladovění. Žlučníkové kameny se častěji objevují u žen než u mužů.
Vlastní vznik žlučových kamenů je u pacientů podmíněn výskytem chorobných změn v játrech a žlučníku, k čemuž často přispívá špatná životospráva – nadměrný příjem cholesterolu, tuků a vápníku (a naopak málo hořčíku a vlákniny) v potravě, obezita, ale i prudké zhubnutí. Vznik mohou negativně ovlivnit i některé užívané léky, jako například hypolipidemika (léky na snižování cholesterolu) či estrogeny (ženské pohlavní hormony) nebo nemoci, jaterní cirhóza, zvýšená hladina krevních tuků a další nemoci). Také v těhotenství je zvýšené riziko vzniku žlučových kamenů, protože díky zvýšené hladině progesteronu dochází ke zhoršenému vyprazdňování žlučníku.
Mohou být doprovázeny nadýmáním, sklonem k říhání či nepravidelnou stolicí. Pacient pociťuje tlak v pravém podžebří a nesnáší tučnou stravu. Pokud se zaklíní kámen v krčku žlučníku, dochází ke žlučníkové kolice, doprovázené intenzivní bolestí a křečemi žlučníku a žlučových cest. Díky uzávěru žlučovodů může dojít až ke vzniku žloutenky. Tato žloutenka je označována jako obstrukční a může ji zhoršit infekce žlučových cest. Další komplikací cholecystitida neboli zánět žlučníku. V akutní fázi je označována jako náhlá příhoda břišní a vyžaduje okamžitou léčbu. Pokud žlučové kameny uzavřou vývod slinivky, může dojít k akutnímu zánětu slinivky (akutní pankreatitida).
Lékař může jednoduše zjistit žlučové kameny pomocí ultrazvukového vyšetření. Pokud nedochází k příznakům, lékař pouze pacienta sleduje. Při žlučníkové kolice se léčí příznaky. Pokud je zapotřebí, odstraňují se žlučníkové kameny v naprosté většině případů laparoskopicky. Vzniku žlučníkových kamenů se dá předcházet pomocí diety s vysokým obsahem vlákniny.
Pomoc z přírody
Význam přírodních přípravků je buď v prevenci či v podpoře rozpouštění již vzniklých žlučníkových kamenů. Rozpouštět kameny pomáhá výtažek z černé ředkve či výtažek z bylinky chanca piedra ve stejnojmenném přípravku. Černá ředkev (Raphanus sativus niger) má silný močopudný účinek, pomáhá peristaltice střev a usnadňuje průchod tráveniny střevy. Chanca piedra je botanicky smuteň niruri (latinsky Phyllanthus niruri nebo také Phyllanthus amarus).
V doplňcích stravy ji můžeme také najít pod španělským názvem „Chanca Piedra“, který lze přeložit jako „kámen“ nebo „drtič kamenů“. Tento pozoruhodný název si bylinka vysloužila díky tradované schopnosti odstraňovat žlučové a ledvinové kameny. Pro tyto účely byla využívaná v přírodním léčitelství již Indiány v oblasti jihoamerické Amazonie.
Čaj ze smilu písečného (Helichrysum arenarium) mimo jiné podporuje tvorbu žluče díky obsahu hořčin a díky tomu pomáhá rovněž eliminovat riziko vzniku žlučníkových kamenů.
Zánět žlučníku (cholecystitida)
Zánět žlučníku může souviset se zánětem žlučových cest (cholangitis), ale to není podmínkou jeho vzniku. Dochází k němu infekcí škodlivým mikroorganismem.
Může také souviset se vznikem žlučových kamenů (cholelithiasis). Vzniklá infekce způsobuje poškození stěny žlučníku a vyvolává změny v jeho okolí. Ve vážnějších případech může být poškození stěny tak velké, že dojde k provalení žlučníku do dutiny břišní (perforaci).
Dochází tak bohužel k šíření zánětu do okolí, protože žluč může obsahovat hleny, hnis či mikroorganismy. Ty se tak mohou dostat až do střeva. Lékař je pak pozná při odběru vzorku stolice.
V každém případě je třeba zde dodržovat pravidla správného složení jídelníčku, tedy dietu zcela bez tučných jídel, koření atd. Léčba je dána aktuálním stavem pacienta. Obecně jsou dvě možnosti: konzervativní, tedy neinvazivní léčba nebo operační léčba.
Neinvazivní léčba spočívá v zákaz příjmu potravy ústy (perorální příjem), podávání spasmolytik (léky tlumící svalové křeče, v tomto případě stahy žlučníku) a ledové obklady.
Léčivé rostliny a žlučník
Jak v případě mírných potížích, tak i jako prevenci je možné užívat i některé léčivé rostliny či přírodní přípravky obsahující přírodní látky.
Jaké to jsou léčivé rostliny?
Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria) podporuje správnou činnost žlučníku. Jablečník lékařský (Marrubium vulgare) podporuje tvorbu žluči a všeobecně je doporučován u žlučníkových potíží. Boldovník vonný (Peumus boldus) podporuje tvorbu a vylučování žluče. Máta peprná (Menthae piperitae) podporuje tvorbu a vylučování žluče. Kurkuma dlouhá (Curcuma longa) napomáhá lepšímu trávení tuků Tvorbu žluče podporuje i smil písečný (Helichrysum arenarium), který lze zakoupit i ve formě čaje. Dobré je preventivně užívat vlákninu), která pomáhá zabraňovat tvorbě žlučníkových kamenů, protože platí, čím méně je cholesterolu ve žlučníku a žlučových cestách, tím menší je riziko vzniku žlučníkových kamenů. Na trhu je i řada přírodních přípravků, které obsahují většinou směs z léčivých rostlin, doporučovaných u žlučníkových potíží, případně další látky.
Činnost žlučníku také podporuje čaj z řepíku lékařského (Agrimonia eupatoria). Vylučování žluči a trávení podporuje oman pravý (Inula helenium). Andělika lékařská (Archangelica officinalis) také podporuje tvorbu a vylučování žluči, stejně jako čekanka obecná (Cichorium intybus), černucha setá (Nigella sativa), dobromysl obecná (Origanum vulgare), hořec žlutý (Gentiana lutea) a samozřejmě velmi osvědčená zeměžluč lékařská (Centaurium erythraea).
Pro “vyčištění” žlučových cest je dobrým pomocníkem i yucca (Yucca shidigera). Je to dáno tím, že obsahuje steroidní saponiny. Saponiny (je to jeden z druhů glykosidů, které jsou deriváty monosacharidů-jednoduchých cukrů) jsou látky, jejichž vodné roztoky silně pění. Právě pro tuto vlastnost byl jejich název odvozen od latinského názvu pro mýdlo (“sapo”). Pěnivost jejich roztoků je dána schopností snižovat povrchové napětí v heterogenních systémech. Tyto heterogenní (zhruba řečeno “různorodé”) se skládají ze dvou odlišných fází – plynné a kapalné. Právě mezi těmito dvěma systémy vytvářejí saponiny pěnu. Mohou ale působit i v systémech, které mají tekutou a tuhou fázi či dvě kapalné fáze (například olej/voda). To je velmi důležité pro působení saponinů z yuccy v našem organismu, protože saponiny působí jako takzvané tenzidy (dříve nazývané saponáty). Snižují povrchové napětí látek, zejména tuků, což je významné například ve styku s vodou.
Stejně jako saponáty pomáhají při čištění špinavého nádobí od mastnoty, tak přírodní saponiny v yucce pomáhají při odstraňování “nečistot” zejména, řečeno obrazně, ze „stěn“ našeho organismu. Tou “stěnou” právě mohou být i vnitřní stěny žlučníku nebo žlučových cest (žlučovodů).