Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Vánoce jsou v České kultuře neodmyslitelně spojené mimo jiné s kořením. Ať už se jedná o jeho využití v kuchyni při přípravě cukroví nebo čistě estetické, kdy jsou různé plody koření využívány při vytváření věnců či jiných vánočních ozdob.
Ovšem různé druhy koření mají i různé prospěšné účinky pro naše zdraví. V tomto článku bych se rád zmínil o některých z nich.
K nejznámějším kořením patří vanilka, kterou znali již staří Toltékové a Aztékové. Je to vlastně fermentovaná tobolka některých druhů orchidejí rodu vanilovník (Vanilla). Za typickou vůní a sladkou chutí tohoto koření je zodpovědný fenolický aldehyd vanilin. Tradičně se používal v léčitelství jako prostředek na sražení horečky, ke zklidnění pacienta a rovněž jako afrodiziakum. Celkem však vanilka obsahuje kolem dvou stovek obsažených látek. Nicméně určitou oblibu si vanilka udržela v aromaterapii, kdy je používaná pro zklidňující vliv na lidskou psychiku k relaxaci. Pokusy nahradit vanilku umělými sloučeninami zůstaly vždy neúspěšné, pravá vanilka je vždy jen jedna. V současnosti se hojně používá v potravinářském průmyslu jako přísada do sladkých jídel, zmrzliny, čokolády, pudinků a další potravin. Rozmanité použití našla i v kosmetice při výrobě voňavek a parfémů.
Typickou ingrediencí zimních čajů je zázvor lékařský (Zingiber officinale), přesněji řečeno jeho oddenek. Za jeho typickou štiplavou chuť jsou odpovědné obsažené gingeroly. Pomáhají zmírňovat nevolnost a nauzeu, proto jsou využívány v řadě doplňků stravy na zmírnění žaludečních problémů při cestování, zejména pro těhotné a kojící ženy. Dále působí protizánětlivě a antibakteriální (ještě společně s jinými látkami). V přírodním léčitelství se zázvor používá již velmi dlouho, nejen při nevolnosti, ale při různých projevech infekčních nemocí, jako je nachlazení, kašel, horečka, ale i při střevních infekcích ke zklidnění trávicího traktu a zastavení průjmu. Oddenek zázvoru dále obsahuje mastné kyseliny (palmitová, olejová, linolová, kaprylová, laurová, myristová nebo linolenová), škrob, aminokyseliny, proteiny, pryskyřici, vitamíny či minerály. Zevně se používal ve formě obkladů nebo mastí ke zmírnění revmatických bolestí.
K méně známým druhům koření patří badyán. Jde o zralé plody badyáníku pravého (Illicium verum). Obvykle je koupíme zpracované do hvězdicové formy, proto jsou oblíbeným doplňkem vánočních ozdob. obsahují několik důležitých látek, jako jsou esenciální oleje, safrol či anethol. Zajímavou látkou je safrol (hezky česky šikimol), organická látka ze třídy fenylpropenů. Má karminativní (proti nadýmání) a tonizující účinek. U tohoto koření je ovšem třeba být opatrný, protože při delším užívání byla zaznamenaná mírná kancerogenita. Nesmí ho tudíž konzumovat děti, těhotné a kojící ženy. V lidovém léčitelství se používal se při bolestech zad, revmatismu, trávicích potížích nebo ke zklidnění při napětí nebo úzkosti. Badyán je také hlavní složkou směsi „pěti koření“ známou z čínské kuchyně.
Známější je anýz. Jedná se semena z plodů anýzu vonného (Pimpinella anisum). Hlavní obsahové látky jsou silice (obsahující anethol stejně jako u badyánu), kumariny nebo flavonoidy. Kvůli obsahu kumarinu nesmí anýz konzumovat pacienti, kteří užívají léky proti srážlivosti krve. Anýz je jednou z přírodních látek, která přispívá k větší tvorbě mateřského mléka. Anýz je také součástí směsí (jako například kmín), které jsou používány jako prevence proti parazitárním infekcím. Rovněž tlumí křeče v oblasti trávicího traktu a zmírňuje nevolnost, například při střevních chřipkách.
V současnosti se používá k výrobě parfémů, likérů ochucujících perníky, povidel, pečiva a kompotů. Pro svoji charakteristickou výraznou chuť je oblíbenou ingrediencí v asijské kuchyni.
Anýz nesmí konzumovat těhotné ženy, může přispět k vyvolání potratu. Byly také zaznamenány případy alergie na toto koření. Při předávkování může dojít k nevolnosti, zvracením až vzniku otoku plic.
Klasickým všestranným kořením je skořice, která se získává z aromatické kůry tropických skořicovníků (je bohatá na silice). Ze skořicovníků se získává také olej při zpracování jejich listů, větví a květů. Z obsažených látek je možné zmínit jako základní látku cinnamaldehyd, dále eugenol, kyselina skořicová, kumarin (opět zákaz pro pacienty s poruchou srážlivosti krve), safrol, vápník, mangan či další látky. Příznivě působí na chuť k jídlu a podporuje trávení.
V přírodním léčitelství se používá pro příznivé působení na snížení hladiny krevního cukru nebo tlaku, metabolismus tuků, průběh žaludečních potíží (skořice by měla pomoci zklidňovat průběh průjmů doprovázených žaludečními křečemi, nevolnost či nadýmání), celkový průběh infekce (někdy se uvádí, že působí proti bakteriím) nebo zmírňuje průběh kašle. Skořici by neměly užívat těhotné ženy a diabetici (ti jen po poradě s lékařem).
Do skupiny méně známých koření patří kardamom (někdy nesprávně kardamon). Získává se ze semen několika druhů rostlin z rodů Elettaria a Amomum z čeledi zázvorníkovitých. Obsahuje esenciální olej, který je bohatý na řadu silic, jako jsou limonen, cineon, menthon, pinen a další. V tradičním léčitelství se používá při poruchách trávení, pro močopudné a protizánětlivé působení, rovněž jako afrodiziakum nebo při překyselení organismu. Kardamom nesmí, stejně jako anýz, konzumovat těhotné ženy pro nebezpečí vyvolání potratu. Rovněž není vhodný pro žlučníkáře a pacienty se žaludečními vředy.
Posledním kořením, které bych rád zmínil je zase opět všem dobře známý hřebíček. Jedná se o sušený kalich z poupěte hřebíčkovce kořenného (Eugenia caryophyllata). Hlavní základní látkou v hřebíčku je eugenol (též označovaný jako kyselina hřebíčková), jedná se o fenolickou organickou sloučeninu, strukturou blízkou guajakolu (jiná organická sloučenina, obsažená například v pražené kávě). Z dalších látek hřebíček obsahuje pryskyřice, třísloviny, flavonoidy, oleje nebo slizy. Eugenol má lokálně anestetické a antiseptické účinky. Dokáže tlumit citlivost i bolestivost zubního nervu, proto je obsažen v různých zubních pastách nebo kloktadlech. Je také často obsažen v přírodních mastech, protože působí jako lokální derivans, prokrví dané místo a uvolní ztuhlé svalstvo. Důležité je ale zmínit se o tom, že hřebíčkovou silicí se dá předávkovat. Předávkování se projevuje přítomnosti krve v moči, křečemi, průjmem, nauzeou, závratí, tachykardií až bezvědomím. Hřebíčku by se měli rovněž vyhnout lidé s alergií na parfémy.