Vztah mezi potravinami a nádorovým onemocněním

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Rakovina začíná mnohem dřív, než se začne tvořit nádor. Její podstata spočívá v kvalitě mnoha vnějších faktorů, k nimž mimo jiné patří i potraviny. Když se příznaky rakoviny objeví, bývají tyto důležité vnější faktory bohužel stále přehlíženy a nemoc je pokládána za vyléčenou, když se podařilo odstranit příznak operativním či chemoterapeutickým zákrokem. Pouhým odstraněním nádoru však nebyla odstraněna příčina, proč k onemocnění došlo, a tak se choroba na tomtéž nebo na jiném místě objeví znovu s tím, že začne druhé kolo léčení. To však opět nejde po příčině a pouze potlačuje příznaky.

Nad rakovinou lze získat kontrolu jen tehdy, vezmeme-li v potaz širší škálu faktorů. Jedná se např. o kvalitu pacientovy krve, typ potravy, který k této kvalitě přispěl, o schopnost pacienta pracovat s emocemi, o to, zda stres využívá či zneužívá, o to, zda je schopen se uvolnit a spoustu dalších…

Homotoxologie
Nádorové onemocnění představuje konečné stadium procesu vznikajícího při neschopnosti rozpoznat prospěšnost a užitečnost jistých příznaků stavů, které jsme si zvykli označovat jako nemoci.

Jsme-li mladí a zdraví, pak se náš organismus poměrně dobře vyrovnává s určitým nadbytkem potravin, s jednostrannou stravou a s velmi malým, avšak stálým přísunem toxických látek obsažených v průmyslově upravené potravě. Zpočátku je naše tělo schopno beze zbytku vylučovat tyto toxiny a metabolity přirozenou cestou – potem, močí, stolicí, menstruační krví. Pokud ovšem zároveň nesportujeme či alespoň aktivně neodpočíváme, pokud naše hygiena práce s emocemi spočívá v tom, že vše potlačujeme hlouběji do těla, pokud se náš pitný režim rovná dvěma kávám denně, pokud se k ovoci dostaneme v griotce a k zelenině ve svíčkové omáčce, jestliže jíme za chůze, a nebo ještě hůře, při sledování televizních novin, pak již naše těla nejsou schopna přemíru metabolitů a toxinů fyziologicky vyloučit.

Nejdřív se náš organismus brání občasnými průjmy či nechutenstvím, může docházet i ke krátkodobým výsevům kopřivek či jiných kožních onemocnění, k horečkám či naopak k zimnicím. To vše jsou náhradní cesty, k nimž se tělo uchyluje jako k očistným procesům. My však již tyto stavy považujeme za onemocnění a potlačujeme je léky, respektive potlačujeme léky tyto příznaky nerovnováhy. Tím však našemu tělu znemožňujeme použít vlastní přirozené regulační procesy.

Jsou-li takto léčeny drobné potíže a nezmění-li se zároveň strava, pak dochází k tomu, že se v těle začnou tyto nevyloučené odpadní látky hromadit, a to ve formě tukových usazenin a chronických zahlenění. Zahlenění se netýká jenom katarů průdušek – může se projevit ve formě průjmů či obtížných výtoků z pochvy. Po čase pak dochází k vytváření cyst, myomů, ledvinových či žlučníkových kamenů a jiných vážných problémů. V tomto stadiu je organismus stále ještě schopen shromažďovat v určitých oblastech přebytky nadměrného přísunu potravin či toxinů, které mu neustále dodáváme, a tím vlastně zajišťuje to, že jako celek je naše tělo schopno relativně normálně fungovat. Jako součást naší přirozené léčivé síly nás tento proces chrání před celkovým zhroucením. My jsme ovšem zvyklí uvažovat tak, že tato místní onemocnění jsou nebezpečné tělesné pochody, které je nutno za každou cenu likvidovat nebo zastavit. Opět zvnějšku, lékařským zásahem, opět bez podstatné změny stravovacích návyků. Připomíná to člověka, který se po zjištění, že má okolo popelnice stále poházené odpadky, rozhodne situaci vyřešit jednou pro vždy zrušením popelnic.

Pokud přijímáme nadměrné množství potravy, chemikálií a dalších látek, které v těle neplní žádný účel, musí je tělo v případě, že již není schopno je vyloučit, někde shromažďovat, aby mohly probíhat normální životní pochody. Jestliže přerušíme toto hromadění v určitých oblastech (a nádory jsou posledním stadiem tohoto hromadění), pak se nežádoucí látky šíří po celém těle a dochází k celkovému zhroucení životních funkcí vyvolanému otravou – toxemií.

Z tohoto pohledu představuje rakovina závěrečné stadium dlouhého procesu, kterým se tělo pokouší izolovat cizorodé a jedovaté látky nahromaděné během života v nepřirozeném prostředí a konzumací běžné, nepřirozené potravy. Rakovina je tedy posledním drastickým pokusem těla prodloužit si život, byť jen o několik měsíců nebo let.

Nádorové onemocnění tedy není způsobeno a přivoláno nějakým cizím faktorem, ale je prostě produktem našeho vlastního způsobu života včetně myšlení, každodenního chování, životního stylu a stravovacích zvyklostí. Místo abychom při posuzování tohoto zla pokračovali v analýzách buněčné úrovně, měli bychom si uvědomit, že se kvalita našich buněk stále mění, že jsou naše buňky stále znova a znova potravou a energií, která se k nim dostává. Všechny prvky v jádru buňky byly obsaženy původně v pojivové tkáni, tedy v prostoru mimo buňku. Z toho vyplývá, že se buňka může stát nenormální pouze tehdy, jestliže něco není v pořádku v prvcích, které k ní a do ní pronikají. To znamená, že není v pořádku buďto krev, nebo lymfa, nebo energetické vibrace včetně elektromagnetických vln a polí v okolním prostředí.

Buňka jako konečný bod dlouhého řetězu organických procesů je neoddělitelná od svého bezprostředního okolí i od ostatních tělesných funkcí. Proto místo orientace na buňku samu o sobě je nutno změnit kvalitu krve, lymfy a životních podmínek, které vedou ke vzniku nádorového bujení. Místo léčení jednotlivých orgánů bychom měli obrátit pozornost na výživu a další faktory, které na tyto orgány mají vliv a mění jejich charakter. Léčba rakoviny by se měla provádět v kuchyni a v dalších oblastech života, a to dříve, než se vůbec stačí rozvinout.

V našem životě existují záležitosti, které ovlivnit nemůžeme, nebo je můžeme pozměňovat jen částečně. To, co ovšem změnit můžeme, je způsob, jakým jíme a pijeme, a druh potravin a nápojů, které přijímáme. Pokud naše obvyklé potraviny nahradíme produkty správné kvality a žádoucích vlastností a použijeme-li navíc patřičné technologie jejich přípravy, pak si můžeme být jisti, že jsme učinili zásadní krok pro to, aby se nádorové bujení vůbec nezačalo rozvíjet.

Prevence

Jedno úžasné čínské úsloví říká, že “léčit nemoc je jako začít kopat studnu, až když dostaneme žízeň!” Máme k prevenci chorob prapodivný vztah – považujeme za prevenci každoroční prohlídku u lékaře, který nám oznámí, co všechno už se v našich tělech porouchalo. Prevence je předcházení nemoci, nikoli zabránění dalšímu rozvoji nemoci již vzniklé.

Tento článek se zabývá pouze vztahem mezi potravinami a nádorovým onemocněním, takže tedy jen skutečně krátce: nelze beztrestně opomíjet jakýkoli aspekt života. Budete-li se stravovat přesně v souladu s požadavky zdravé výživy určené speciálně pro vás a nebudete zároveň dbát o “zdravou výživu” vaší duše, pak se možná nádorovému onemocnění stejně nevyhnete!

Tabulka: Substance –> orgán
nitrosaminy, uzené a nasolené potraviny, cukr –> žaludek
alkohol, tuk, vysoký přívod energie, cukr –> prsa
nikotin –> plíce
alkohol, cukr dutina ústní, hltan, hrtan, jícen –>játra
aflatoxiny (plísně) –> játra
vysoký příjem tuků a celkové energie, cukr –> tlusté střevo, vaječníky, prostata
bílkoviny, káva, tuk, cukr –> slinivka břišní

Zdravá výživa je základní, bazální stupeň pro udržení plného zdraví, nikoli však jediný.

Základní pravidla:

  • V zásadě bychom měli naši výživu orientovat v prvé řadě na produkty té oblasti, v níž jsme vyrostli a v níž žijeme.
  • Jestliže se živíme produkty z jiných podnebných pásem, ztrácíme svou přirozenou obranyschopnost proti chorobám vyskytujícím se v naší endemitě.
  • Je nutné se při výběru a přípravě každodenní stravy řídit proměnami ročních dob – ten, kdo si ve vytopeném pokoji v zimě pochutnává na zmrzlině, je stejně málo v harmonii se střídáním ročních období jako ten, kdo si v letním vedru opéká na grilu biftek.
  • Z toho vyplývá, že při chladném počasí je lepší potravu déle vařit a snížit dávky syrových potravin, a naopak v létě jsou vhodnější krátce tepelně připravované pokrmy a snížené dávky živočišných a těžkých jídel.

Konkrétní údaje
Následující tabulka popisuje, které konkrétní látky mohou vyvolat nádorové onemocnění konkrétních orgánů.
Je sice pravda, že denní chléb se salámem nebo prudce opečený stejk nemohou samy zavinit zvrhnutí tělesných buněk, ovšem téměř 40 % všech případů rakoviny je přímo podmíněno způsobem stravování. Týká se to zejména zhoubných nádorů tlustého střeva, žaludku, prsu, slinivky břišní, vaječníků, prostaty a jater. Kdybychom se však pouze vyhýbali všem shora uvedeným látkám, nebudeme přesto dostatečně chráněni proti rakovině.

Zdá se, že nestačí jen se vystříhat faktorů rakovinné bujení podporujících, ale stejně důležité je s potravou přijímat ochranné látky. Jedná se o bioaktivní substance, jako jsou betakaroten, indoly, glukosinoláty, flavonoidy, fenoly, terpény a balastní látky. Jsou to látky obsažené téměř v každé zelenině nebo ovoci, ale také v obilí a luštěninách, zejména v jejich okrajových částech, tedy ve slupkách a těsně pod nimi. Právě proto je nevymleté obilí, tj. nezbavené slupky, o tolik zdravější.

Pro téměř každé stadium nádorového dění existují speciální látky obsažené v zelenině a ovoci, které mohou tento nebezpečný proces vzniku rakoviny a růst nádoru zpomalit, nebo dokonce zvrátit.

Látky z potravin, které brzdí vývoj rakoviny:

  • vitamíny (v přírodní formě)
  • minerály a stopové prvky (v nenasycené formě)
  • sekundární rostlinné látky (barviva, aromatické látky, regulátory růstu)
  • balastní látky (nestravitelné, tj. vláknina apod.)
  • bakterie mléčného kvašení (lactobacillus casei GG apod.)

Tyto bioaktivní substance mají tři možnosti, jak chránit proti rakovině:

  1. zabraňují vzniku látek vyvolávajících rakovinu
  2. přeměňují kancerogeny v neškodné sloučeniny
  3. brzdí růst rakovinných buněk

ad a) Např. tvorba nitrosaminů – tato spojení vyvolávající rakovinu vznikají z nitrátu, který se promění v nitrit a nakonec se spojí s bílkovinou v nitrosaminy. Tento pochod může proběhnout jednak v potravinách, např. když se šunka připravená naložením ve slaném láku zapéká se sýrem, nebo také v lidském těle. Sekundární rostlinné látky jako polyfenoly mohou tomuto procesu zabránit. Změní chemickou strukturu nitrátu tak, že není schopen reagovat s bílkovinou. Další látky, které mohou vyvolat rakovinné bujení, jsou žlučové kyseliny. Primární žlučové kyseliny se starají o to, abychom mohli potraviny obsahující tuky lépe strávit. Jakmile však dosáhnou tlustého střeva, přemění je střevní bakterie na škodlivé sekundární žlučové kyseliny. Balastní látky mohou tomuto pochodu zabránit tím, že primární žlučové kyseliny v těle vychytají. Další vlastností vlákniny je to, že ve střevě silně nabobtná a tím zvýší střevní obsah, takže se zředí koncentrace rakovinotvorných látek a znemožní se úplný styk kancerogenu se střevní sliznicí. Kromě toho balastní látky podporují rychlý pochod potravy střevem. Z toho vyplývá, že před rakovinou tlustého střeva nás významně chrání převážně balastní látky.

Balastní látky jsou bohatě obsaženy v obilí, luštěninách, v zelenině a ovoci.

ad b) Většina kancerogenů nepoškozuje buňky okamžitě. Tvoří nejprve prekancerózy, které jsou zpočátku neškodné. Teprve když se tento předstupeň aktivuje, začnou se tvořit nebezpečné látky, které potom mohou vyvolat rakovinné onemocnění.
Naše tělo vyvinulo četné, výše popsané mechanismy, aby zabránilo zmíněné aktivaci a tím samo sebe chránilo. Těmto mechanismům nesmírně pomáhají sekundární rostlinné látky, jako fenolové kyseliny, indoly, sulfidy, flavonoidy a terpeny. Např. isothiocyanáty ze zelí a jemu podobných zelenin mohou zabránit, aby se z kancerogenních uhlovodíků staly nebezpečné látky. Sulfidy z česneku a cibule se zase starají o to, aby nitrosaminy zůstaly neškodnými sloučeninami. Čínští vědci se domnívají, že účinek česneku a cibule je nejlepší tenkrát, jestliže se konzumují pravidelně v mladém věku.

ad c) Pokud neustále zabraňujeme vlastním očistným mechanismům těla, tak jak bylo v úvodu řečeno, pak může nastat situace, kdy se z prekancerogenu stane kancerogen, ulpí na některé buňce a poškodí její DNA. Ani takovéto poškození nemusí nutně znamenat neodvratně rakovinu. Zaprvé může být tento defekt opraven léčebnými mechanismy těla a za druhé nejprve musí být poškozený gen aktivován, aby se mohl rozmnožovat a vytvořit nádor. Takové poškozené, ale inaktivní buňky mohou v našem těle přetrvávat po desetiletí, aniž způsobí škodu. Teprve když jsou takzvaným promotorem probuzeny k životu, začnou se rozmnožovat a stávají se našemu tělu nebezpečnými.

Takovými promotory jsou např. nechvalně známé volné radikály, dále hormony, tuky a alkohol. Výraznou pomocí proti jejich činnosti jsou sekundární rostlinné látky ze zeleniny, ovoce a obilí. Různé bioaktivní substance s antioxidačním účinkem zase vychytávají volné radikály. Nezastupitelné jsou v tomto kontextu flavonoidy, zejména quercetin, vychytávající volné radikály neobyčejně účinně. Je obsažen zejména v tmavě zelené a sytě žluté zelenině a ovoci.

Fytoestrogeny z luštěnin a obilí, stejně jako indoly ze zelí a jemu podobných zelenin mohou oslabit účinek lidského hormonu estrogenu. Existuje totiž podezření, že určitá forma estrogenu podporuje rakovinu prsu a působí tedy jako promotor.

Karotenoidy ze žlutých a zelených zelenin a phytosteriny z obilí se starají o to, aby se zhoubné buňky nemohly rychle rozšiřovat. Karotenoidy a vitamín A kontrolují růst buněk tím, že tvoří spojovací “kanály”, kterými se mohou dvě buňky na svém rozmnožování “domluvit”. Rakovinné buňky se z této kontrolní stanice vymanily a bují zcela nekontrolovaně. Najdou-li zase pomocí karotenoidů a vitamínu A spojení s buněčným komunikačním systémem, může se růst nádoru udržovat v patřičných mezích.

Že mají kyselé a zkvašené produkty, jako jsou kysané zelí a jogurty, zdraví prospěšné účinky, je známo odpradávna. Moderní výzkum význam těchto kyselých a zkvašených potravin pro naše zdraví potvrdil. Jogurt, kyselé zelí, mixed pickles a zkvašená šťáva z červené řepy pomohly v pokusech na zvířatech účinně bránit růstu nádorů. Ostatní fermentované mléčné výrobky, jako je kyška a kefír, účinné nebyly. Vznik rakoviny tedy spíše ovlivňují určité bakterie (lactobacillus) více než kyselina mléčná. Tyto bakterie jsou výrazně účinné zejména u nádorů v počáteční fázi, v případě již rozvinutého bujení příliš nepomáhají. Evidentně se jedná o aktivaci imunitního systému a touto cestou, tedy již před vznikem nádoru, napadají vznikající nádorové buňky a ničí je. To je ovšem výrazná pomoc v tom, že jsou schopny zabránit aktivaci buňky napadené kancerogenem, a tedy zabránit vzniku rakoviny. Bakterie mléčného kvašení brání zejména rakovině tlustého střeva, tedy rakovině u nás nejrozšířenější. Ovšem nutno podotknout, že tyto účinky má pouze živý jogurt, nikoli jogurt tepelně zpracovaný, trvanlivý.

Závěr

Z řečeného vyplývá, že (málo platné), nejúčinnější je prevence za pomoci zvýšeného denního příjmu obilovin a luštěnin, zeleniny a ovoce, ořechů a semen, aromatických potravinových doplňků, jako je křen, cibule, česnek, kysaných a kvašených výrobků za současného snížení tuků, mléčných výrobků z kravského mléka, rafinovaného cukru, soli, alkoholu, uzenin, plesnivých potravin (včetně sýrů) a masa, zejména nakládaného, grilovaného či zprudka opékaného na malém množství tuku. To vše samozřejmě s přihlédnutím k pravidlu sezóna – region, popsanému výše.

Nezbytnou součástí je pravidelný denní příjem pokud možno čirých tekutin, nikoli ledových.

Je nutné se nepřejídat, jíst v klidu, pravidelně, a stravu žvýkat tak, aby se promísila se slinami. Dále je třeba dbát na to, aby byl jídelníček pestrý, aby obsahoval všechny složky. Jednostranná strava, byť jenom v tom, že výrazně dáváme přednost jedné chuti, je také zátěžová. Inu, nic nového pod sluncem!

V případě, že jsme již ohroženi rakovinným bujením nebo k němu dokonce již došlo, je nutné ke speciální úpravě stravy dodat tělu ještě účinné látky ve formě potravinových doplňků, jako je například:

  • Miso – dlouho fermentovaná pasta z obilovin je neuvěřitelně účinná při zachycování a vylučování škodlivin z těla. Její kvalita byla potvrzena po 2. světové válce. Pouze pacienti z jedné nemocnice v Nagasaki, kteří byli léčeni pomocí makrobiotiky (užívá se při ní zvýšené množství Misa) neonemocněli nádorovými onemocněními ani několik let po výbuchu na rozdíl od ostatní populace zasažené radioaktivním zářením či spadem.
  • Kyselina listová, vitamín B12 a B6, je nenahraditelná kombinace zabraňující tomu, aby se v těle nehromadil přebytek toxického homocysteinu, sirnaté aminokyseliny, která se účastní všech buněčných pochodů, kde se jedná o dodávání energie do buňky, dělení nových buněk a o tvorbu mezibuněčné hmoty.

Pokud v těle není dostatek výše uvedených působků, dochází ke změnám metabolické přeměny homocysteinu a k jeho přebytku. Tento stav spolu s rizikovými faktory, jako jsou kouření, vysoká hladina tuků v potravě, stres a podobně, je pravým původcem civilizačních chorob. Je nutné, a to celoživotně, dodávat do těla kyselinu listovou, vitamíny B6 a B12 v potravinových doplňcích.

Vzhledem k tomu, že téměř 40 % nádorových onemocnění vzniká příjmem nesprávné potravy, jsem přesvědčena, že tak výrazné omezení možností vzniku tohoto závažného onemocnění stojí za jisté nepohodlí při přechodu na jiný způsob stravování.