Výživa podle metabolických typů

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Tentokrát bych vás ráda seznámila s teorií „metabolických typů“, jejíž základy se objevily v literatuře ve druhé polovině minulého století, např. v knize vědce Rogera Williamse, který se zabýval mimo jiné biochemickou individualitou člověka. Známějším je pak americký zubař William Donald Kelley. Ten, když se dozvěděl od lékařů o tom, že má agresivní rakovinu slinivky břišní, začal na sobě zkoušet radikální změnu složení stravy. A velmi úspěšně. Poté, co onemocněla jeho žena, zjistil, že to, co zabralo u něj, nefunguje u ní. Začal tedy zkoušet naprosto jinou stravu a došel k závěru, že co je pro někoho lékem znamená pro jiného pohromu. Po letech výzkumu pak vytvořil metodu zjišťování metabolické individuality. Můžeme v ní najít stopy tradiční čínské medicíny či ájurvédy. Propagátorem tohoto směru je aktuálně např. William Wolcott.

ZÁKLADNÍ PRINCIPY A POJMY

Teorie metabolických typů stojí na názoru, že každý patříme k trošku jinému biochemickému i endokrinnímu typu. Z toho důvodu také dokážeme rozdílně zpracovat a využít energii získanou z různého druhu potravy. Každý sice potřebujeme ke svému životu tři základní stavební látky – bílkoviny, tuky a sacharidy. O tom asi nemusíme moc polemizovat. Teorie metabolických typů však rozlišuje, jaký poměr těchto tří skupin živin jednotlivým typům vyhovuje nejlépe čili to, který zdroj je pro daný typ metabolismu nejvhodnější. Existují 3 základní metabolické typy – bílkovinový, sacharidový, smíšený. Někde je uváděn i typ čtvrtý bílkovino-tukový.

K JAKÉMU METABOLICKÉMU TYPU PATŘÍME

To, jaký metabolický typ jsme, je nám dáno po předcích. Pokud u nás převažují geny severských národů, budeme pravděpodobně spíše bílkovinové typy, jestliže v našem těle koluje krev jižních národů, budeme inklinovat k sacharidovému typu. Z endokrinologického pohledu jde o dominanci sympatiku či parasympatiku v našem nervovém systému. Co platí právě pro vás, lze zjistit z testu krve a moči, analýzy vlasu, z tělesné konstituce, očí, uší apod., nebo základně a jednoduše dotazníkovým testem, kdy odpovíte po pravdě na spoustu otázek nejen o vašem stravování, vašich preferencích v jídle, chutích, pocitech po určitém typu jídla, ale i o velikosti oční duhovky, prokrvení či suchosti kůže atd.

CO BY TEDY MĚLY JEDNOTLIVÉ METABOLICKÉ TYPY JÍST?

Bílkovi-nový typ většinou dobře tvoří svalovou hmotu, dává přednost silovým a kratším fyzickým aktivitám, bývá temperamentní, nedává přednost sladkým pokrmům a vyhovuje mu jíst 3x denně větší porce, má tendence se přejídat. Měl by konzumovat bílkovinné zdroje, spíš, než sacharidové. Základ stravy by tedy mělo tvořit maso, ryby, luštěniny, vejce a mléčné výrobky, zelenina. Nevadí mu vyšší příjem tuku ve formě tučnějšího masa a ryb, ale i rostlinných olejů, živočišných tuků, ořechů a semínek, avokáda. Opatrně by měl jíst sacharidy obecně, omezit pečivo a škroby, včetně zeleniny, jako jsou brambory, rýže a ovoce. Jako vhodný se uvádí tento poměr živin: 40 % bílkoviny / 30 % sacharidy / 30 % tuky.

Sacharidový typ naopak tvoří svalovou hmotu hůře, dává přednost vytrvalostním aktivitám, bývá klidnější povahy. Přirozeně vyhledává sladkou chuť. Špatně reaguje na větší množství bílkoviny ve formě červeného masa, vnitřností či třeba červených fazolí. Jako základ stravy by měl volit komplexní sacharidy, ideálně samozřejmě v celozrnné formě, zeleninu a ovoce, z bílkovin spíše drůbeží maso, ryby, vejce a zakysané mléčné výrobky. S tuky by měl nakládat opatrně. Jíst by měl vícekrát denně menší porce a jídlo příliš nekombinovat. Poměr živin by měl mít ideálně: 50 % sacharidy / 30 % bílkoviny / 20 % tuky.

Smíšený typ je tím nejčastěji se vyskytujícím na našem území. Je typickým všežravcem, svalovou hmotu buduje průměrně a tuk se mu usazuje především na partiích ve středu těla – na břiše, stehnech a zadečku. Platí pro něj klasická výživová doporučení na vynechání bílého pečiva, sladkostí, tučného masa. Žádná potravina by mu neměla činit nějaké zásadní problémy, sacharidy by měl konzumovat spíše dopoledne, odpoledne a večer by je měl omezit. Ideální trojpoměr živin je 50 % sacharidy / 25 % bílkoviny / 25 % tuky.

MŮJ NÁZOR

Teorie metabolických typů se mi líbí svým komplexním pohledem na individualitu každého jedince. Bere v potaz mnohé, od genetiky přes endokrinologii až po stavbu těla a tvorbu svalové hmoty, naše chutě, intenzitu hladu, pocity po jídle a podobně. Ale jestli skutečně platí, není vědecky prokázáno. Klidně si udělejte některý z testů, které lze najít běžně na internetu, ale zapomeňte před jejich vyplněním na vše, co víte o zdravé výživě a odpovídejte opravdu pocitově a pravdivě. Určitě je fajn najít si čas a zamyslet se pomocí otázek uvedených v testech nad tím, jak se vlastně po určitém jídle cítím a zda mi opravdu vyhovuje to, co považuji za zdravé. Protože ne každému vyhovuje jíst malé porce jídla 5–6x denně, jíst naposledy 3 hodiny před spánkem a dát si ke snídani ovesnou kaši, jak se běžně doporučuje. Někteří to máme prostě jinak.

RAJČATOVÁ POLÉVKA S QUINOOU

(pro všechny)

Rajčatová polévka
  • 3 lžíce olivového oleje
  • 2 cibule šalotky
  • 1 stroužek česneku
  • 1 lžíce třtinového cukru
  • 1 plechovka kvalitních loupaných rajčat
  • 1 bobkový list
  • 4 kuličky nového koření
  • provensálské koření (nemusí být)
  • 1 litr zeleninového vývaru nebo vody + kostka Würzlu
  • 3 hrsti quinoy
  • čerstvá bazalka, sůl, pepř
  • jablečný ocet

Na oleji orestujeme cibuli, celý stroužek česneku a koření, přidáme lžíci třtinového cukru a nakrájená rajčata z plechovky, restujeme. Zalijeme vodou nebo vývarem. Quinou propláchneme několikrát horkou vodou – je to nutné, aby se zbavila hořkosti! Vložíme ji do polévky a vaříme cca 15–20 minut, než bude měkká. Dochutíme solí, pepřem, případně jablečným octem. Na závěr přidáme čerstvou bazalku. TIP: Pro bílkovinový typ můžeme doplnit pořádnou lžící zakysané smetany, jogurtu nebo sýra Cottage, případně kouskem mozzarelly, čerstvého kozího sýra nebo parmazánovými hoblinkami.

ZAPEČENÉ AVOKÁDO S VEJCEM

(pro bílkovinové typy)

  • 1 zralé velké avokádo
  • 2 malá vejce
  • 4 cherry rajčátka
  • 1/2 šalotky
  • 1–2 lžíce strouhaného parmazánu
  • petrželka nebo pažitka
  • 1 lžíce olivového oleje
  • čerstvě mletý černý pepř
  • sůl

Avokádo podélně rozpůlíme a vyjmeme pecku. Lžící opatrně vydlabeme trošku dužiny, aby se do otvoru vešlo vejce. Dužinu rozhodně nevyhazujeme – vytvoříme z ní pomazánku přidáním koření a citronové šťávy, kterou můžeme namazat na chléb a podávat se zapečeným avokádem. Půlky avokáda vložíme do zapékací misky, přidáme nakrájená cherry rajčátka, šalotku, bylinky, osolíme, opepříme a zakápneme olejem. Pečeme asi 20 minut na 200 °C, 5 minut před koncem pečení posypeme sýrem.

CUKETOVÝ KOLÁČ S MERUŇKAMI

(pro sacharidové a smíšené typy)

Cuketový koláč
  • 220 g nastrouhané cukety
  • 100 g kukuřičné polenty
  • 150 g jahelné mouky (lze nahradit špaldovou hladkou)
  • 90 g třtinového nebo kokosového cukru
  • 1 lžíce bezlepkového vanilkového pudinku
  • 150 g bílého jogurtu (nebo zakysané smetany či silken tofu)
  • 2 domácí vejce
  • 3 lžičky kypřícího prášku bez fosfátů
  • meruňky nebo jiné sezonní ovoce
  • skořice, mandlové lupínky
  • 4 polévkové lžíce javorového sirupu nebo medu

Cuketu nastrouháme nahrubo, vymačkáme přebytečnou vodu. Meruňky omyjeme a nakrájíme na půlky a pecku vyjmeme. V míse smícháme polentu, mouku, přidáme kypřicí prášek, vanilkový pudink a cukr. Vmícháme jogurt, cuketu a vejce. Dortovou formu nebo menší pekáček vyložíme pečicím papírem, vlijeme hmotu. Navršíme nakrájené meruňky řezem nahoru, posypeme mandlovými lupínky a skořicí a pokapeme sirupem nebo medem. Pečeme cca 45 minut, prvních 20 minut na 180 °C, dalších 25 minut na 165 °C.