Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Mít starost o své blízké je normální. Mnoho z nás je však příliš ustaraných, anebo přehnaně starostlivých. Takovým lidem se hlavou honí katastrofické scénáře, mají nutkání starat se a myslet v první řadě na druhé a ruku na srdce: až příliš se šťourat v záležitostech, do kterých jim nic není…
Starost
Starost je emoce, která patří k okruhu sleziny. Člověk, který je tzv. sleziníkový typ, neustále o něčem nebo o někom přemýšlí, analyzuje, rozebírá, a to zejména v těchto situacích:
- přemýšlí, co komu řekne nebo udělá (ale nikdy se k tomu neodhodlá)
- probírá v sobě pořád dokola staré křivdy a má touhu je sdílet s ostatními
- často si pro sebe v hlavě počítá a kalkuluje
- pravidelně přemýšlí o penězích a materiálních věcech (Bude to stačit? Zvládnu to? Splatím to?)
- rád se stylizuje do role spasitele a očekává za to uznání (pokud ho nemá, stává se „trpitelem“, který upozorňuje na to, co dělá pro ostatní a jak je nedoceněný)
Ke starostem patří také celá řada typických snů, například:
- o jídle, o hlíně
- o penězích, pokladech, sklepích a podzemích
- o padání k zemi
- o hudbě
- o těžkých předmětech nebo zvířatech
Existuje „zdravá starost“?
Emocionálně vyrovnaný člověk by měl dokázat starosti prožívat ve správný okamžik, a to pouze na dobu nezbytně nutnou. Dokáže nastalou situaci rozumově zhodnotit, udělat pevné rozhodnutí a pustit událost z hlavy. Mnoho lidí však tuto emoci nedokáže držet na uzdě. Starosti je potom doslova přibíjejí k zemi, leží na nich jako těžký balvan a oni se dostávají do pocitu jakési životní strnulosti a zoufale hledají stálé životní jistoty. Přílišné prožívání této emoce je patologické.
Živlovým prvkem je země, zvukovým projevem je prozpěvování (obvykle jedné a té samé melodie stále dokola).
Poznáváte se? Vyzkoušejte cílenou detoxikaci slezinného okruhu a trénujte následné vizualizační cvičení.
Vizualizační cvičení na ovládnutí starosti
První krok – pozorujte své emoce během dne. Už zase si děláte starosti? O koho? Proč? Zapište si to! Zaznamenejte čas, událost, osoby, pocity, které vás při tom provázejí.
Druhý krok – zavřete oči a představte si úrodnou půdu uprostřed jara. Krásnou, kyprou hlínu, do které jsou zasazeny stromy. Ty velmi rychle rostou a jsou plné síly (síla dřeva překonává zemi a pudí nás k akci, k opuštění strnulého postoje a odpíchnutí se směrem k nějakému činu).
Třetí krok – toto cvičení opakujte, kdykoli se přistihnete, že příliš přemýšlíte, kalkulujete, režírujete… Vše je opět provázeno hlubokým nádechem a dlouhým, osvobozujícím výdechem.