Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Tourettův syndrom patří mezi tzv. tikové poruchy u dětí, a jak vyplývá z tohoto označení, jde o širokou skupinu syndromů, které se projevují určitou formou tiků. Tyto tiky můžou mít různou intenzitu, ale můžou se lišit i jejich typem. U tiku jde o mimovolný, obvykle rychlý, opakující se pohyb nebo hlasový projev. Tik nastupuje náhle a velice rychle a nemá žádný zřejmý účel (tik je bez-účelový, jedinec jím nechce záměrně pobouřit okolí nebo jiným způsobem produkovat nepřiměřené chování na veřejnosti nebo vůči druhé osobě).
Mezi dvě hlavní skupiny tiků patří tiky motorické a vokální. Tiky v každé z těchto skupin můžeme ještě rozdělit na jednoduché a komplexní. Příkladem jednoduchého motorického tiku může být např. mrkání, různé trhavé pohyby šíje, po škubávání rukou či ramen, grimasy v obličeji, zatímco mezi jednoduché vokální (zvukové) tiky můžeme zařazovat různé pokašlávání, popotahování, pískání různé zvuky napodobující zvířata (poštěkování, mňoukání, chrochtání apod.) Vokální tiky jsou způsobené nekontrolovatelnými stahy svalů dýchacího ústrojí. Ke komplexním motorickým tikům pak můžeme řadit např. poplácávání, skákání atp., a k vokální opakování různých slov, někdy i nevhodných, vulgárních a společensky nepřiměřených, což se označuje jako tzv. koprolálie. Intenzita těchto tiků může být různá, od mírných, zdraví neohrožujících, až po silné, kdy je jedinec ohrožený různými zraněními (např. si zlomí nohu v motorickém tiku/záškubu nohou, nebo si zlomí zápěstí v motorickém tiku údery o stůl, příp. si rozbije hlavu údery o zeď apod.) Většina tiků je však mírné intenzity a dítě spíše do větší míry budí pozornost okolí kvůli svému sociálně nepřiléhavému chování kvůli těmto tikům. Jejich výskyt během dne nebo obecně frekvence tiků se zvyšuje při prožívání stresu, vnitřní tenze, napětí nebo úzkosti. Studie ukazují, že kromě silného vlivu dědičnosti sehrává svoji roli i životní prostředí, ve kterém jedinec žije (např. stres, rodinné a sociální faktory apod.)
Nejznámější tikovou poruchou je Tourettův syndrom, což je dědičná neuropsychologická porucha způsobena vrozeným postižením bazálních ganglií. Bazální ganglia jsou části mozku obsahující nervové buňky důležité k přenosu informací prostřednictvím neurotransmiteru, chemické látky, která se nazývá dopamin. Jednou z hlavních příčin Tourettova syndromu je právě nadměrná činnost tohoto dopaminového systému v bazálních gangliích. Z tohoto hlediska je proto naprosto důležité, aby okolí nepřistupovalo k jedincovi postiženému Tourettovým syndromem s despektem, ale s pochopením, že jde o poruchu dopaminu, které projevy jedinec nemůže volně natolik ovládat. Často se takovýto jedinec před okolím jeví jako klidní a vyrovnaný, avšak uvnitř cítí tendenci svých svalů se škubat, čemuž se snaží vyhnout a vůlí toto škubání zastavit nebo omezit. Takovýto „vnitřní boj“ je však velmi nesnadný, vyčerpávající, namáhavý a únavný… a často předem prohraný zápas.
Jako by tiky, které jsou velice úporné pro samého jedince, a tíží rodinu a nejbližší, nebyly dost, často se k příznakům Tourettova syndromu přidružují ještě další symptomy a poruchy chování, jako je např. agresivita, sebe-poškozování, zvýšený neklid, nesoustředěnost, neposednost až hyperaktivita, puntičkářství, ale mohou se objevit taky deprese, úzkost či školní potíže (problémy s učením, chováním ve škole apod.) Léčba Tourettova syndromu je symptomatická, čili zaměřena na nežádoucí projevy, jako je zmírňování stresu, úzkosti, deprese, které zhoršují výskyt tiků, příp. se pracuje s jinými přidruženými potížemi a nedílnou součástí je kromě práce s daným dítětem nebo dospělým pacientem, pracovat taky s jeho rodinou a nejbližšími ve smyslu získávání poznatků o tomto neuropsychickém onemocnění a individuální a rodinné terapie.