Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Vědci a lékaři předpokládají, že škytavka (lat. singultus) je způsobována prudkými a náhlými stahy bránice, které jsou vyvolávány podrážděním bráničního nervu. Tyto stahy pak vedou k prudkému nasávání vzduchu do plic, který průchodem hrtanem způsobí rychlé uzavření příklopky (epiglottis), čímž vzniká charakteristický zvuk, který všichni známe. Jiné teorie předpokládají podráždění bludivého nervu či příslušných mozkových center. Když něco podráždí tento brániční nerv (často např. chladný nápoj s obsahem oxidu uhličitého, rychlé jedení, ale taky alkohol, ostrá jídla apod.), tento signál je pak vedený k bráničnímu nervu, který ovlivňuje stahy bránice.
Pravá příčina škytání zůstává zatím zahalena rouškám tajemství. K čemu konkrétně škytání slouží a nač je dobré vědci zjišťují. Dobrou správou je, že obvykle jde o jev krátkodobý a během několika minut pominutelný. Jen v ojedinělých případech může škytavka trvat déle, hodiny či dokonce dny. K odstranění škytavky známe množství „ověřených receptů“, které jsou založeny buď na různých fyziologických pochodech, anebo fungují i různé babské pověry. Pomáhá změna hloubky a frekvence dýchání (tzv. hluboké dýchání), změna polohy těla, pohyb vs. klid, odříhnutí, bolestivý podnět (např. štípnutí apod.), doušek studené vody (změna teploty v hrtanu či jiné podráždění nosohltanu), dýchání do papírového sáčku, psychoterapie.
V případě, že škytavka nepřestává a trvá déle, než je obvykle běžné, je dobré i s tímto „banálním“ neduhem zajít k lékaři. I když je škytavka ve většině případu nezávažná a do několika minut vymizí, při déletrvajících stavech škytání může být příčina škytavky mnohem závažnější než jen třeba ostré jídlo či sycený nápoj. Mezi závažnější příčiny škytavky se zařazují různé onemocnění plic a pohrudnice, onemocnění jícnu, onemocnění srdce a aorty, břicha a břišní dutiny, nádory, diabetes, encefalitidy a meningitidy, psychické onemocnění (neurózy, psychózy, hysterické stavy) apod. Déletrvající škytavka, která spontánně neustoupí je pak pro člověka fyzicky i psychicky vyčerpávající. Když nepomáhají běžné metody k jejímu odstranění, může lékař podle povahy a posouzení indikovat medikamentózní léčbu.
Ve většině případů však nejde o závažné onemocnění a škytavka je pouze doprovodním projevem podráždění bráničního nebo bloudivého nervu. Může se objevit i v období nitroděložního vývoje dítěte, kdy matky pociťují škytání plodu. I zde jde o podráždění svalů bránice, která odděluje orgány hrudního koše a břicha. Dítě např. polkne plodovou vodu nebo jiným způsobem si podráždí tento nerv či sval – a škytavka je na světě. Nebývá však příznakem vážnějších zdravotních komplikací, nebývá bolestivá a spontánně relativně rychle ustoupí. Při novorozencích a malých dětech bývá škytavka doprovodním projevem při krmení či krátko po něm. Jako prevence pomáhá častější krmení menší dávkou jídla (aby se zamezilo přeplnění žaludku, což je jedna z příčin škytání), dále pomáhá dělat v krmení (kojení) přestávky a nechat dítě od-říhnout. Při rychlém krmení dítě může spolknout určité množství vzduchu, což je taky vyvolávající podnět ke škytání. Proto se přesvědčte, zda se dítě dostatečně přisálo k obvodu celého prsního dvorce a ne pouze na bradavku.
Škytání je spíše nepříjemný a obtěžující neduh než závažné onemocnění. Americký spisovatel Robert Fulghum v jedné své povídce opisuje svůj zážitek, kterého byl svědkem. V jedno období svého života působil jako reverend, kdy oddával mladé snoubence. Nevěsta během obřadu v jeho nejdůležitější chvíli začala škytat a škytala až do jeho samotného konce. Jsou škytání, které nás rozveselí, pobaví, i když je bereme často jako úporní břímě. Nevěsta z onoho příběhu podle autora žije dál spokojeným a šťastným životem a každé další škytání jí připomene jeden z nejšťastnějších dnů jejího života.