Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Více jak 20 let se zabývá duchovními naukami. Do Čech přivedl slavnou andělskou spisovatelku Lornu Byrne. Sám je autorem bestselleru Cesta ven ze šíleného světa, který jednu dobu ovládl žebříčky prodejnosti a stal se nesmírně populárním. S Janem Mendělem si povídám nejen o tom, jak se tolik nestresovat a být v dnešním světě v pohodě.
Honzo, kde vidíte příčinu stavu dnešního světa, tak jak ho popisujete?
„Myslím, že největší problém dnešní doby je materialismus a nedostatečná duševní hygiena. Lidé se sice krásně starají o svá těla, auta a telefony, ale svou duši většina zanedbává. Neumíme si udělat pořádek v hlavě, vypnout a efektivně filtrovat to nepřeberné množství vjemů a informací, které se na nás ze všech strach řítí, a z toho plyne totální psychické vyčerpání, chaos v hlavě a neustálý pocit stresu.“
A jak se tedy nestresovat? Co dělat pro to, abychom byli v klidu a pohodě?
„Základem je skutečně starat se i o svoji duši a mít v životě nějaký duchovní přesah, tj. najít si čas sám na sebe, být pravidelně o samotě, anebo alespoň v tichu. Každému člověku by prospělo, kdyby si denně našel pár minut na meditaci. V ní si totiž urovnáme věci v hlavě, dokážeme najít příčiny svých úzkostí a stresů, a při trošku vůle a úsilí se můžeme i naučit své myšlenky třídit a postupně ovládat. A jakmile ovládáme svoji hlavu, začneme pomalu ale jistě ovládat i svůj život a mít ho pevněji ve svých rukách.“
Vím, že se věnujete meditaci. Umíte si život bez ní představit?
„Upřímně – už neumím. Meditace je alfa a omega duchovního života. Vím, že to lidé neradí slyší, protože to zavání disciplínou, která je dnes velice nepopulární, ale to na faktu nic nemění. Přitom má většina z nás o meditaci značně zkreslené představy. Lidé si myslí, že se musí naučit úplně vyprázdnit svou mysl, někdy se o to pokusí, přirozeně okamžitě selžou, protože bez každodenního dlouhodobého tréninku je něco takového téměř nemožné, a tak s tím hned zase seknou. Přitom meditace je pro mě jenom to, že si sednu, zavřu oči a jakkoliv pracuji se svou myslí. I kdybych měl jen přemýšlet o svých věcech se zavřenýma očima, už by to byla meditace. A při té bych zjistil, že mi přicházejí mnohem lepší nálady, jsem intuitivnější a dokážu si skutečně srovnat věci v hlavě tak, jak se to čistou racionální analýzou udělat nedá.“
Dnes se klade také velký důraz na výkon. Velmi mě zaujalo, jak jste někde zmínil „zlatá prokrastinace“…
„Ano, hysterie kolem výkonu je cítit naprosto všude, a podle toho to taky vypadá. Zdá se mi, že jsme tady úplně přišli o zdravý rozum. Všude v přírodě vidíme, že období aktivity musí vystřídat pasivita, jinak se systém dřív nebo později zhroutí. Avšak na to jsme nějak úspěšně zapomněli a tváříme se, že musíme dělat víc, víc a víc. Následkem toho ale je společnost, která je psychicky stále nemocnější, ordinace psychiatrií praskají ve švech a farmaceutické společnosti si mnou ruce nad zisky z psychofarmak.
Většině lidí by přitom stačil pravidelný a efektivní odpočinek, tedy určitá pasivita. Jenže ta musí probíhat především v hlavě. A to se dnes už nikomu nedaří, protože ta hlava je permanentně vyčerpaná a zvlčilá. I prokrastinace má své místo v životě. Lidé dřív, když udělali svou práci, tak mnohem více prokrastinovali, protože zkrátka nebylo, co jiného by mohli dělat. Samozřejmě ale hodně záleží, jak kdo prokrastinaci definuje.“
Pro naše čtenáře by mohl být velmi inspirativní příběh Vašeho hubnutí. Dlouhá léta se Vám hubnout nedařilo, a pak jste shodil a už nazpět nenabral 15 kilo. Jak jste to dokázal?
„Tohle je téma, na které bych dokázal mluvit dlouhé hodiny, protože mě skutečně mnoho let každodenně zaměstnávalo a nedokázal jsem nikdy dlouhodobě zhubnout. Vyzkoušel jsem všelijaké diety a řídil se mnoha populárními poučkami dnešní „výživových poradců“, a přesto váha neubývala a frustrace rostla.
Ve finále mi pomohl opět zdravý selský rozum a obyčejná matematika. Díky jedné knize (Vyzrajte na tloustnutí) jsem si konečně do hloubky uvědomil, že to celé je jenom o příjmu a výdeji, začal jsem počítat kalorie a snažil se prostě jíst co nejmíň. A světě div se, začal jsem okamžitě hubnout. Největší zásluhu na tom ale mělo právě to, že jsem se přestal bát „jíst málo“. Ze všech stran vám dnes říkají, jak musíte jíst kvalitně a pravidelně, aby tělo nestrádalo, nepřepnulo do režimu hladu a nezačalo si dělat zásoby, ale to je tak velký nesmysl, že vůbec nechápu, jak se mohl takhle hluboce zakořenit v naší společnosti, a to i mezi odborníky.
Když jsem začal jíst míň a hlídal to přesnými čísly kalorií, váha okamžitě začala ustupovat, aniž bych udělal jakékoliv změny v jídelníčku nebo přidal víc pohybu. Tu knížku mimochodech opravdu všem doporučuji. Obzvlášť lidem, kteří upřímně věří v to, že nemůžou zhubnout kvůli věku, hormonům, genetice atd. Všechno jsou to jenom mýty, které je třeba zbořit. Zkrátka když jím míň, musím začít hubnout, je to jednoduchá matematika, a kdo tvrdí, že takhle jednoduché to není, tak se většinou jen sám před sebou snaží ospravedlnit si svůj vlastní neúspěch. Já jsem to dělal roky.“
Jakými pravidly se při stravování doporučujete řídit?
„Každý, ať si jí, co chce, co mu chutná a co považuje za zdravé. Ale pokud chce zhubnout, ať si přesně zapisuje kalorie. Ideální je aplikace Kalorické tabulky, která je volně stažitelná na všechny chytré telefony. Víc není třeba. A jestliže nehubne, pak prostě musí jíst ještě míň nebo přidat více pohybu. Představa, že někdo nezhubne, ani když bude jíst opravdu málo, je holý nesmysl. Podívejte se na fotky z koncentračních táborů. Všichni do jednoho byli vyhublí na kost, protože neměli co jíst. Ještě na žádné z těch neuvěřitelně smutných fotek jsem neviděl nikoho tlustého, komu by se zastavil metabolismus a jeho tělo si dělalo zásoby ze vzduchu.“
Kromě psaní vlastních knih řídíte i jedno české nakladatelství. Mnozí vás ale znají jako překladatele příspěvků Lorny Byrne, celosvětově známé autorky knih o andělech. Podělíte se s námi, prosím, na závěr o nějakou historku či silný příběh s ní?
„Lorna je neuvěřitelná žena a je opravdu jednou z mála, která tvrdí, že je jasnovidná, a skutečně je. Být v její přítomnosti je dar a požehnání a její příběh a poselství v něm obsažené změnily život milionům lidí po celém světě včetně mě. Silných příběhů je kolem Lorny spousta, ale osobní setkání s ní jsou většinou poměrně normální, i když naplněná hlubokým klidem a zvláštní vibrací ve vzduchu. Vzpomínám si, že při její první návštěvě v Praze jsme šli na večeři do jedné rušné restaurace v centru, akorát přinesli jídlo a Lorna nás všechny vyzvala, abychom se pomodlili. V sekundě, kdy jsme se všichni kolem stolu chytli na ruce, zakolísala v celé restauraci elektřina a všechno osvětlení „spadlo“ na 50%. Bylo silné a krásné potvrzení toho, že jsme měli kolem sebe neviditelné společníky. ?“
Honzo, moc vám děkuji za rozhovor a přeji, ať se vám všechno to dobro, co pro svět děláte, vrací.
Webová stránka Jana Menděla: http://www.janmendel.com/