Radioaktivita v potravinách

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Úřad pro potraviny ve Velké Británii (FSA) vypracoval odpovědi na nejčastěji kladené otázky týkající se radioaktivity v potravinách. Níže jsou uvedeny odpovědi na některé z těchto otázek.

Vyskytuje se radioaktivita přirozeně v potravinách?
Ano. Existují některé obecné zdroje přirozené radioaktivity v potravinách. Je to např. radioaktivní izotop draslíku 40K. Tvoří 0,012 % hmotnosti veškerého přírodního draslíku a vyskytuje se v téměř ve všech biologických materiálech.

Přirozená radioaktivita se přenáší také do plodin z hornin a minerálů přítomných v půdě. Pitná voda získává radioaktivitu ze země a ryby a korýši akumulují radioaktivitu z vody nebo mořského dna.

Umělá radioaktivita se dostává do potravin ze životního prostředí, do kterého se dostala z civilních nebo vojenských nukleárních operací. Tato radioaktivita postupuje potravinovým řetězcem stejně jako přirozená radioaktivita.

Jak se radioaktivita v potravinách monitoruje?
Hlavní producenti radioaktivního odpadu musí monitorovat životní prostředí kolem svého stanoviště. Stát provádí sekundární kontroly. Kromě toho se důkladně sledují hladiny radioaktivity v mléce, protože to je vysoce účinný způsob měření radioaktivity kolem nukleárních stanovišť. Většina těchto lokalit má v blízkosti pasoucí se krávy. Radioaktivní prvky, které zkonzumují, obvykle přejdou do jejich mléka.

To stejné platí pro ryby a korýše. Po vylovení se monitorují.

Rutinní monitoring potravin se také provádí v místech vstupu potravin do Velké Británie.

Co nám radioaktivita způsobuje?
Radioaktivita poškozuje naši DNA, komplexní molekulu vyskytující se ve všech buňkách, která reguluje fungování a růst buněk. Změny způsobené nízkou radiační dávkou lze napravit, ale u vyšších dávek mohou tyto změny vést k vývoji rakoviny. Velké dávky záření usmrcují buňky. Při radioterapii se využívá záření k cílenému usmrcení nádorových buněk, přičemž se minimalizuje poškození normální tkáně.