Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Mnoho lidí si myslí, že ví, co je udělá šťastnými. Když se jich zeptáte, mnohým automaticky naskočí jediné slovo: peníze. Peníze jsou v našem světě silný symbol. Znamenají bezpečí, možnosti, pohodlí, svobodu, někdy i uznání. Není divu, že si je lidé často spojují se štěstím. Jenže ukazuje se, že kromě situací, kdy člověk žije v opravdovém nedostatku, hladu, nejistotě nebo na hranici chudoby, peníze samy o sobě nejsou skutečným zdrojem štěstí.
Jinými slovy platí známé rčení: „Za peníze si štěstí nekoupíme.“
Můžeme si koupit pohodlnější postel, ale ne klidný spánek. Můžeme si koupit drahou dovolenou, ale ne schopnost být přítomní. Můžeme si koupit krásný dům, ale ne teplo domova. A můžeme si koupit mnoho věcí, které na chvíli potěší, ale ne hluboký pocit vnitřní spokojenosti.
Štěstí není jen otázka okolností
Často se říká, že část našeho prožívání štěstí má vrozený základ. To znamená, že někteří lidé jako by měli lehkost, radost a optimismus přirozeněji v sobě. Jsou to ti, o kterých říkáme, že jsou „veselá kopa už od přírody“.
Jiní lidé se k radosti musí propracovávat vědoměji. Neznamená to, že by byli horší nebo že by měli smůlu. Jen jejich vnitřní nastavení může být citlivější, vážnější, opatrnější nebo více zaměřené na starosti.
Přibližně polovina našeho prožívání štěstí tedy může souviset s tím, s jakou povahou a vnitřní výbavou jsme přišli na svět. Další menší část souvisí s vnějšími okolnostmi — například s naším věkem, osobní historií, zdravím, prostředím, vztahy, životními zkušenostmi a tím, čím jsme si prošli.
Ale to nejdůležitější je, že velká část našeho štěstí se odvíjí od toho, jak se životem zacházíme. Jak myslíme. Na co zaměřujeme pozornost. Čemu dáváme energii. Jaké vztahy živíme. Jak pečujeme o tělo. Jak mluvíme sami se sebou. A jestli čekáme na štěstí někdy v budoucnu, nebo ho začneme vnímat už teď.
„Budu šťastný, až…“ je past
Mnoho lidí žije v představě, že štěstí přijde později.
Budu šťastný, až zhubnu.
Budu šťastná, až budu mít vztah.
Budu šťastný, až vydělám víc peněz.
Budu šťastná, až se přestěhuju.
Budu šťastný, až budu mít lepší práci.
Budu šťastná, až bude všechno konečně tak, jak má být.
Jenže problém je v tom, že jakmile se splní jedna podmínka, naše mysl často vytvoří další. A pak další. A pak ještě jednu. Štěstí se tak pořád odsouvá. Stává se z něj cíl na obzoru, ke kterému jdeme, ale nikdy ho úplně nedohoníme.
Mnohem léčivější postoj zní:
„Jsem šťastný, že…“
Jsem šťastný, že jsem se dnes probudil.
Jsem šťastná, že mám kde spát.
Jsem šťastný, že mám komu napsat.
Jsem šťastná, že jsem zvládla další den.
Jsem šťastný, že si můžu dát teplé jídlo.
Jsem šťastná, že venku svítí světlo.
Takové věty nejsou naivní. Neznamenají, že popíráme bolest, únavu nebo těžké věci. Znamenají jen, že vedle toho všeho dovolíme existovat i vděčnosti. A právě vděčnost je jednou z nejjednodušších cest, jak začít měnit vnitřní nastavení.
Štěstí jako vědomá volba pozornosti
Genetickou predispozici k pociťování štěstí příliš ovlivnit nemůžeme. Nemůžeme si jednoduše poručit, že od zítřka budeme úplně jiný člověk. Ale můžeme se zaměřit na to, co ovlivnit můžeme. Můžeme se rozhodnout, že se nebudeme každý den utápět v pochmurnosti. Můžeme si začít více všímat drobných věcí, které běžně přehlížíme.
Třeba příjemné snídaně.
Milé situace cestou do práce nebo do školy.
Úsměvu od cizího člověka.
Pozornosti od někoho blízkého.
Teplého čaje.
Čistého povlečení.
Chvíle ticha.
Pocitu, že jsme něco zvládli.
Štěstí často nepřichází jako velký ohňostroj. Mnohem častěji přichází potichu, v malých okamžicích, které bychom snadno přešli bez povšimnutí. Čím víc se učíme tyto okamžiky vnímat, tím víc dáváme své mysli zprávu: „Tady je dobře. Tady je něco, za co stojí být vděčný.“
Tělo je součástí štěstí
Někdy hledáme štěstí jen v hlavě, v myšlenkách, v cílech a ve velkých životních rozhodnutích. Ale zapomínáme, že štěstí bydlí také v těle. K pocitu spokojenosti patří dostatek spánku, pohyb, dotek, blízkost, intimita, zdravé vztahy, dobré jídlo a chvíle odpočinku.
Člověk, který je dlouhodobě nevyspaný, přetížený, osamělý a odpojený od vlastního těla, bude radost hledat mnohem obtížněji. Ne proto, že by neuměl být šťastný, ale proto, že jeho tělo jede v režimu přežití.
A tělo v režimu přežití nehledá štěstí. Hledá bezpečí. Proto jsou úplně obyčejné věci tak důležité. Jít dřív spát. Najíst se v klidu. Protáhnout se. Vyjít ven. Obejmutí. Milý rozhovor. Vypnout telefon. Být chvíli jen tak. To nejsou maličkosti. To jsou základy.
Zabiják štěstí: přehnané očekávání
Pozor však na jednoho z největších zabijáků štěstí — přehnaná očekávání spojená s majetkem, výkonem a představou, že musíme mít pořád víc.
Neplatí, že více jmění a více majetku automaticky znamená více štěstí. Zatímco dříve člověku mohlo udělat radost, že má dům a auto, dnes může mít pocit, že ke spokojenosti potřebuje dva domy, dvě auta, drahou dovolenou, lepší telefon, větší byt a ideální život podle obrázků na sociálních sítích.
Jenže touha se velmi rychle přizpůsobuje. To, co nám včera připadalo jako sen, se po čase stane samozřejmostí. A mysl začne hledat něco dalšího. Něco většího. Něco dražšího. Něco lepšího. Člověk pak může mít hodně, ale uvnitř se cítit stále stejně prázdný.
Mít málo nemusí znamenat být nešťastný
Člověk může být mnohem šťastnější s málem než s neustálou honbou za něčím dalším. Ne proto, že by chudoba byla romantická. Není. Skutečný nedostatek člověka vyčerpává, bere mu klid a pocit bezpečí.
Ale mezi nedostatkem a nenasytností existuje prostor, kterému se říká dostatek. Dostatek znamená: mám kde být, mám co jíst, mám vztahy, mám chvíle klidu, mám něco, co mě těší, mám možnost se nadechnout. Střední cesta bývá často nejzdravější. Člověka netrápí ničivá chudoba, ale zároveň není uvězněný v neustálém tlaku, že musí vydělávat víc, vlastnit víc, dokazovat víc a být pořád výkonnější.
Bohatý člověk může mít mnoho možností, ale také mnoho závazků. Často dělá věci, které „musí“, aby udržel svůj životní styl. A naopak se nevěnuje tomu, co by jeho duše opravdu chtěla, protože na to prostě „nemá čas“. Štěstí tedy nebývá v extrémech. Bývá v rovnováze.
Jak najít štěstí?
Štěstí obvykle přichází s vědomím a spokojeností z toho, co máme — ne z neustálých myšlenek na to, co nemáme nebo co ještě musíme získat. Co nás tedy může udělat šťastnějšími?
1. Neporovnávejte se s druhými
Neporovnávejte se s druhými po stránce finanční, tělesné ani sociální. Vždycky se najde někdo, kdo bude mít víc peněz, hezčí tělo, větší dům, zajímavější práci nebo zdánlivě dokonalejší život. Porovnávání je past, protože nás odvádí od vlastního života. Nutí nás dívat se ven, místo abychom se podívali dovnitř. Každý člověk má jinou cestu, jiné tempo, jiné zkoušky a jiný úkol. To, že někdo vypadá šťastněji, ještě neznamená, že šťastnější opravdu je.
2. Posilujte vztahy s blízkými
Čím více opravdových blízkých vztahů, přátel a blízkých lidí máme, tím větší může být náš pocit štěstí. Člověk není stvořený k úplné izolaci. Potřebuje cítit, že někam patří. Že ho někdo vidí. Že se má komu ozvat. Že může s někým sdílet radost i bolest. Nemusí jít o velký okruh lidí. Někdy stačí jeden nebo dva opravdové vztahy, které jsou upřímné, bezpečné a živé. Kvalita je důležitější než počet.
3. Pravidelně se hýbejte
Pravidelný pohyb podporuje tělo i psychiku. Nemusí jít hned o náročné cvičení, běhání nebo posilovnu. Stačí procházka, tanec, jóga, plavání, práce na zahradě nebo obyčejné protažení. Důležité je, aby se tělo mohlo hýbat a energie v něm nestála. Pohyb pomáhá uvolnit napětí, rozhýbat dech a vrátit člověka zpět do přítomnosti. Tělo se po pohybu často cítí lehčí a mysl jasnější.
4. Dopřejte si dostatek spánku
Spánek je nevyhnutelnou součástí zdraví i vnitřní pohody. Bez spánku se člověk hůře soustředí, rychleji se podráždí, více se bojí a obtížněji vnímá radost. Dobrý spánek není luxus. Je to péče o nervový systém, tělo i duši. Někdy není potřeba měnit celý život. Někdy stačí začít tím, že půjdeme o trochu dřív spát.
5. Stanovte si dosažitelné cíle
Velké cíle mohou být krásné, ale také nás mohou zahltit. Proto je často lepší stanovit si více menších cílů, které jsou dosažitelné a přirozené. Místo jednoho obrovského a vzdáleného cíle je lepší udělat malý krok dnes. A další zítra. A další pozítří. Štěstí často nevzniká až v cíli, ale v pocitu, že se pohybujeme správným směrem.
6. Hledejte smysluplnou práci
Smysluplná práce je pro pocit štěstí velmi důležitá, zvlášť když si uvědomíme, že v zaměstnání trávíme velkou část života. Nemusí to znamenat, že každý člověk musí mít dokonale vysněnou práci. Ale potřebujeme alespoň někde cítit, že to, co děláme, má význam. Že náš čas není úplně vyprázdněný. Že můžeme něčím přispět. A pokud nás práce nenaplňuje, je dobré hledat smysl i mimo ni — v tvorbě, rodině, pomoci druhým, zahradě, zvířatech, komunitě nebo v čemkoli, co nás vnitřně oživuje.
7. Zapojte se do skupiny
Zapojujte se do skupin, členství nebo společných aktivit. Přihlaste se na kurz, cvičení, tanec, tvoření, zpěv, ženský kruh, mužský kruh, turistiku nebo jakoukoli volnočasovou aktivitu, která vás přitahuje. Pocit, že jsme členem nějaké skupiny, nám dává vědomí, že někam patříme. Že máme svoje místo. Svůj prostor. Svoji oblast, které se věnujeme. A když se skupinová aktivita spojí ještě s pohybem, hudbou, tvořením nebo sdílením, může být pro vnitřní pohodu velmi výživná.
8. Nelpěte na minulosti
Minulost je důležitá, protože nás formovala. Ale neměla by nám vládnout. Pokud se stále vracíme k tomu, co bylo, co se nepovedlo, kdo nám ublížil, co jsme měli udělat jinak nebo co už nikdy nezískáme zpět, zůstává část naší energie uvězněná za námi. Nelpět na minulosti neznamená zapomenout. Znamená přestat v ní bydlet. Život se děje teď. V tomto dni. V tomto nádechu. V tomto kroku.
9. Uvítejte rutinu
Může se zdát, že člověk potřebuje neustálou změnu, nové zážitky a nekonečný výběr. Ve skutečnosti nás ale příliš mnoho možností často spíše vyčerpává. Čím více máme na výběr, tím více se můžeme dostávat do stresu. Už jen obyčejný výběr z mnoha příchutí zmrzliny může být malým příkladem:
Kterou si vybrat? Jahodovou? Čokoládovou? Pistáciovou? Co když si vyberu špatně? Co když budu litovat?
Rutina nám pomáhá omezit množství voleb. Dává nám řád, klid a pocit bezpečí. Pomáhá nám spočinout v tom, co známe, v čem umíme chodit a co je nám blízké. Dobrá rutina není vězení, ale kotva.
10. Volte zlatou střední cestu
Držte se hesla: „Všeho moc škodí.“ Šťastný nebývá člověk, který trpí nedostatkem. Ale šťastný často nebývá ani ten, kdo má příliš mnoho všeho — majetku, povinností, možností, očekávání, práce, hluku i tlaku. Zlatá střední cesta není nudná. Je moudrá.
Učí nás, že život nemusí být pořád extrémní, aby byl hodnotný. Že nemusíme mít všechno. Že nemusíme být nejlepší. Že někdy stačí být v míru s tím, co právě je.
11. Buďte spokojeni s tím, co máte
Závist a žárlivost nad tím, co nemáme a co mají druzí, nás obvykle šťastnými neudělá.
Naopak nás odpojují od vlastního života. Od toho, co už máme. Od toho, co je dobré. Od toho, co se nám podařilo. Od lidí, kteří při nás stojí. Spokojenost neznamená, že se už nikdy nemáme posouvat. Znamená jen, že se nemusíme nenávidět za to, kde právě jsme.
Můžeme růst a zároveň být vděční.
Můžeme chtít víc a zároveň si vážit toho, co máme.
Můžeme jít dál a přitom neztratit kontakt s přítomností.
12. Pomáhejte druhým
Pomoc druhým podporuje pocit smyslu, potřebnosti a propojení. Když dáváme, nemusí jít vždy o velké činy.
Někdy stačí vyslechnout.
Usmát se.
Pomoci s nákupem.
Napsat zprávu.
Podpořit někoho slovem.
Být laskaví tam, kde bychom mohli být lhostejní.
Když pomáháme druhým, připomínáme si, že nejsme oddělení. Že naše přítomnost může být pro někoho důležitá. A že dobro, které posíláme ven, často proměňuje i nás samotné.
Štěstí jako návrat k sobě
Štěstí není trvalá euforie. Není to stav, kdy se nám pořád daří, pořád se smějeme a nikdy nás nic nebolí.
Skutečné štěstí je spíš tichý vnitřní souhlas se životem. Pocit, že i když není všechno dokonalé, stále existuje něco dobrého. Něco, čeho se můžeme chytit. Něco, co nás drží. Štěstí je schopnost všimnout si světla i ve dnech, které nejsou úplně lehké. Je to schopnost ocenit obyčejnost. Přijmout sebe. Být vděčný. Mít rád. Dýchat. Žít přítomněji. Nečekejme tedy na chvíli, kdy bude všechno ideální. Taková chvíle možná nikdy nepřijde.
Místo toho se můžeme každý den ptát:
Co dobrého už tady je?
Za co dnes můžu být vděčný?
Komu můžu projevit laskavost?
Co mohu udělat pro své tělo, mysl a duši?
Kde dnes mohu přestat tlačit a začít více důvěřovat?
Protože štěstí často nezačíná tím, že se změní celý náš život.