Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Člověk, který se ocitá v situaci dlouhodobé nezaměstnanosti, se může nacházet nejen ve špatné finanční situaci spojené se ztrátou zaměstnání, ale odráží se zde i různé negativní emocionální vlivy. Tyto jsou dnes často přehlíženy – společností, okolím, samotným jedincem. Když se však z nezaměstnanosti stane dlouhodobý problém (řádově v měsících až rocích), psychologické a emocionální dopady jsou pak velice negativní. Když dopady ekonomické krize přetrvávají, spojuje se s nimi i rozsáhlé rušení pracovních míst, propouštění a neotvírání nových pozic. To má neblahý dopad na finanční situaci lidí v každodenním životě. Práce se tak spojuje s finančním zabezpečením, chodem domácnosti. Práce však kromě těchto zmiňovaných funkcí není jenom a pouze prostředek k placení účtů. Definuje nás. Jednou z prvních otázek, které klademe neznámému člověku při prvním setkání jsou: Jak se jmenuješ? Odkud pocházíš? Co děláš?/Kde pracuješ?“
Proto, když člověk nemá jiné oblasti, se kterými by se do značné míry identifikoval, které by pozitivně naplňovali jeho sociální role a status, ztrátou zaměstnání tak ztrácí výraznou část svého já, své zvnitřněné představy „toto jsem já“ a teď jsem to ztratil. Negativní dopady této ztráty jsou o to silnější, když člověk ztratil zaměstnání, které ho bavilo, naplňovalo a se kterým se vnitřně sžil. Dlouhodobá nezaměstnanost si však vybírá svou daň v té podobě, že takovéto snížení sebevědomí, pocit ztráty své (pracovní) identity, pociťuje i člověk, pro kterého sice jeho bývalá pracovní pozice nebyla tou úplně vysněnou, přece jen mu však poskytovala možnost v něčem se realizovat, být prospěšný, s větším či menším úspěchem vykonávat svou činnost a být za ní ohodnocen. Čím déle nezaměstnanost trvá, tím víc člověk takovouto ztrátu cítí. Osobní identita se pak s tou pracovní v mnohém propojuje, a tak, když člověk ztratí práci, ztrácí pracovní identitu, může nabývat pocit, že ztrácí i část sebe (identitu osobní). S takovýmito pocity sebe-pochybování se pak přidružují různé stavy smutku, hněvu, úzkosti a beznaděje.
Když dlouhodobá nezaměstnanost trvá měsíce nebo roky, tyto negativní pocity sílí, nabalují se na ně jiné, což vede k vážným dopadům na jedince a jeho vztahy. Z psychologického hlediska jde především o depresivní epizody, které můžou být dlouhodobé a vracející se – tzv. rekurentní deprese; stres a duševní potíže související s přizpůsobením se situaci v dlouhodobé nezaměstnanosti spojené se ztrátou pracovního statusu, zvýšená iritabilita, podrážděnost a hněv, nedostatek sebedůvěry, úzkostné stavy. Přidružovat se pak můžou další negativní následky v podobě nezdravých zdravotních návyků jako je pití alkoholu, kouření cigaret nebo užívání jiných návykových látek. Kromě psychologických a zdravotních dopadů se nezaměstnanost začne odrážet i na povaze sociálních vztahů. Objevují se partnerské neshody, konflikty, potíže v komunikaci, stažení se ze sociálních interakcí, ochuzení kontaktu s kamarády a blízkými, stranění se společnosti a přátel.
Zásady při zvládání dlouhodobé nezaměstnanosti:
- Nestranit se kontaktu s druhými. Nestahovat se do sebe ale zůstat emocionálně spojen se svými sociálními sítěmi, zůstat v osobním či jiném kontaktu se svým okolím. Zraněná hrdost ze ztráty zaměstnání je něco, co člověka může držet zpátky, stydí se – pravdou však je, že je mnohem prospěšnější vypovídat se, říct to, co člověk v sobě drží někomu blízkému. Emocionální podpora přátel, blízkých je v tomto smyslu nedocenitelná. Je pak škoda, když se jí člověk brání.
- Přijmout ztrátu a smutek. K tomu, abychom se mohli posunout dál, je důležité nenechat v sobě nezpracované emoce. Smutek a hněv, které držíme v sobě, nás pak můžou negativně ovlivňovat v jiných situacích, a dostat se napovrch tehdy, kdy je to nežádoucí.
- Vyhledávat nové příležitosti. Někdy je těžké se po ztrátě zaměstnání profilovat do zcela nové profese. Vše závisí na individuálních možnostech a situaci. Je dobré se neuzavírat před neznámými a novými možnostmi. Nová oblast zájmu nám rozšiřuje obzory, umožňuje nám osobnostně růst, neuzamykat se pouze v jedné oblasti, pomáhá nám realizovat naše zájmy, koníčky. I navzdory tíživé finanční situaci spojené s nezaměstnanosti je dobré zapsat se na nějaký odborný kurz, který nám otevře nové možnosti.
- Věnovat svůj volný čas. Je přínosné, když část svého denního programu věnuje nezaměstnaný jiným lidem. Pomoc druhým v nás uchovává pocit důležitosti, potřebnosti, podporuje to naši sebedůvěru a sebe-hodnotu, která nezaměstnaností tolik utrpěla.
- Držet se plánu. V období dlouhodobé nezaměstnanosti je důležité udržovat se v emocionální stabilitě, zůstávat v pevném harmonogramu. Zaměstnání jedinci tuto stabilitu a harmonogram poskytovalo, teď však dlouhodobě tyto mantinely nemá, a čím déle nezaměstnanost trvá, tím hůř je pro člověka těžké zachovávat a držet se v aktivní činnosti a dodržovat svoji denní agendu. Je dobré, když si člověk naplánuje denní činnosti (úklid, nákup, hledání volných míst na internetu, volnočasové aktivity s přáteli) a striktně tento plán dodržet. Podobně, jak se musel v zaměstnání držet pracovního kalendáře a plnit stanovenou denní agendu.
Dlouhodobá nezaměstnanost je výraznou stresogenní situací a na většinu lidí se její vlivy můžou odrazit na emocionálním, psychickém a zdravotním stavu. Proto, když negativní dopady přetrvávají, sílí nebo se přidružují různé jiné komplikace na úrovni zdravotního stavu, duševní pohody nebo sociálních a partnerských vztahů, je dobré vyhledat odbornou pomoc ve smyslu konzultací, pracovního, kariérního a psychologického poradenství, příp. psychoterapie, které poskytují výbornou možnost rozebrat danou situaci, probrat možnosti, najít v sobě a v dané situaci body, které člověku pomůžou nezaměstnanost zvládnout, vypořádat se s její negativními dopady.