Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Introverti čerpají energii z vnitřního světa. Proto rádi vyhledávají tiché a klidné prostředí. Mají větší potřebu samoty a déle si věci promýšlet. Už jen z této podstaty to v současném zrychleném a „hlučném“ světě nemají jednoduché. Pokud jste introvert, jak minimalizovat handicapy a naplno využít svých předností? O tom je dnešní článek.
1. Uvěřte ve svou skvělost
I když velmi ctím i extroverty, často svým introvertním klientům říkám, že jsou elita. Paradoxně mnohé jejich vlastnosti a schopnosti společnost buď vůbec nebo jen velmi málo ocení. Proto jako psycholog teď vám, introvertům, pravím: „To, že máte bohatý vnitřní svět; výborně rozvinutou představivost a fantazii a jste schopni nesmírné (myšlenkové) hloubky, je úplně to nejvíc.“ Osobně pro mě třeba to, že si někdo „neviditelně“ čte doma knížku, má větší hodnotu, než když někdo neustále ztřeštěně pobíhá po světě a má nutkavou potřebu se u toho fotit a dostávat za to lajky. Zatímco dnešní svět vyzdvihuje efekt, výkon a všechno vnější; vážím si introvertů za jejich zaměření na vnitřní, trvalé a „očím neviditelné.“ Jak napsal kdysi Exupéry, správně vidět stejně můžeme jenom srdcem.
2. Najděte, v čem jste dobří
Prvním krokem je tedy si uvědomit, že máte rozhodně světu i lidem kolem vás co nabídnout. Položte si otázku: „V jaké práci mohu dosáhnout nejlepších výsledků?“ Například mnozí významní myslitelé a spisovatelé byli introverti. Některým introvertům může vyhovovat pracovat sami na sebe nebo mít v práci vlastní kancelář. Dejte si za cíl být spokojený introvert.
Je skvělé, když introvert může ve svém zaměstnání využít své silné stránky jako soustředění, analytické myšlení, reflexivitu nebo zmiňovanou schopnost pracovat samostatně – introvertům se daří například v IT, editorství, grafice, vědě a výzkumu, knihovnách a archívech. Mohou z nich být dobří účetní, terapeuti, umělci, překladatelé, tlumočníci, řemeslníci nebo zahradníci. Nežijeme v ideálním světě, ale velkou výhrou pro introverta je vyhnout se zaměstnání, kde se po něm denně chce něco, co neodpovídá jeho přirozenosti.
3. Občas se překonejte a buďte aktivní
Introverti by neměli sami sebe nutit – jak je dnes moderní -, aby neustále vystupovali ze své komfortní zóny. Pro introverta jsou totiž tyto výstupy mnohdy vyčerpávající. Nicméně čas od času to naopak může být velmi prospěšné. A v některých situacích není jiná volba. Vzpomínám na výpověď jedné účastníce mého semináře Sebevědomí: „Když jsem se jednou přihlásila na kurz a ocitla se v nové skupině, DONUTILA jsem se být aktivní. Nechtělo se mi do toho, ale věděla jsem, že na prvním dojmu záleží. Že když na začátku něco řeknu nebo položím zajímavé otázky, tak mi to dodá energii a spadne ze mě tréma. A bylo to super. Těch pár minut sebepřekonání na začátku se mi pak vrátilo o přestávkách. Místo, abych bázlivě seděla v koutě a nevěděla o čem si s ostatními povídat, tak sami za mnou chodili a navazovali se mnou kontakt.“
Zmiňovaná slečna ze sebe defacto na pár minut udělala extroverta. Mějme na paměti, že i když je někdo zvyklý být introvertem a je to jeho přirozenost, tak je to vždycky jenom role. A z role je možné vystoupit. Alespoň na okamžik. Může to být pozoruhodná zkušenost – a pro někoho úleva.
4. Říkejte NE
Introverti obvykle potřebují dobíjet energii a trávit čas o samotě, a tak je pro ně ještě více než pro extroverty důležité říkat NE. Obzvláště, pokud je pro vás těžké reagovat dobře ihned, jakmile se vás někdo na něco zeptá, doporučuji si pro vás důležité věci dopředu sepsat. Být připravený. A pak použít věty typu: „Promiň, peníze ze zásady nikomu nepůjčuji,“ nebo „Nezlob se, ale na víkend už program mám. Budu ho trávit sama se sebou.“ Naučte se říkat NE citlivě, avšak hrdě. Nedovolte druhým narušovat své hranice. Aby se naplno mohla projevit vaše síla a velkolepost, je někdy nutné umět se za sebe a za svá „práva“ postavit.
Nyní předávám slovo Adéle Skládalové, spolutvůrkyni projektu „Já, introvert“:
Zpověď introverta (Adéla Skládalová)
Vždycky jsem měla pocit, že jsem divná, jiná, že nezapadám. Dlouho jsem měla za to, že se možná jen stydím. A že když budu mít vyšší sebevědomí, budu se taky nadšeně pouštět do všech skupinových aktivit, budu klábosit s každým na potkání a budu se chovat stejně jako mé extrovertní kamarádky.
Až časem mi došlo, že taková prostě uvnitř nejsem a že být sebevědomým introvertem neznamená chovat se extrovertně. Odmalička si píšu deník a díky němu a terapii jsem si začala uvědomovat, že na mé povaze není nic špatného. Že ve skutečnosti miluju svůj bohatý vnitřní svět, ráda trávím čas sama se sebou, upřednostňuju hluboké konverzace před small talkem a cítím se mnohem sebevědomější, když se netlačím do toho, co mi není přirozené.
Někdy je to pro mě pořád výzva, ale snažím se čím dál víc respektovat svoje přirozené nastavení a komunikovat svoje potřeby i s mým okolím. Dovoluju si mlčet, když zrovna nemám čím do konverzace přispět, dopřeju si čas o samotě, když si potřebuju dočerpat energii a společenské akce si dávkuju tak, abych z nich nebyla vyčerpaná.
Vím, že i když si například dokážu naplno užít nějakou oslavu, festival nebo víkend s kamarádkou, ale potom se zase potřebuju stáhnout do svého klidu a dobít si baterky. Stejně tak mi pomáhá mít během dne alespoň chvíli (třeba hned po probuzení), kdy mě nikdo neruší a mám prostor srovnat si myšlenky.
Právě proto, že podobné pocity zažívá spousta introvertů, vznikl i projekt Já, introvert. Jeho cílem je vyvracet zažité mýty o introverzi, inspirovat introverty, aby lépe poznali své přirozené nastavení, naučili se naplno využívat svých silných stránek a mohli v bezpečném prostředí sdílet své pocity a výzvy, které zažívají.
V rámci projektu jsme aktivní primárně na Instagramu, ale také nahráváme podcast a nedávno jsme také otevřely první československý online klub pro introverty na herohero. Pokud vás zajímá více o projektu, navštivte náš web www.jaintrovert.com
Jiří Hamerský