Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Mezi kuřáky je mnoho těch, kteří začali holdovat tomuto návyku ještě před dovršením osmnáctého roku věku. Ve skutečnosti převážná většina z nich začala kouřit ještě jako teenager. Na co mladí lidé myslí, jako na poslední jsou zdravotní rizika kouření a už vůbec se netrápí výraznou adiktivní silou tabáku, tzn. silný rozvoj závislosti. Naopak, teenageři se domnívají, že to „jen chtějí zkusit“ a kdykoli toho mohou nechat.
Nicméně adiktivní síla nikotinu způsobí, že za relativně krátkou dobu se u dětí a dospívajících objeví příznaky abstinenčního syndromu a chuť na cigaretu, jakmile se dávky nikotinu sníží nebo zastaví. Závislost na tabáku se tak u mladších jedinců, dětí a adolescentů rozvíjí mnohem snáz a rychleji než u dospělých. Příčin, proč děti a mladí lidé začínají kouřit cigarety, je několik. Výraznou roli zde hraje vliv vrstevníků a tlak skupiny. Děti se a teenageři můžou začít kořit cigarety, protože to většina v parte již zkusila nebo aktivně již cigarety kouří. Takováto nápodoba chování je posilována imitačním učením o to víc, vyskytne-li se kuřák v nejbližší rodině, když třeba kouří rodič, rodiče, staří rodiče, sourozenec apod.
Z vývojového hlediska se mladý člověk v období pubescence a adolescence nachází v období, kdy u něj dochází k prudkým tělesným i psychickým změnám a vývoji. Rázem musí řešit to, že se mění fyzicky, dospívá, co se projevuje růstem tělesných proporcí a změn, na které „dítě“, mladý člověk není zcela připraven, je zmatený, neví kdo je, jaké je jeho místo, jaké jsou jeho hodnoty a cíle – a do těchto emocionálních chvil vstupují autority, rodiče, kteří zakazují, přikazují, nařizují, určují, dovolují apod. Teenager si však v tomto vývojovém období potřebuje vymezit svoji vlastní identitu a takovéto příkazy a zákazy od autorit a rodičů mají spíše negativní dopad. Začít kouřit cigarety tak může být jakýmsi projevem rebelie a vzbouření se vůči těmto autoritám („protože ony cigarety zakazují, jenomže já mám vlastní názor a „vlastní hlavu“, tak si udělám po svém“).
Takováto součinnost bouřlivého rozvoje identity mladého člověka v kombinaci s direktivním a autoritativním rodičem, navíc potřeba mladého člověka být v partě oblíben, v partě, kde se cigarety kouří, je živnou půdou pro to, aby mladý člověk taky začal kouřit. Navíc, k tomu začít kouřit mají tendenci adolescenti s nízkou sebedůvěrou. Kouření cigaret jim umožňuje zapadnout do party, být in, mít přátele, cigarety jim umožňují být akceptován, přijímán mezi vrstevníky a partou. Můžou mít pocit a cítit se starší, „zralejší“ a tím přehlušit nízkou sebedůvěru. Specifikem období pubescence a adolescence kromě vymezování se od autorit je experimentování a vyhledávání nového. Když to má navíc nálepku „zakázaného“, je to pro mladého člověka o to větším lákadlem. Adolescent je v tomto období opravdu velice citlivý na jakékoli (i dobře míněné) rady a příkazy od rodičů, učitelů a autorit. Víc dá na názor a pohled vrstevníka, protože rodič, dospělý je „ten zakazující, ten, kdo mě nechápe, kdo mi nerozumí“, když o škodlivosti cigaret však bude slyšet od někoho, ke komu má blíž, v tuto chvíli tedy od kamaráda, vrstevníka, spolužáka apod., nebude v něm vidět hrozbu a autoritu.
Mnoho lidí se domnívá, že potřebují cigarety k tomu, aby si ulevili od stresu a napětí. Avšak, neuvědomují si, že nikotin je ve své podstatě stimulant. Zvyšuje srdeční tep a krevní tlak – co v zásadě tedy ani přinejmenším neuklidňuje. Právě mnoho lidí, kteří kouří cigarety tvrdí, že jim to pomáhá se uklidnit. To je však zásadní omyl, protože když si to rozebereme – když si kuřák zapálí cigaretu, obvykle je to v nějakém příjemném prostředí nebo situaci (vyběhne v pauze v práci před budovu, nebo si zajde s kamarádem či kamarádkou na kafe, pustí si v televizi nějaký program apod.) Ve skutečnosti je neuklidňuje cigareta a nikotin (který má naopak stimulující účinky, zvyšuje tep a krevní tlak apod. – a tedy naopak, napětí by mohlo ještě zvyšovat), ale je uklidňuje celkový kontext a situace, která jim uklidnění umožňuje (čili např. přestávka v pracovním shonu, povídání si s kamarádkou apod.)
Lidé se tedy mylně domnívají, že jim kouření cigaret pomáhá k uklidnění a k relaxaci, kdežto ve skutečnosti jenom a pouze zastavuje nepříjemné abstinenční příznaky, které se objeví, když nikotin v těle poklesne.