Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Číst dětem pohádky nebo různé jiné dětské knížky, příběhy či leporela je bezpochyby velice prospěšné a i když to většina z nás dospělých ví, ne vždy je k tomu čas a prostor. Čtení knížek našim ratolestem často nahradí sledování televize nebo jednoduše si nenajdeme čas, protože je potřeba ještě uklidit, vyprat, navařit večeři a připravit se do práce na následující den.
Tak, jak jsou např. různé kostky a stavebnice důležité pro rozvoj motorických dovedností, tak i čtení knížek napomáhá k rozvoji zejména verbálních schopností, ale i dalších (sociálních dovedností, empatie, vcítění se do druhých, koordinace oko-ruka aj.) Proto by si knížky a čtení pořád měly najít místo v našem výběru toho, jak užitečně a plnohodnotně trávit čas se svým potomkem. A kdy začít? Dítě reaguje na zvukové podněty již v prenatálním období, kdy je možné zachytit úlekový reflex (např. sebou plod trhne při prudkém či silném zvuku), reaguje na zvuk hudby, hlas rodičů, především matky, její tlukot srdce, střevní pohyby (když je např. matka rozrušena a zvýší se jí stres, např. vlivem stresu, dítě to slyší a rozruší se taky).
Těhotné ženy pak snadno můžou pozorovat, na jaký typ hudby dítě v bříšku slyší – zda z něj bude rocker nebo milovník opery. Tatínkové taky nemusejí zaostávat. Samozřejmě matčin hlas dítě slyší přirozeně, když žena mluví i při jiných běžných denních konverzacích (při nákupu, v práci apod.), když je však mluveno na dítě/plod, automaticky se tomu mluva přizpůsobí, hlas se malinko podsadí, zpomalí se tempo řeči apod. Čili s mluvením na dítě můžeme začít již ve třetím trimestru (a podle libovůle i dříve, což není na škodu). Když se nám už dítě narodí a hezky nám roste, tak by samozřejmě začít mu číst v šesti letech bylo malinko pozdě. V rozmezí od dvou do pěti let je ideální doba, dítě ke konci batolecího věku a v období předškolního věku již je schopno udržet pozornost, vnímat mluvu rodiče a čtený text.
Čtení dítěti napomáhá posilovat vzájemný vztah a pouto. K tomu není nevyhnutně potřebné, aby dítě umělo číst, a tedy, čím dřív začneme, tím lépe. Je to ideální doba na to, aby třeba tatínek, který s dítětem tráví relativně méně času, než matka mohl přidat „ruku k dílu“ a založit hezkou tradici „čtení na dobrou noc“. Stačí krátká pohádka, příběh, několik básníček z dětské knížky – a dítě se bude těšit na další den, kdy už přijde tatínek nebo maminka, aby mu mohl/a opět číst.
Pro předškolní dítě je čtení knížek mimořádně důležité pro rozvoj učení se vůbec. Podle výzkumů děti, kterým je čteno ještě v období předškolního věku, lépe prospívají po nástupu do školní docházky – a to nejen v učení se jazyku, slovní zásobě, tvoření vět, ale dosahují lepších výsledků i třeba v matematice a jiných „techničtějších“ předmětech, protože se jim lépe rozvíjí logické myšlení (čtením knížek si rozvíjejí schopnost abstraktního myšlení, tvořit scénáře, rozeznávat příčinu a důsledek, rozeznat úvod, jádro a závěr, vysuzovat závěry apod.)
Tím, že dítě slyší a naslouchá rodiči, který mu čte, tak slyší a učí se spisovnému jazyku, správné výslovnosti, artikulaci. Posloucháním čtení a mluvy rodiče při čtení dítě pozoruje a naslouchá čtenému textu, posiluje si postupně tuto dovednost, projíždí si text spolu s rodičem, i když ještě číst nedovede, zjistí, že to, co máma/táta čte, je v knížce rozděleno na slova a věty, učí se rozlišovat mezi těmito slovy, tvořit jednoduché větné struktury.
Dítě takto získá dovednost zacházet s knížkami, zjistí, že se čte z leva doprava, že se knížka dělí na stránky, na stránkách jsou odstavce, věty, slova, slabiky a písmena, začne odlišovat obrázky od textu. A to všechno, ještě v předškolním věku. Ve školním věku pak nebude mít ze školních učebnic takovou hrůzu jako dítě, které do styku s knížkou pořádně ani nepřišlo. A přirozeně tak může mít lepší školní výsledky, protože se nebojí knížek, je přirozeně zvědavé po nových informacích a vědomostech.
Čtení dítěti samozřejmě rozvíjí komunikační dovednosti. Dítě se učí posloucháním četby od rodiče tvořit věty, rozšiřuje si slovní zásobu – a později tuto dovednost bude přirozeně chtít vyzkoušet. V první třídě nebo ve školce je k tomu nejlepší příležitost. Dítě bude lépe umět zacházet s jazykem a verbálním materiálem, nebude tiše sedět v koutě a bát se projevit, bát se, že něco řekne špatně, špatně něco vysloví apod. Bude mít přirozenou sebedůvěru se projevit.
Čtení rozvíjí koncentraci a disciplinu tím, že se učí věnovat pozornost tomu, když mu rodič čte, zůstanou pozorné a v klidu – což je nesmírně důležité, aby tohle dítě zvládlo zejména před nástupem do školy. Naučí se, že určitou dobu je potřeba věnovat pozornost, rozvíjí si paměť (zapamatováním si příběhů a pohádek) a učí se pravidelnosti. To všechno mu pomůže po nástupu do školní docházky.
Čtení dětem ke konci batolecího a začátkem předškolního věku jim pomůže nahlížet na knížky jako na zábavu. Rodič je tak první osobou, která mu představí knížku jako zdroj zábavy, hry, hravé formy učení se. V pozdějším věku pak bude přirozeně zvídavé, nebude se knížek obávat, bude s nimi vědět pracovat, lépe se naučí, jak a kde hledat informace. A to je v dnešním světě na vzdělávacím systému jedna z nejdůležitějších dovedností.
Nemluvě o nejdůležitější funkci večerního rodinného čtení, jakým je posilování pouta mezi rodičem a dítětem.