Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
„Většina takzvaných polyamoriků jsou mladí lidé, kteří vyrůstali v době internetu.“ To tvrdí Olga Brabcová, která již podruhé odpovídá na otázky Celostní medicíny. Olga pomáhá lidem nalézt jejich poslání a nabízí pomoc při rozhodování a složitých životních situacích. Lidé se na ni obrací i s partnerskými vztahy. „Ženy se vztahu moc obětují. Muži by zase neměli brát ženy jako samozřejmost.“ říká.
Předchozí rozhovor s Olgou Brabcovou si můžete přečíst klidně znovu, svého času patřil k nejčtenějším článkům na Celostní medicíně, a je v něm mnoho moudrosti.
Olgo, na Tebe se spousta lidí obrací se svými vztahovými problémy. Co dnes nejčastěji muže a ženy ve vztazích trápí?
Muže trápí ženin nedostatek zájmu o sex. Ženu trápí nedostatek pozornosti ze strany muže, jeho emočního a citového ochladnutí a uzavření se.
V čem ženy dělají nejčastěji chybu?
Neřekla bych, že je to chyba, spíš proces, ale nejčastěji neznají svou hodnotu. Ve vztahu se často obětují, oddávají se až moc, partnera dávají na piedestal a sebe až na druhé místo. Nehledají naplnění nejdřív v sobě, hledají ho zvenčí, v protějšku. Místo zaměření se na sebe čekají na prince, který je zachrání a naplní je štěstím. Některé ženy se zase snaží muže zachraňovat, dělají mu matku a brání mu tak jít do své mužské síly. To je ve vztazích naprosto běžné, není jednoduché vyjít z těchto programů, protože to někdy obnáší separaci a často i rozchod. Ale pokud to žena zvládne a zůstane svá, nemusí se bát, že se jednou po dvaceti letech probudí s pocitem, že se celý život podřizovala, obětovala, nebo že je na vše sama, protože má vedle sebe muže na úrovni patnáctiletého kluka.
Co by naopak mohli lépe dělat muži?
Nespoléhat na to, že když už jsou s konkrétní ženou ve vztahu, mají ji jistou a nemusí se dál snažit. Pořád by měli udržovat jiskru a ženě dávat najevo, že o ni stojí. Pokud totiž muž přestane dávat ženě pozornost, ona se nebude bránit pozornosti někoho jiného. O milencích zadaných žen se sice moc nemluví, ale je to častý jev. Muži by tedy neměli brát ženy jako samozřejmost.
I když je to spíše ženská parketa, měli by se muži aspoň minimálně zajímat o to, jak vztahy fungují. Nebýt pořád jen ve své známé bublině a trochu si rozšiřovat obzory. Nežít ve starých vzorcích, že věci jsou tak a onak, tak to bylo a bude a jinak to nejde a podobně.
Nenechat své ego, aby vítězilo nad srdcem. Pokud si například se ženou vyměňují názory a výměna přechází do hádky, neměl by se muž za každou cenu snažit zvítězit.
Muži by také mohli více komunikovat svoje pocity. Pochopit, že v otevřenosti a zranitelnosti není slabost, ale síla.
Jak se co nejlépe vyrovnat s rozchodem? Kdy je lepší od sebe odejít a kdy ve vztahu zůstat?
Prožít si všechny emoce. Projít si i fází vzteku, pokud tam je. Postupně stejně zjistíme, že jsme naštvaní sami na sebe. Další fází je odpuštění. Hlavně sobě. Když v hloubi duše odpustíme sobě, odpustíme i druhému. Připomínat si, že všechno je jen dočasné a každé těžké období jednou skončí. Pouštět myšlenky ve smyslu, že dotyčný/dotyčná byla ta pravá láska a nic jiného/lepšího už nebude. Nezapomínat, že to, co k nám patří, s námi zůstane. To, co k nám už nepatří, z našeho života odejde, anebo se transformuje do jiné formy, například přátelské.
Kdy odejít ze vztahu, na to se nedá odpovědět všeobecně. Záleží na každém jednotlivci a jeho nastavení. Každý má postavené hodnoty a priority jinak. Pro některou ženu může být důvod k rozchodu zvednuté prkýnko. Muži může vadit, že se žena o sebe přestala starat. To je různé. Například pro mě je důležitá komunikace. Když dva komunikují, můžou najít řešení jakéhokoliv problému. Pokud partner nechce komunikovat, nemá zájem nic řešit, nebo má k řešení a vůbec k čemukoliv ve vztahu laxní přístup, je to pro mě důvod k rozchodu. Vztah je jako živý organismus. Kde není dlouhodobě aktivní zájem, není život, není teplo, není energie a tím pádem je to konec. Ale to je hodně individuální a univerzální návod se říct nedá.
Jaké hodnoty jsou podle Tebe ve vztahu nejdůležitější? Jak se díváš na tzv. volné vztahy nebo polyamorii?
Hodnoty má každý postavené jinak. Podle mě je to důvěra, respekt a klíčová je komunikace a vzájemná intimita, tím pádem i kompatibilní sexualita. Jak je problém v intimitě, nebo v komunikaci, vztah se nemůže správně rozvinout a pokud, tak v něm přijdou dřív nebo později problémy.
Volné vztahy mi přijdou naprosto v pořádku, když to oba vzájemně a jasně komunikují a souhlasí s tím. Ale co si budeme, pokud je někde vzájemná přitažlivost, dobrá intimita, a ještě si dva rozumí, je skoro nemožné, aby se do sebe nezamilovali. Tedy za předpokladu, že se jedná o volný vztah dvou a ne více osob. Každý si prochází tím, co zrovna potřebuje a když se oba dohodnou, můžou si dělat, co chtějí.
Polyamorie je podle mě blbost. Stačí si všimnout, že většina takzvaných polyamoriků jsou mladí lidé, kteří vyrůstali v době internetu. Dále jsou to muži středního věku, kterým se to hodí. A pak ženy, které jsou odpojeny sami od sebe. Prožívat a sdílet intimitu s více než jedním partnerem samozřejmě lze. Ale za předpokladu, že vztah bude klouzat jen po povrchu a nepůjde do hloubky.
V dnešní rychlé a instantní době si kolikrát nedokážeme najít čas a věnovat se ani sami sobě, natož partnerovi. I proto se tolik vztahů rozpadá. Jak se pak můžeme plnohodnotně věnovat více partnerům, aby ani jeden nestrádal? Místo abychom pracovali na sobě i na vztahu samotném, vytvoříme vztah s více osobami, se kterými nikdy nemůžeme být v natolik důvěrném vztahu jako s jedním. To je čistě můj názor.
Co dál bys řekla, v rámci vztahů, že jsou dnes v osobním rozvoji největší hlouposti? Něco, co vypadá hodně moderně nebo trendy, ale ve skutečně vztahy jako takové ničí?
Tak například, když si žena začne myslet, že je Bohyně, o kterou se muž musí finančně postarat a splnit ji všechny potřeby, aby mohla tvořit a plnit si své sny. V dnešní době je tahle představa hojně podporována. Ženy si ale často neuvědomují, že i muži jsou tvořivé bytosti, které mají své sny.
Jedna věc jsou vztahy, druhá samota. Mnoho lidí roky nemůže najít partnera. Co bys například poradila ženě, která tvrdí: „Pořád jsem nenašla toho pravého. Ani vlastně nevím, kde bych ho měla hledat, a jestli existuje někdo, kdo by se mnou byl na stejné vlně a zajímal se o duchovno.“
Zeptala bych se jí, proč má potřebu někoho hledat a co je ve skutečnosti za jejími pocity samoty. Nejdříve by si totiž měla definovat určité věci a odpovědět na otázky. Co vlastně od partnera chce a co si pod pojmem partnerství představuje. Nehledá jen sparing partnera na svoje aktivity? Nebo jen milence? Nebo chce rodinu? Pokud hledá člověka, který se zajímá, jako ona, o duchovno, možná hledá jen kamaráda, který by ji v této oblasti rozuměl. Měla by si ujasnit, co od partnerství očekává, protože dokonalé partnerství nevznikne po prvním setkání.
Dále bych ji poradila, aby si odpověděla na otázku, proč se cítí sama? Pokud její štěstí, pocity radosti a naplnění jsou závislé na druhém, pak spokojenost nenajde dlouhodobě ani v partnerství. Jak stárneme, začínáme si myslet, že potřebujeme někoho k sobě, abychom byli šťastní. To je omyl. Když jsme byli dětmi, když jsme dospívali, necítili jsme se nešťastní, protože jsme vedle sebe neměli muže/ženu. Byli jsme spokojení sami se sebou, protože jsme objevovali svět, zkoumali, dělali, co nás baví a byli spokojení sami se sebou. Až později, když jsme se díky názorům společnosti a systému začali odpojovat sami od sebe a začali žít životem, který nás nenaplňuje, přišel pocit, že nám něco chybí a dosadili jsme za to partnera.
Cesta je začít u sebe. Dělat, co nás baví, žít své poslání. Partner přichází, když ho nehledáme z pocitu nedostatku, ale z našeho nastavení vlastní spokojenosti sami se sebou. Pokud by někdo potřeboval, s nalezením poslání mohu pomoci.
Co je potřeba pro harmonický, naplněný, šťastný vztah?
Oba by měli dospět v tom smyslu, že poznají aspoň v základním principu sami sebe. Měli by se naučit chápat pojmy jako mužská a ženská energie. Mít odvahu a být připraveni vidět, zvědomovat si a pouštět své strachy, vzorce, přesvědčení o sobě samých, o druhém a vztazích vůbec. Bez toho to nejde, pokud nechceme žít jen povrchní a závislostní vztahy. Nikdo se tomu nevyhne. A kdo nad tím mávne rukou, jakože o tyhle blbosti se zajímat nebude, tak harmonický, naplněný a šťastný vztah mít dlouhodobě prostě nebude. Možná na sociální síti, ale ne ve skutečnosti. Také vzájemná zdravá sexualita musí fungovat. Aby správně proudila, je potřeba udržovat jiskru, otevřeně o věcech mluvit a neutíkat od svých emocí a bloků, ale pracovat s nimi. Samozřejmostí je pak vzájemný respekt a pro mě osobně je ve vztahu důležitý ještě humor a nadhled. Ale to už je u každého individuální.
Jaké vztahy se budou tvořit v nové době? Jak vidíš budoucnost vztahů? Jak si myslíš, že budou partnerské vztahy v budoucnosti vypadat?
Spousta vztahů se rozpadne (masivněji to začalo v roce 2020 a bude ještě pokračovat). Rozpadat se budou vztahy závislostní, karmické a vztahy, kde spolu dva zůstávají z jakýchkoliv jiných důvodů, než je vzájemná láska a respekt. Skončí hry ega a manipulace (teď tři dny neodepíšu, budu předstírat nezájem a podobně). Ženy nebudou tolik cílit na lovecké pudy v mužích, nebudou se snažit za každou cenu zalíbit. Muži i ženy budou zdravě sebereflektovat a nebudou mít potřebu nasazovat si před sebou ani před druhými masky. Sexualita nebude brána tak povrchně jako dnes ve smyslu vzrušíme se, uděláme se a tím zbavíme napětí. Samostatný nezávislý muž se samostatnou nezávislou ženou spolu nebudou, protože se potřebují, ale protože spolu být chtějí. Vymizí udržování vztahů bez projevů pravdivých citů, kde se jeden pro druhého obětuje a trpí, kde jeden dává druhý bere, nebo kde jsou zamrznuté emoce. Propojí se duše, které jsou na podobné frekvenci a mají spolu tvořit. Budou ve vztahu svobodní, a přesto jejich spojení bude hlubší.
Olgo, moc děkuji za rozhovor a přeji vše dobré!
Webová stránka Olgy Brabcové: www.olgabrabcova.cz
Jiří Hamerský