Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Blíží se konec roku, pro většinu z nás je narůstající datum v kalendáři impulsem, abychom ještě více přidali a stihli i to poslední, co jednoduše třeba odškrtat na seznamu roku 2015. Nicméně, mysleme na sebe, mysleme na to, že mnohdy jsme to právě my, držící nad sebou hůl, bičujíce naše cenné vteřiny, tančící v uspěchaném kvapíku. Štědrý den přeci neplatí za cílovou pásku posledních kroků maratonu, kdy vyčerpaně usedáme do svých lenošek, za zvuku pohádek a smíchu těšících se dětí. Tyto posvátné dny dovolují spočinout, v srdci i duši, člověk v člověku, přítel v příteli, obejmout a posečkat, naplněni klidem, tichem a láskou. Nalézti vše křehké až v tento vytoužený den je stejně tak bláhové, jako bychom protrhli onu cílovou maratónskou pásku s představou, že ve vteřině zklidníme svůj dech. Ne, žijme tak, jako bychom Vánoce slavili každičký den v roce…
Chvíli jsem přemýšlela, jak pojmout tento článek, ve zcela jiném, výjimečném duchu a opustit tak řady běžných vánočních pisálků, jenž se hemží cennými zkušenostmi a radou, co tady jíst, co tady pít a pokud tak neučiníme, shoříme v těžkých ohních pekelných : -) Vánoce mnohých představuje plně prostřený stůl, nikdo nám však nepoví, jak utišit svá srdce, uklidnit rozbouřenou mysl, zúčtovat dny, kus toho dobrého a díl smysluplné práce, kterou jsme nyní nechali stranou. Sny, které jsme posbírali do kapes a vydali na odiv světu, protože si duše tolik moc přála, abychom s nimi přestali otálet.
Vánoce nejsou přeci jenom cukroví, jsou to také ořechy, které jsme roztloukali spolu, sušené švestky, které pro nás dozrály v pozdním letním slunci, vánočka z bělostné pšenice, plná srpnového dne. Rybízová marmeláda, která pojí jednotlivé cukroví tak, jako kolikrát splývají duše. Anýz a vanilka a spousta spousta světla, které nás najednou v jednu chvíli obklopí. Věděli jste, že v dřívějších dobách štědrovečerní stůl utvářely hromádky? Tu čočka, tu kroupy, tu troška ořechů, jednoduše vše, co zasluhuje sdílet, neboť je stejně tak důležité, jako přísedící u stolu. Samotné stolování pak spíše obřadem, naplněným rituály, pokorou a vděčností, hluboké díky za zcela malé a zdánlivě nepodstatné věci, jejichž skutečnou hojnost si mnohdy uvědomujeme až v okamžiku ztráty.
V průběhu dnů mi pomalu dochází, že spíše, než strava, je to onen klid, který uzdravuje buňky, každou z nich tiskne a odměňuje za to, že se tu dnes a denně probouzejí, aby nám umožnily dojít o kus dál. Jakmile totiž duše ztrácí smysl, pak každá z buněk jede na prázdno, z podivné setrvačnosti, kterou jim nejvyšší vtisknul v okamžiku zrození. A není divu, že občas ztrácejí chuť nadále fungovat…
Jak tedy nalézt onu čistou podstatu, abychom věděli, co je zde správné, zcela přirozené, jediné možné. Vždyť kolik z nás se každé ráno budí s pocity naprostého vyčerpání, namísto klidu, který je naší základní potravou. Pak je totiž zbytečné servírovat na stůl tu nejlepší veganskou vánočku, ve špaldové kaši hledat svoji organickou mandli a vybírat z nejluxusnějších bio marmelád. Pokud nitro neobývá pokoj, k čemu je vše dobré. Stejně jako v životě, tak i v těle jednotlivé orgány vytvářejí celek, drží se za ruce a ve jménu solidarity jeden druhého podporují.
Pokud stále nerozumíme, ani ten nejzdravější pokrm nebude mít smyslu, nezměníme-li sebe samotné. Co mám na mysli? Matka Tereza kdysi řekla: „Netřeba dělat velké věci, postačí ty zcela malinké, ale s největší láskou…“
A nyní, abychom splnili stanovený koncept, pojďme se tedy společně podívat, čím zaplnit sváteční tabuli. Osobně miluji tradici kupek, tu jáhly, tu ovesné vločky, tu miska sušených jablíček, jednoduše vše, co tvoří základ běžného jídelníčku dne. Ráno začínáme špaldovou vánočkou a voňavým jablečným štrůdlem. S ořechy, rozinkami a skořicí. Ono nejde ani tak o to, z jakých surovin chystáme, jako o možnost pobýt chvíli spolu, sdílet a prolnout, jako mouka, med a jablíčka. Jdeme-li cestou etického rázu, upečme domácí vánočku, bez mléka a vajec, tak, jak si z hloubi duše přejeme. Jsme-li v rodině jediní, upečme i pro druhé, aby i oni měli možnost ochutnat a pochopit, že takto voní celý náš svět. Je-li nám bližší spíše styl RAW, i zde existuje celá řada nejrůznějších kombinací a receptur, ke kterým směřujme štědrodenní ráno. Nikoho nesuďme a nenuťme své pravdy, vždyť přeci každý z nás je nejšťastnější svobodný. A ona svoboda pramení i z prostřeného stolu.
Miluji špaldu a dobrý český med, sladké rozinky a taktéž příjemnou skořici. Pokud mne však někdo uhostí vánoční bábovkou, nedokážu pohrdnout, protože právě tento pokrm získal status toho nejvyššího, důležitého na tolik, že zaujímá omezený prostor této štědré tabule. Důležité je, přijmout jednotlivé s láskou, neušklíbat se, pokud zrovna něco nekoresponduje s naším nejčistším přesvědčením. Svět každého je totiž zbarven barvou jeho očí.
Možná jen jedno malé upozornění, od všeho kousek, tak ochutnáme nejvíce, čím více totiž sníme, tím unavenější pak budeme. Nezapomínejme na to, že trávení je jedním z nejnáročnějších procesů, kterému naše tělo vystavujeme. Jen si představme, jak se asi cítíme, když v neděli užíváme svíčkovou na smetaně. A pak, Vánoce: marmeláda, mouka, vejce, cukr, cukr, cukr, rozpustná káva, červené víno, cukr, cukr, cukr, mouka, majonéza, mrkev, kukuřice, olej, olej, ryba, strouhanka, červené víno, cukr, cukr… 🙂 Dobrovolně si tak zkracujeme onen výjimečný den, neboť již po večeři máme tendence usínat…
Pokud si ráno dopřejeme snídani, poskládejme ji z plátku vánočky a třeba dvou třech kousků cukroví. Během dopoledne si pak uvařme dobrý bylinkový čaj, abychom ulevili trávení, protože je mi jasné, že já ani vy, s cukrovím šetřit nebudeme. Snažme se nepopíjet alkohol a dovolme tak játrům spočinout, skleničku vína si ponechme raději ke štědrovečernímu stolu. Jsme-li milovníky ovoce, namísto cukroví si dopřejme sušená jablíčka, švestky či meruňky v doprovodu oříšků. Dopoledne lze vyplnit taktéž čerstvým ovocem, výborný je ananas, kiwi a banán se šťavnatým jablkem, vše uchystáno jako salát. Víme-li, že toho sladkého bude všeobecně více, dopřejme si během dne zeleninový salát, kdy přijatá vláknina jemně upravuje trávení.
Zobeme-li celý den, obědu netřeba, případně postačí lehčí zeleninová polévka. Sama vím, že Vánoční tradice je povětšinou naplněna nejrůznějšími rodinnými recepturami a Vánoce jsou jakékoli, jen ne střídmé. Nechci vám tedy diktovat, co jíst a co ne, každý přeci vnímáme, kdy již máme dost a měli bychom dovolit trávení spočinout. Spíše se pak zaměřme na onu večeři a bramborový salát v doprovodu voňavého kapra. Z polévek bych upřednostnila spíše rybí, případně sváteční vývar, nejsme-li vegany, před hrachovou, ta sice přináší do rodiny hojnost, nicméně, luštěnina ve spojitosti s kaprem a těžkým bramborovým salátem, to je tak skutečně vstupenka do postele.
Výtečný bramborový salát
Na bramborovém salátu nevidím nic špatného, pokud jej nestavíme na hordě majonézy. Budete-li si přát letošní Vánoce jemně ozvláštnit, nabízím recept na domácí kešu majonézu. Hotová je během chvíle a od té klasické, doslova k nerozeznání.
Výtečná kešu majonéza (na cca 2,5 kila bramborového salátu)
- 150 g kešu oříšků namočených přes noc
- 2 stroužky česneku
- himalájská sůl
- citrónová šťáva
Kešu oříšky namočíme přes noc a na druhý den rozmixujeme s troškou vody, ve které se namáčely, s česnekem, solí a citrónovou šťávou. Vmícháme do vánočního salátu, tak, jak jsme zvyklí. Kešu majonéza má trvanlivost zhruba tři dny.
Nechť jsou tedy naše vánoční svátky naplněny láskou, klidem a díkem za to, že ty, které milujeme, smíme i nadále vnímat po svém boku. A zkusme, prosím, spíše než nad žaludkem, popřemýšlet o stravě, kterou živíme naši duši…