Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Noční můry a noční děsy patří mezi poruchy spánku, tzv. parasomnie, které jsou charakterizované extrémními pocity hrůzy během spánkového cyklu. Noční můry a noční děsy jsou však samostatné spánkové poruchy a je potřebné je mezi sebou odlišovat – nejen z důvodu správné diagnostiky, ale zejména léčby.
Noční děsy se objevují především v dětském věku a označují se jako tzv. pavor nocturnus. Vyskytují se během non-REM fáze, čili v prvních částích spánku, kdy spánek ještě není hluboký. Dítě se velice prudce protrhne ze spánku, což bývá doprovázeno zmateností, neschopností dosáhnout plného vědomí, často se vyskytuje lapání po dechu, pláč, křik, pocení. Tím, že se noční děsy vyskytují v non-REM fázi a tedy při protrhnutí ze snu není bdělost úplná, dítě se tak obvykle po krátkém času upokojí a vrátí se zpět ke spánku. Na obsah nočního děsu nebo celou ataku bývá obvykle amnézie, čili dítě si na ni nevzpomíná. Dítě se tedy nevyděsí snu (protože jde o fázi non-REM), jako spíš pocitu hrůzy samotné. Proto je obvykle těžké pro dítě i rodiče určit, čeho konkrétně se dítě vyděsilo. Děsivým pro dítě je samotný pocit, který po probuzení setrvává.
Naproti tomu noční můry se vyznačují přítomností snů, které mají velice nepříjemný obsah – často s tématem ohrožení života, zesměšnění, ztrátou jistoty, ohrožením sebevědomí apod. U nočních můr nebývá obvyklý žádný doprovod ve formě výkřiků, tělesných projevů (prudké posazení se na posteli apod.), jak je tomu u nočních děsů. Jedinec si po probuzení detailně vzpomíná na obsah děsivého snu (což dítě u nočního desu ne). Velmi časté je opakování stejných nebo podobných témat. Po probuzení se z noční můry se jedinec rychle zorientuje, nabude vědomí relativně rychle, což u nočních desů nebývá.
Tím, že noční můry mají konkrétní obsah a objevují se převážně u dospělých – je jejich prognóza o to lepší. Dospělý člověk se po děsivém snu probere relativně rychle, pamatuje si obsah snu, zorientuje se a danou situaci zpracuje. „A jejda, zase se mi přisnilo, že se nemůžu dostat z hořícího domu“. Nesmyslnost snu tak jedinec zpracuje rychle a obvykle lépe si tak může zracionalizovat nesmyslnost daného snu. Naproti tomu, děti si z nočních děsů nepamatují nic konkrétního – pouze onen nepříjemný pocit, který je usazen uvnitř vědomí po probuzení. A o to je to tedy horší, když nevíme, čeho se vlastně bojíme.
Když se vyskytnou tyto poruchy spánku, zejména tedy pavor nocturnus u dětí, je potřebné zvážit, zda dítě má dostatečnou spánkovou dotaci (počet hodin spánku), nezažívá jiný stres (zejména z předchozího dne), nemá zvýšenou teplotu, horečku, která by mohla spustit noční děs. Možnou příčinou může být taky dlouhodobější stres, zácpa či jiné potíže se stolicí a vylučováním, ale taky organické poruchy spánku (např. narkolepsie).
V rámci léčby nočních můr i děsů je tedy potřebné zohlednit samotný spouštěč a dopátrat se možné příčiny (stres, somatické příčiny jako např. potíže se stolicí, horečka apod.), přičemž je tedy potřebné zejména rozlišit, zda jde o noční můru u dospělého, nebo noční děs (pavor nocturnus) u dítěte. Pomoct může správný spánkový režim, správné stravovací návyky, snížení stresu, při déletrvajících potížích se doporučuje psychoterapie a medikace antidepresivy.