Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Každý z nás se pravděpodobně ocitl v situaci, kdy lhal. Lhaní nás doprovází našim životem a mnohdy je pro nás těžké rozlišit, co je běžné, nezraňující a takřka potřebné lhaní, a co je naopak již lež se vším všudy – prolhaná, nepřiměřená, zraňující a patologická. Kdy je nutno rozlišit lež od sociální dovednosti přizpůsobit se podmínkám prostředí?
Když se nás šéf zeptá „Líbí se vám tahle kravata?“ automaticky odpovídáme „Ale ano, samozřejmě“. Sociální dovednost umět odhadnout situaci a reagovat adekvátně je jednou z oblastí sociální inteligence, kterou je potřeba rozvíjet. „Dnes vypadáš výborně“, „Není to tvoje chyba“ apod. jsou jakési automatické formulky, které nám vycházejí z úst v situacích, kdy to zcela tak ani nemyslíme, ale stávají se jakousi mechanickou odpovědí v některých sociálních situacích, v práci, doma a podobně. Jsou zaměřeni spíše na nenabourání dosavadních vztahů.
Z takovéhoto sociálního hlediska lžeme minimálně jednou denně, podle některých studií to může být až každých deset minut – to závisí taky podle toho, v jaké profesi pracujete a jak moc přicházíte do kontaktu s druhými lidmi. A přicházet do kontaktu s druhými lidmi – zákazníky, kolegy – znamená: „Být slušný!“. V překladu: „Máte hezké náušnice“, „Ano, už jsem ty maily poslala“, „Dnes mi to bohužel nevyjde, s manželem jsme totiž pozvání na oslavu narozenin“. Takovýmto vykroucením či drobným lhaním se snažíme zachovat „status quo“ v dosavadních pracovních či jiných vztazích s vědomím, že naše drobná lež neublíží, naopak, hladce vyřeší danou situaci – „a každý je vítěz“ – my nemusíme na nudné setkání, protože jsme se z něj vykroutili, a dotyčný je v blahé nevědomosti a tedy, také spokojen. Takovéto sociální lhaní je tolerováno a stává se nevyhnutelností v různých interakcích s kolegy, obchodními partnery apod. Už jen takový projev zájmu „Jak se máš? Jak se máte?“ je zavádějící v případě, když nás to ale vůbec nezajímá, nicméně podobná formulka je na místě při setkání, v úvodu rozhovoru nebo při zahájení schůzky.
Podle výzkumů v této oblasti se odhalil zajímavý fenomén. Absolventi škol a uchazeči o zaměstnání, kteří mírně zveličí své dovednosti při pracovním pohovoru, jsou pak sebevědomější ve svých výkonech. Důvodem je sebe-naplnění. Dostatečná míra sebedůvěry, dosahování vytyčených cílů a úspěchů, které je napomoženo drobnou lží u pohovoru, taky spadá pod takovéto „nevinné sociální lhaní“.
Ukazuje se taky, že lidé, kteří lžou jsou šťastnější v tom smyslu, že jsou považování v očích ostatních za přátelštějších, přívětivějších – než jejich protějšky, kteří říkají „Co to máš na sobě?“ Ty nohavice jsou příšerné! Dnes se mi nechce jít s tebou na kafe.“ Nicméně, ať děláme co děláme, lhaní je pořád nemorální a špatné. Podvedeni či oklamány lidé se cítí zrazeni. To je samozřejmě vštěpováno i dětem. Avšak děti jsou velice vnímavé. Rychle odpozorují, když maminka říká kamarádce „Určitě přijďte, rádi vás u nás opět uvidíme“ a jakmile se dveře zavřou, slyší dítě říkat maminku tatínkovi „Ach jo, doufám, že je hodnou chvíli zas neuvidíme.“
Na jedné straně se dítě učí lhát, na druhé se učí „sociální dovednosti“ umět vycházet s druhými lidmi v mezilidských interakcích – projevit zájem (i když zrovna se nám nechce), být slušný a pozorný (i když zrovna nemáme náladu) a jiné typy „sociálních lží.“
Výzkumy ukazují zajímavé výsledky. Při těžkém a patologickém lhaní se nám mění fyziologické pochody v těle, znervózníme, jsme v napětí, zvýší se srdeční tep, tlak krve, i tělesná teplota může poskočit; avšak při sociálním lhaní typu „Jak se máte? Dnes vypadáte skvěle“ apod. tyto fyziologické symptomy nenastupují. Tyto drobné, nevyhnutné lži v sociálních interakcích jakoby naše tělo schvalovalo, nebo minimálně si na ně zvyklo.
Pozor však, abychom si nepletli každého slušného člověka s lhářem. Tendence ke lhaní jsou velice tenký led. Je riziko zaplétat se do sítí vlastních lží, nepřehledných situacích, kdy takovéto lhaní obvykle vždy vyjde napovrch. I drobné „sociální“ lži již mnohdy umíme vycítit. Proto, jak se říká… s poctivostí nejdál zajdeš. A přidejme k tomu ještě i slušnost. Ať už onu opravdivou… (nebo i tu „sociální“?)