Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
S Jiřím Ledvinkou máte pocit, že vstupujete do světa, kde je vše v harmonii a v pořádku. Mladý muž z moravské vesničky Žernovník má dar léčit, nebo přesněji řečeno, navracet věci do původního stavu a komunikovat s Bohem-Otcem. V rozhovoru pro Celostní medicínu jsme v předchozích dílech probrali zdraví, poslání a vztahy. V poslední, závěrečné, části Jiří odpovídá na otázky širší společenské povahy – řeč bude o smrti, Bohu, mimozemšťanech nebo třeba klimatické krizi.
První část rozhovoru s Jiřím Ledvinkou si můžete připomenout zde.
Druhou část rozhovoru s Jiřím Ledvinkou si můžete připomenout zde.
Třetí část rozhovoru s Jiřím Ledvinkou si můžete připomenout zde.
Jirko, co se stane po smrti s člověkem, když umírá?
On odpovídá, že se neděje nic. Že to je úplně běžné. Proč je potřeba za tím hledat něco extra, když si vlastně všechno budu pamatovat a budu vědět, co jsem tady dělal, akorát budu v jiném prostředí. Nebudou na mě působit pozemské reality, takže tam může být poněkud lehčeji, nebo celkově jinak.
Často zmiňujete Otce. Asi půjde velmi obtížně Otce nějak slovy popsat.
Dá se procítit. Popsat těžko. To je nesmysl.
A procítit jak?
Požádat o to a čekat to. Vyloženě teď byste s tím počítal, že vám dá sám sebe pocítit. Může to být různá intenzita, jemná, vyšší, zrovna jak on uzná za vhodné. Nebo může být nulová – stav Bytí jakoby prázdný.
A jak s Otcem navázat co nejlepší vztah?
Ten už máme. Nemohu chtít navázat něco, co mám. To si zase dělám blok. Ale dobře: Řekl bych, že by se s ním lidé neměli bavit jako s Bohem, který je obrovský a nedosažitelný, ale jak s někým blízkým. Takhle by to určitě chtělo začít.
A představit si ho jako osobu nebo jako energii?
On říká, jak chtějí. Že se jim to pak prolne. Důležité je mít zájem o kontakt. A jak si to lidi představí… To už jim dá vědět, nebo se to vykrystalizuje s každým zvlášť.
Často se používají pojmy Vyšší Já, Vědomí, duše, kvantové pole. Je mezi nimi a Otcem/Bohem rozdíl?
Když vezmeme Boha jako celek, tak je určitě ještě něčím víc, než jsou pojmy, které jste zmínil. Protože, byť nám Bůh připadá obrovský, tak stejně vnímáme jenom jeho malou část.
A ten zbytek… Může tam být rozdíl a vlastně není. Záleží, z jakého úhlu pohledu to budeme brát. Když budeme z hlediska pozemského hledat rozdíly, tak tam rozdíly budou. Když si to procítíme z hlediska božského, rozdíly nebudou. Je to dvojí.
Bavíme se o dvou realitách. Jedna je z ega, kdy si lidi dělají poznámky, jakou má co úroveň, co mají dělat a jak co vypadá. Druhá realita je Božská – už mě zajímá jenom, jak mě povede Bytí, ne duše. Protože duše, jak se učí, nabírá zkušenosti a ještě neví, co je dobré. Kdežto Bytí, to už je přímo Bůh. A ví pokaždé, jak vypadá to dobré.
Přejděme k další otázce: Dočkáme se my otevřeného kontaktu s mimozemšťany?
Já myslím, že to už tady i je.
Myslím otevřený kontakt, o kterém budou v přímém přenosu informovat televizní stanice. Případně, jestli by Otec řekl, kdo je nám ve vesmíru nejblíž?
Říká: „Vy všichni“. Tak si to z toho můžeme vybrat.
Kdy by to mohlo být? Říká, že to je špatná otázka, že už se to stalo. Ono to přiznané je, to nemohu tajit. Ale sami lidé si to nechtějí přiznat. Pořád věří tomu, že se to neděje. Zároveň je to přiznané a zároveň se to snaží skrývat. Takže tam by to lidé měli vzít, jako že to tak je. Otec v tom nevidí rozdíl. Když už to vyšlo najevo, tak to nebere jako skryté.
Jaký je váš pohled na klimatickou krizi?
Upřímně, můj žádný. Já se o to vůbec nestarám. Pokud tady bude něco, co bude potřeba napravit, tak se to udělá a nebudou to dělat lidé. Ano, budou se na tom podílet, ale tady je potřeba ještě jiného zásahu.
Masa lidí, zejména dnešní studenti a mladá generace si myslí, že planeta je v obrovském ohrožení…
No je. Jejich myšlením. Třeba to, že tady není voda… Bavili jsme o tom i s přítelkyní, a došli k tomu, že je škoda, že lidé věří pořád katastrofám, které jsou jim předkládány a neví, že se voda může vytvořit. Samozřejmě ne z ničeho nic, ale jsou tu mechanismy, které to zvládnou. Jenže tomu tady nikdo nevěří. Kdyby lidé věřili tomu, že je vše v pořádku, že máme vody dost, tak by se voda stvořila a byla by tady. Už je jedno, jak, ale nemuselo by tady být sucho. Klimatické změny by tady nikdy neexistovaly. Nebo by existovaly v menší míře. Protože to zatím patří k planetě, ty cykly. I když Otec říká, že by to tak nemuselo být, že by to šlo ještě jinak. To by bylo ale asi většina lidí vůbec nevstřebala.
Kdyby lidé měli myšlenky, že je vše pořádku a byli v klidu, tak by ovlivnili i tu část společnosti, která to tady likviduje. Ti, co to tady ničí, by tu nemohli zůstat. Začalo by se to obnovovat i takhle.
Místo toho mají lidé strach a houfně posílají peníze například na pralesy, které hoří.
Takhle. Zase se bavíme o dvou realitách. Tohle je myšlení z hlavy. Pokud to jinak neumím, může to pomoct. A zároveň, neříkám, že kdyby ke mně přišel někdo s žádostí o pomoc a cítil bych, že to mám udělat, tak že nepůjdu a neudělám to.
Ale pokud vím, že mě to nepřitáhlo, tak vím, že to dělat nemám. Že tam třeba zasáhne někdo jiný. Není to sobectví, ale já vím: „Tam nemám zasahovat.“ Z nějakého důvodu. Buď že ty peníze dá někdo další. Nebo se jim má ještě něco ukázat a já bych to tím přerušil.
Je globální oteplování způsobené člověkem?
Ne. Samozřejmě, i lidé na tom mají podíl, ale Otec říká, že je v tom celá planeta namočená. Že to jde i odjinud. Že to jsou Jeho plány.
Když něco takového ale na veřejnosti vyslovíte, tak vám bude většina lidí oponovat – říkat, že ignorujete důkazy, že jste zaslepený a proti planetě.
Protože oni mají své důkazy z vědy a nevidí dál. Pro ně nemůže být nic vyššího. Pro ně je nepředstavitelné, že je něco nad tím, co může mít všechno pod kontrolou. Že to jenom může vypadat jako katastrofa, ale ve skutečnosti není.
A co například islám v Evropě? Jak to řešit?
No řešit. Teď už to moc řešit nemohou. Měli to vymyslet jinak, ne to sem všechno pustit. Teď už to tady je, tak je potřeba už to nějakým způsobem nechat a věřit, že to bude v pořádku. Už tam dát tu dobrou energii. Nezoufat.
Čekají nás v budoucnu změny?
Změny se už dějí. Jenom ještě nejsou vidět, protože na ně kouká jednotlivec. To, co vidím já, tak je čím dál více lidí, kteří myslí jinak. Už to je obrovská změna. Už to společnost mění zevnitř.
Může Otec naznačit, jak to tady může vypadat za deset, sto, pět set let?
On říká, že každý bude mít jinou realitu. Pošle vám to (nebo komukoliv, kdo o to požádá), osobně. Ale pozor, říká, že to bude tak, jak si to vyberete, k čemu máte nejblíž. Že pokud chcete žít v tom takzvaně pravém, tak ať už si to považujete teď, ať už to máte teď. Že není potřeba zkoumat budoucnost. Protože, co je teď, tak se stane tou budoucností. Pokud si teď dáte maximum, tak to budete mít i v budoucnu. Pokud si ho nedáte, tak i budoucnost bude taková.
Moc Vám, Jiří, děkuji za rozhovor. Na závěr máte možnost něco vzkázat nebo říci, na co se mohou naši čtenáři a posluchači těšit.
Otec odpovídá: „Mají se těšit na zázraky, to jim stačí.“
Za sebe bych ještě dodal, že do budoucna vnímám, že se budou ve velkém dělat léčebné procesy. Konzultace už nebudou – je to pořád dokola a informace se dají dohledat na webu. Hlavní věci, proč jsem tady, se budou dít právě v tichu, kdy mě lidé hlásí různé změny, ať už je to od psychiky, nebo se něco uzdravilo, něco se jim dává do kupy, něco začíná zapadávat.
Samozřejmě, neříkám, že uzdravím každého, to rozhodně ne. Má to nějaký mechanismus. U někoho to jde lépe, u někoho hůře. Úplně všechno neovlivním, ale rozhodně se to děje. Když mluvím s lidmi, co mi pomáhají například při organizaci, tak vždy koukají a říkají: „No tady ten šel, že ani nemohl chodit, a když odcházel, tak šel normálně.“ Takže někdy je to hned a je to vidět. A lidé i volají, že jim je dobře. Že tohle a tohle se děje.
Webová stránka Jiřího Ledvinky: https://www.nadejecloveka.cz