Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Celostní přístup jednoty mysli a těla platí nejen ve světě lidí, ale i ve světě zvířat. Buddhistický bestsellerový autor David Michie připomíná, že zvířata jsou zvyklá ladit svou mysl s myslí svého pána. Proto má například meditace velký význam nejen pro člověka, ale i pro psy, kočky a další zvířata. Léčit a harmonizovat zvíře znamená mnohdy léčit sebe.
I zvířata mají vědomí a komunikací s nimi se můžeme hodně rozvíjet. Jsou ale i chvíle, kdy naši zvířecí přátelé potřebují velké množství lásky, péče a pozornosti od nás. Sám mám doma kocoura a čím dál více mě fascinuje jeho bytí. Snažím se navnímávat, jak asi svět vypadá jeho očima; jaké by to bylo obývat jeho tělo a žít v jeho vesmíru.
„Proč sis vlastně Jasmínka pořídil?“ ptají se mě často přátelé. Kromě toho, že zvířata obecně mám moc rád a že jsem si celý život přál mít doma kočku, tak důležitou (a pro někoho nepochopitelnou) motivací byla příprava na budoucí komunikaci s jinými, i mimozemskými formami života. Podle Bashara jsou pro trénink mimosmyslového vnímání a vyššího cítění na Zemi nejvhodnější právě kočky a pak delfíni. Vždy jde ale v první řadě o vztah, o vzájemné pouto. Jak tedy našeho zvířecího kamaráda podpořit, například když stůně?
Jak u zvířat podpořit samoozdravný proces
David Michie v knize Duše našich mazlíčků nabízí pár alternativních způsobů pomoci vycházejících zejména z buddhismu. „Není to naše tělo, kdo je nemocný,“ píše Michie (2017: 158). Léčení v širším slova smyslu se odehrává na úrovni vědomí. Například kalifornská učitelka Kathlen Prasadová používá při léčení zvířat metodu Reiki. Výzkumy na toto téma začínají probíhat na různých místech světa (Japonsko, Austrálie). Zkušenosti ukazují, že meditace a práce s energií má na zvířata jednoznačně pozitivní vliv.
Herbert Benson z lékařské fakulty Harvardovy univerzity říká, že dáme-li tělu vhodné podmínky, začne se uzdravovat samo (Michie, 2017: 163). Meditace právě tyto vhodné podmínky vytváří. Urychluje hojení ran, tlumí bolest či zmírňuje vedlejší nepříznivé účinky léčby. Podle Michieho je meditace se zvířetem vynikající například před návštěvou veterináře, aby zvíře bylo v klidu a mohl působit i tradiční způsob léčby.
A jak prakticky na to? Michie říká, že se nepotřebujeme učit žádnému zvláštnímu typu meditace. Našemu zvířátku pomáhá už pouhá naše přítomnost s otevřeným srdcem. Případně si můžete představovat, že jste vodičem léčivé energie: jak s nádechem své zvíře plníte léčivou energií a s výdechem z něj vypouštíte nemoc a utrpení.
Eutanazie ano, či ne
Každopádně někdy je nemoc u zvířete už v pokročilém stádiu, umírá a velmi trpí. Nejeden majitel v takovém okamžiku uvažuje o injekci smrti u veterináře. Jde samozřejmě o velmi citlivé a eticky třaskavé téma. Sám za sebe bych si nedovolil nikomu určovat, jak se rozhodovat.
Nicméně buddhisté eutanazii nedoporučují. Kriticky se k ní staví i ruský léčitel S. N. Lazarev, který i to největší utrpení vnímá jako očišťující dar pro duši. Proti eutanazii jsou pochopitelně i křesťané. A já? Také jsem proti. Když měli rodiče prvního pejska Donalda, chtěli ho jeden den už odvést k veterináři a nechat utratit. Instinktivně jsem to nevnímal jako správné. A nikdy nezapomenu na moment, kdy už jsme byli s tátou oblečeni a v podstatě v poslední chvíli Donalda zemřela doma, opřená o mě, ještě ve své (tátově) posteli. Ať už zasáhlo její Vyšší vědomí nebo „Osud“, jsem přesvědčen, že to „zásah shora“ skutečně byl a ukázal jasně, co si v duchovním světě o našich snahách převzít řízení smrti do našich rukou myslí.
Jak být zvířecímu kamarádovi užitečný při umírání a po jeho smrti
Michie nabádá, ať zvířeti zajistíme veškeré možné pohodlí; pokud to jde, tak tlumíme bolest a meditací podpoříme hladký přechod. Důležité je vytvořit bezpečnou, láskyplnou atmosféru a zajistit maximální klid. Věnovat zvířeti svou bezvýhradnou přítomnost a soucit (Michie, 2017: 200).
V útulku BrightHaven dávají zemřelá zvířata na tři dny na zdobená lůžka, modlí se za ně a loučí se s nimi. Každopádně u zemřelého zvířete je užitečné ještě minimálně hodinu až dvě po smrti zůstat, ať už fyzicky, nebo v myšlenkách. Podle buddhistické tradice je důležitá také doba sedmi týdnů po smrti, po tuto dobu se doporučuje nechat misky a osobní věci zvířete na místech, na které bylo zvyklé. Je to též vhodný čas na odříkávání manter a modliteb. A Michie nám závěrem klade na srdce, ať z toho neděláme žádnou složitost ani dogma – stačí svého miláčka obklopit v duchu láskou a přát mu na jeho další pouti vše dobré.
Literatura: Michie, David (2018): Duše našich mazlíčků. Praha: Synergie.
Jiří Hamerský