Lateralita: Jste skrytý levák? Jaké jsou jejich typické problémy?

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Téměř všichni asi s jistotou víme, zda jsme leváci nebo praváci, tak proč se lateralitou vůbec zabývat? V tomto článku si ukážeme, že ne všechno musí být tak, jak jsme si původně mysleli.

Co to je lateralita? A na základě čeho je určena?

Lateralitou se rozumí preference stran těla, jinými slovy to, jestli jsme praváci nebo leváci. Zejména okolo leváků dosud ve společnosti panuje spousta nejasností a nepravdivých mýtů. Odkud se vlastně leváci berou? Jedná se o genetickou vadu či hříčku přírody? Ani jedno není pravda.

O tom, zda jsme leváci nebo praváci, rozhoduje umístění hemisfér v našem mozku. Všeobecně známým faktem je, že dominantní (racionální) mozková hemisféra je umístěna vlevo a nedominantní (kreativní) hemisféra vpravo. Mozkové hemisféry jsou křížem propojeny se stranami těla, dominantní hemisféra tedy ovládá pravou stranu těla. Takto popsaná situace ale platí pouze pro praváky. Leváci mají mozkové hemisféry zrcadlově prohozené (jejich dominantní mozková hemisféra je tedy vpravo), na základě čehož mají dominantní stranu těla levou. Lateralita je tedy vrozenou záležitostí a není možné ji v průběhu života změnit, jinými slovy jakékoliv přeučování leváků je naprosto nevhodné.

Kolik je mezi námi leváků?

Okolo množství leváků ve společnosti rovněž panuje spousta nejasností. Dnes jich je mnohem více než před sto lety. A v každé zemi jich je jiné procentuální množství. Všeobecně se do statistik o levácích se dostanou jen ti, kteří jako leváci skutečně žijí (zpravidla je hlavním kritériem, kterou rukou člověk píše). Mnoho leváků ale vlivem tlaku společnosti raději žijí jako praváci, než aby čelili problémům souvisejícím s náročnějším životem levoruké menšiny. Množství leváků ve společnosti tedy neukazuje ani tak kolik leváků skutečně je, jako spíš jak moc jsou leváci v dané zemi a dané době většinovou společností tolerováni.

Kolik tedy je leváků ve skutečnosti?

Tento údaj není z výše uvedených důvodů známý. Nicméně nám může napovědět několik souvisejících informací. Archeologické nálezy poukazují na to, že v pravěku v době kamenné byla lidská populace rozdělena rovnoměrně na praváky a leváky. Totéž bylo pozorováno i v současné době u přírodních domorodných kmenů nedotčených vlivem naší civilizace. Protože stejné rozdělení mozku na hemisféry mají i ostatní druhy savců, týká se lateralita i jich. U všech druhů savců byl rovněž pozorován vyvážený poměr mezi leváky a praváky.

Nabízí se tedy otázka, je tomu tak i v naší společnosti? Převažující preference jedné strany nemusí být přirozenou záležitostí. Počátek tlaku na preferenci stejné ruky napříč naší společností lze vysvětlit praktickými důvody zejména v souvislosti s větším a větším množstvím používaných nástrojů. Preference pravorukosti pak pravděpodobně přecházela z generace na generaci a z leváků, kteří si dokázali své nastavení ustát, se postupně stala menšina. Je tedy velice pravděpodobné, že i v naší společnosti je leváků asi polovina.

Kam leváci zmizeli?

Kromě asi 10 % oficiálně známých leváků tu máme ještě skupinu leváků, kteří dali přednost používání pravé strany těla dobrovolně nebo na základě nuceného přeučování. I s nimi se ale rozhodně nemůžeme dostat na množství 50 % společnosti. Kde jsou tedy ti ostatní?

Odpověď na tuto otázku je třeba hledat ve vývoji dětí. Ty se v prvních letech svého života učí zejména nápodobou od starších lidí ve svém okolí. Malé děti, které jsou přirozeným nastavením těla leváci, okolo sebe vidí, jak jejich rodiče a další dospělí dělají většinu činností pravou rukou. Na základě toho začnou samy také fungovat jako praváci, ač je to v rozporu s jejich přirozeným nastavením. Takto děti leváci okopírují pravorukost od svých rodičů, kteří ji pravděpodobně okopírovali zase od svých rodičů a tak dále. Mezi námi je tedy mnoho lidí, kteří jsou naprosto přesvědčeni o tom, že jsou praváci, ačkoliv jsou ve skutečnosti leváci. Tito lidé jsou nazýváni tzv. skrytí leváci.

TIP Celostní medicíny: Zajímá vás, jak se lateralita vyvíjí u dětí? Náznaků si můžete všímnout velmi snadno. Článek Máte doma leváka vám napoví více a možná nabídne na lateralitu i další úhel pohledu!

Proč je skryté leváctví problém?

Každý člověk, který je přirozeně levák, má dominantní mozkovou hemisféru umístěnou vpravo. Pokud se takovýto člověk pokouší žít jako pravák a používá tedy jako dominantní svou pravou stranu těla, tato polovina těla je propojena pouze s jeho nedominantní – kreativní hemisférou. Veškerý tok informací mezi dominantní hemisférou a pravou stranou těla bude tedy zprostředkován přes kreativní hemisféru. Takto ztížená komunikace mozku s tělem zabírá při jakékoliv činnosti mnohem více mozkové kapacity, než kolik by potřeboval člověk žijící dle svého přirozeného nastavení. Mozek skrytého leváka je tedy neustále přetížen, z čehož vyplývá mnoho problémů.

Podle čeho poznáme, že patříme mezi skryté leváky?

Potíží souvisejících s životem v nesprávné lateralitě je celá řada. Mezi nejobvyklejší problémy patří následující:

Žádný z těchto problémů není rozhodující v tom, zda-li jsme nebo nejsme skrytí leváci. Zároveň je nutné zmínit, že příčinou výše jmenovaných problémů nemusí být vždy pouze nesprávná lateralita. Všeobecně ale platí, že čím více se v příslušných problémech nacházíte, tím větší je pravděpodobnost, že patříte mezi skryté leváky.

Testování laterality

Pokud máte podezření, že patříte mezi skryté leváky, logickým krokem je nechat se otestovat. Bohužel běžně používané testovací metody nemusí být úplně spolehlivé a obzvláště již dospělé skryté leváky nemusí být schopny úspěšně odhalit. Proč tomu tak je? Testy jsou založené na sledování toho, kterou rukou nebo nohou uděláme příslušný úkol. Některé úkoly jsou ale příliš ovlivnitelné tím, jak jsme se příslušnou činnost naučili dělat. Člověka, který celý život žil jako pravák, pravděpodobně nenapadne používat například pro umisťování sirek do krabičky levou ruku. Součástí testování jsou i testy dominantního oka a ucha, ty by ale do testování vůbec patřit neměly, protože se oko a ucho shoduje s dominantní stranou těla jen u asi 60 % populace.

Dalším problémem je nevhodná interpretace výsledků testování, které mohou být označeny jako nevyhraněná lateralita, spíše pravák nebo spíše levák, zkřížená lateralita (jiná strana dominantní ruky a nohy) atd. Protože máme dominantní stranu mozku umístěnou buď vlevo, nebo vpravo, je zřejmé, že každý z nás musí být pravák nebo levák, není možné, abychom byli „něco mezi“.

Existuje jiná možnost, jak se nechat otestovat?

Pozoruhodný německý lektor Karl Grunick vyvinul výrazně spolehlivější metodu testování, která jde více do hloubky a je založena na přirozených reakcích těla, nikoliv na úkolech s použitím nástrojů. Tyto testy jsou cvičení, která postupně děláme levou a pravou stranou těla, přičemž sami sledujeme rozdíly mezi oběma stranami.

Co když zjistíme, že jsme skrytí leváci?

Pokud je výsledkem testování, že jsme ve skutečnosti leváci, je před námi možnost se takzvaně přepólovat, neboli začít žít podle našeho skutečného nastavení laterality. Rozhodně není čeho se obávat a po správném otestování přepólováním rozhodně nemáme co ztratit. Nejprve vykonáváme několik jednoduchých a časově nenáročných cvičení, která pomohou našemu tělu pochopit, že nyní může začít fungovat podle svého přirozeného nastavení. Dále můžeme podle svého uvážení začít přidávat další a další činnosti levou rukou (nebo všeobecně levou stranou těla). V rámci přepólování rozhodně není nutné se naučit levou rukou psát. Jednak se jedná o jednu z nejnáročnějších činností k přeučení a navíc v současné době většina z nás píše rukou v rámci běžného života jen minimálně.

Co nám přepólování přinese?

Celý proces přepólování trvá asi dva roky – někdy více, někdy méně. Protože naše tělo začne fungovat v souladu se svým přirozeným nastavením, můžeme postupně sledovat mnoho změn k lepšímu. Začneme žít ve větší radosti a lehkosti, zmizí tendence k neustálé snaze, začneme si vážit sami sebe, zmizí potřeba stále něco počítat, přestaneme si nechat překračovat své hranice, všechny (i běžné) činnosti si začneme více užívat, dostaneme se více do své mužnosti nebo ženskosti, mohou zmizet některé chronické zdravotní problémy a mnoho dalších. Jak moc a jak nám přepólování pomůže, nelze dopředu určit. Čím více souvisejících potíží máme, tím větší je šance, že s přepólováním dojde ke zlepšení.

Více informací o lateralitě včetně kompletního seznamu obvyklých příznaků nesprávné laterality a informací o nejbližších akcích s testováním laterality najdete na mém webu.

Jan Kodad