Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pátý červen, to je přesně to datum, kdy slavíme Svátek životního prostředí, a to již dokonce od roku 1974. Hlavní myšlenkou tohoto dne je, abychom si uvědomili, jak moc důležité je žít v souladu s přírodou, sebe samým, ale i s druhým člověkem a lidmi. V rovnováze a stabilitě, abychom tu zachovali mírumilovný otisk. Takový, který dá například růst stromům, bylinám, pročistí řeky, vzduch a půdu. Důležité je začít právě u sebe, věřit tomu, co dělám, mít to, co dělám, opravdu rád. Protože právě tehdy vzniká v mém životě prostor pro mnohem hlubší záliby, jako je například láska k přírodě. Člověk, který je dennodenně obestřen starostmi, těžko se zamyslí nad hmatatelnými stopami, které naši Zemi tíží, skličují a trápí. Plyneme-li zlehka, máme dostatek prostoru všimnout si, jak se mění, utváří, formuje okolí, zda je kolem nás dostatek stromů, v potocích hojnost ryb, zda na mezi opět roste žlutý podběl. A tak, začněme právě u sebe, snažme se, aby náš život plynul v čisté rovnováze, abychom měli čas vnímat důležité a podstatné věci okolo.
Doba plastová
Bohužel, je to tak, plasty jsou právoplatnou součástí celého našeho života, od plenek, kosmetických ubrousků, hraček, obalů, jednorázového nádobí, mnohého nábytku, úložných prostorů, stavebních hmot, ale také oblečení. Věděli jste, že každý rok textilní průmysl spotřebuje zhruba 70 miliónů tun termoplastů, aby vyrobil oblečení, ale také koberce? A že 90 % syntetických vláken, jako je polyester, polyamid, polyuretan, se vyrábí v Asii? Přitom, jaká je životnost a použivatelnost takového oblečení? Podle organizace Greenpeace si průměrný obyvatel planety v roce 2016 nakoupil o 60 procent víc oblečení než před 15 lety, aby se toto oblečení v šatníku více méně neohřálo. Je to tak, mnohdy kupujeme velmi levné věci, abychom je, jakmile se nám omrzí a znelíbí, okamžitě vyměnili za něco nového, zářivějšího, velkolepého. Jenže, zdroje naší planety jsou vyčerpatelné, nehledě na nevratné změny v životním prostředí.
Svým původním povoláním jsem historik, ještě před 10 lety bylo úplně běžné, že člověk věděl, kdo mu střihnul na šaty, ušil boty, dral peří a upletl šál. V dnešní době jen stěží víme, protože jsme propadli v bludný kruh konzumu. Přitom, zaplatit člověku, který pro nás vykonal službu, ušil nám boty, šaty, upletl vlněný přehoz na postel… A vidět téhož člověka, jak si rozšiřuje živnost, platí svým dětem kroužky, aby se naučily například hrát na klavír… není to více, než, koupit celé rodině oblečení v Pepco? Vědět, kam putuje má energie a čas v podobě peněz, jak z mé energie mohou profitovat druzí?
Ale, vždyť recyklujeme
Ano, to je sice pravda, ale často recyklujeme materiál, který byl zakoupen doslova zbytečně a mnohdy byl též použit jen jednou. To, že recyklujeme, je sice záslužné, ale i to nás stojí velkou spoustu energie. Vezměme si například obalový materiál, ve kterém nakoupíme mléko či vodu. U mléka lze ještě přimhouřit oko, nicméně, co ta voda? Voda, která u nás běžně teče z kohoutku, v takové kvalitě, o které si mnohé státy na zemi mohou nechat jenom zdát? Víte, až budete mít několik krásných minut k dobru, porozhlédněte se, kde se nacházejí ve vašem okolí studánky. Pokud si zde naberete vodu a tuto vodu také dobře uskladníte, zůstane čerstvá až po dobu jednoho týdne. Případně, využívejte pitnou vodu ze studny, nebo si zajeďte do stáčíren kyselek, u kterých si rovněž můžete často vodu nabrat. Uschovat a uskladnit. Nakupovat vodu v plastu, v období filtračních konvic, mi přijde nezodpovědné a skutečně zbytečné.
Jeden z mých přátel velmi rád říká: „Vždyť to nevadí, vždyť recykluji. Pak je jedno, zda si koupím deset kelímků jogurtu, balení vody anebo mléko v plastové lahvi.“ Jenže, už nepřemýšlí, že je třeba takový plast sesbírat, rozvést a roztřídit, zpracovat. V procesu recyklace plastů se odpady stávají vstupními surovinami pro výrobu nových produktů. Pomocí moderních technologií a složitých technologických postupů se odpady mění na zatravňovací tvárnice, kompostéry, plastové pytle, drtě, regranuláty nebo aglomeráty. Ano, je to skvělé, ale ta spousta energie, které je potřeba, abychom tu vyrobili plastový pytel, který též nemůžeme vyrábět do nekonečně, neboť už teď je odpadu mnohem více, nežli vůbec zvládneme zrecyklovat.
Můj tip? Všímejme si, kolik plastu týdně koupíme. Zda nelze využít některého z bezobalových obchodů, kde sama nakupuji velice ráda. Zda si jednou týdně uděláme výlet ke studánce, zajedeme si na farmu pro mléko, které nám načepují do vratných lahví, anebo obalů, které si přineseme. Pamatuji si na svou babičku, která mléko uchovávala ve sklepě, v kamenině. Prostě si jen z počátku všímejme, to zcela stačí. A pokud dojdeme k onomu aha momentu, tak s tím něco začněme dělat.
A ještě něco na závěr tohoto odstavce. Podle Daily mail každý rok putuje do světových moří 8 miliónů tun odpadu, což je v přepočtu jeden náklaďák plný plastového odpadu každou minutu. Při současném tempu se v roce 2050 budou do oceánu vysypávat každou minutu čtyři pomyslné nákladní vozy. Teď podle vědců v mořích plave víc než 150 milionů tun plastových odpadků.
Že je to nepředstavitelné? Tak s tím něco dělejme.
Příroda a stromy
Několik mých přátel sází stromy. Pečují o ně a inspirují další, aby též sázeli, plnili zem kyslíkem. Věděli jste, že jeden vzrostlý listnatý strom, dejme tomu buk či dub, vyprodukuje tolik kyslíku, kolik za den spotřebuje asi 50 lidí? Člověk během dne vydýchá asi 350 litrů kyslíku a jeden hektar zdravého lesa dokáže vytvořit kyslík pro desítky lidí. Není to skvělé? Vždyť tohle má smysl, neboť je po všech stránkách obohacující.
Láska k příroda je pro mne jedna z nejsilnějších, protože do přírody se ubírám, pokud mi vadí běžný hluk měst. V přírodě pracuji, tvořím a přemýšlím, v přírodě jsem napsala spoustu mých knih. Do přírody si chodím nejen pro onen klid, ale také bylinky, poklady lesa. V přírodě regeneruji, protože příroda je nesmírně léčivá. Nevěříte? Zkusím sem uvést myšlenku Markuse Strausse, uznávaného geografa, geologa a biologa: „Roku 2013 japonští, čínští a korejští vědci ve společné velké studii publikovali, že lesní stromy působí na lidský imunitní systém aktivačně a mají posilující účinky. Den strávený v lese zvýší počet lymfocytů o 40 %, navíc povzbuzuje tvorbu protirakovinných proteinů, jakožto i buněk první pomoci. Tento pozitivní efekt vydrží přibližně sedm dní. Zodpovědné za to jsou těkavé vonné látky obsažené v rostlinách, tzv. terpeny. V jehličnatých dřevinách se nacházejí ještě ve vyšších koncentracích než v listnáčích. Tyto látky jsou přijímaný nejen plícemi, ale i pokožkou. Následně na ně zareaguje limbický systém v mozku a postará se o vyplavení zdraví povzbuzujících hormonů a tzv. neurotransmiterů. U kmene je obsah terpenů nejvyšší.“
Možná mi dáte za pravdu, jdete prostě jen ven a najdete tam obrovskou lásku a úlevu. Vše bují ve zdraví a síle, vše to zpívá, roste a klíčí. A hojnými dlaněmi rozdává a plní. Jenže, aby se tak dálo, je třeba se starat, neničit a chránit. A pak jsme opět u těch plastů, odpadů, udržitelnosti a péče.
A tak tedy, máme-li dnes ten svátek životního prostředí, co takhle vyjít ven a posbírat nějaký nepořádek? Koupit pár stromků a během víkendu je na vhodných místech zasadit? Rozvěsit na stromky budky pro opeřené letce? Hmyzí hotely? Nebo, třeba jen nesekat chvíli trávu, aby bylinky rozkvetly a naplnily svůj smysl v podobě semínek? Aby nakrmily včely, čmeláky, ale také motýly? Zkusme dnes na malou chvíli alespoň poodstoupit, vše okolo pozorujme, aniž bychom zasahovali, jako spíše plynuli. Nápomocní a přátelští, schopni přiložit ruku k dílu…