Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Doba a životní tempo jde pořád vpřed. A netýká se to jen pokroku a životní úrovně, ale s rozvíjejícími se technologiemi se zdokonalují kromě vědy, techniky a lidského poznání také způsoby pro člověka bohužel taky typické. A to jsou různé způsoby nevhodného, nehumánního, neetického či až nebezpečného chování. Stinná stránka lidské povahy je obvykle společenskými pravidly a normami potlačena a upravena, takže jsme více-méně schopni vtěsnat své „temné já“ do relativně ukázněných kolejí.
S rozvíjejícími se technologiemi však přicházejí rizika. Za anonymitou se skrývají ohromné možnosti. Již žáci ve škole vědí, že být anonymní je výhoda. Když někdo ve třídě rozbije okno a učitelka pátrá, kdo to udělal, třída mlčí. Viník je skryt v davu a potrestání celého davu není možné. Provinilec si tak hoví v slastné záštitě davu, skupiny a ví, že mu poskytuje potřebnou dávku anonymity, která jej chrání před dopadením a trestem. Podobně je to u všech výtržností, skupinových napadení apod. Internet takovouto anonymitu poskytuje také. Tak proč se za ní neskovat?
Z „obyčejného“ šikanování, v dobách, kdy se nám o internetu mohlo jen zdát, se v dnešní době stává ze šikanování technická libůstka. Děti na základní škole už dávno vědí co je to software, http, doména, skype, ICQ, vědí, jak na webový prostor umísit různé fotografie, pořízené videa ze svého mobilního telefonu a to zdaleka není vše. Šikanování se tak může posunout na mnohem vyšší úroveň. Právě používání internetu, interaktivních a digitálních technologií, mobilních telefonů se stává prostředkem šikany, trápení, vyhrožování, obtěžování, ponižování, zesměšňování, které je namířeno na dítě, školáka či teenagera obvykle stejně starým šikanovatelem. Ne vůbec malé procento obětí takovéto šikany končí s vážnými psychickými problémy, volá na různé linky důvěry a co hůř, značná část tak dospěje až do extrému, kdy si pod tíhou šikany a psychických problému neváhá sáhnout na život.
Jaké podoby může mít kyber-šikana? Různé. Dítě může být vylučováno ze skupiny spolužáků jen proto, že nevlastní mobil, nebo že jeho mobilní telefon je zastaralý a proto je na posměch, že nejde s dobou a jeho mobilní telefon nemá různé doplňky, neví co je to i-Pod. Kde jsou ty časy, kdy si děti porovnávali školní pouzdra a penály nebo tašky? Samotný mobil nemusí být pouze předmětem šikany, ale taky nástrojem šikany. Své oběti jsou takovýmto způsobem zasílány textové správy („esemesky“) s obsahem, který oběť trápí, tyranizuje, obtěžuje, ponižuje, vyhrožuje a tak dále. Do kyber-šikany taky můžeme zařadit anonymitu šikanovatele. Když oběť neustále dostává nepříjemné správy (na mobil, e-mail, nebo i přes různé vzkazy a lístečky, ICQ, skype, facebook atd.), nemusí být jasné, kdo je odesílá. Tíživost situace to pak ještě zhoršuje a oběť je zcela bezbranná, protože se neumí bránit a navíc – neví, proti komu se má bránit. Dále sem můžeme zařadit kradení hesel, zneužívání e-mailových a jiných účtů, tzv. blogování (zveřejňování informací o oběti, které mají intimní nebo pro oběť choulostivý charakter) a to prostřednictvím tzv. blogů, zveřejňování klamavých a lživých údajů o oběti, zveřejňování různých zesměšňujících obrázků, fotografií nebo videí na webový prostor nebo prostřednictvím telefonu, kde je oběť karikována či zesměšňována. Novým fenoménem je tzv. „hlasování“, které probíhá přes internetový prostor, kde zúčastněni hlasují o tom, „kdo je největší hlupák, kdo má nejtlustší stehna, koho nechceme mít ve třídě, koho by si zachránil jako posledního, kdyby hořela škola“ apod. Být „výhercem“ v takovémto hlasování je pak tématem příštího dne a týdne ve třídě a oběť (= „výherce hlasování“) je terčem posměchu (přímého nebo nepřímého). K těmto typům šikany ještě můžeme přidat zasílání různých pornografických materiálů přes internet, zasílání různých internetových virů a kódů, interaktivní hraní počítačových her přes internet, kde šikanovatel(é) svoji oběť různě trápí, nedovolují ji hrát, vstoupit do hry, neumožní jí kybernetický přístup atd..
Tím, že kyber-šikana má množství podob, tak i způsobů, jak se proti nim bránit je několik a podle povahy a typu šikany je dobré přizpůsobit obranní strategii. Vždy je dobré si jakýkoli materiál, který oběť poškozuje uložit. Oběť by si měla všechny „esemesky“ nechat a uložit, všechny e-maily a důkazný materiál uložit, vytisknout případně jinak uchovat, což poskytne důkaz a v případě odhalení šikanovatele (přes IP adresu, telefonní číslo atd.) je to cenným důkazným materiálem. Taky však může pomoci změnit si svoji virtuální identitu, změnit si e-mail, SIM kartu, změnit si „nick“ neboli jméno, pod kterým na internetu oběť vystupuje. Jindy pomáhá vůbec nereagovat na projevy kyber-šikany – protože šikanovatelé čekají na jakýkoli projev a reakci, a když se jim tato nedostává, tak je to přestane bavit a svoji nekalou činnost přestanou… nebo minimálně zaměří pozornost jinam (nebo na někoho jiného!). Účinnou pomocí, jak se bránit proti kyber-šikaně je nikde neuvádět svoji skutečnou identitu, zejména své jméno, adresu, telefon a ani žádné jiné osobní a intimní údaje o sobě, či své rodině. Při jakémkoli případu kyber-šikany je dobré pokusit se vypátrat zdroj, kdo je agresor a kontaktovat poskytovatele serveru, ze kterého šikanovatel svoji oběť napadá (poskytovatel serveru mu tak může zamezit přístup do domény). Důležité je vždy se svěřit rodičům či učitelům. Tito by vždy měli stát na straně oběti, aby v nich dítě cítilo plnou podporu a vědělo, že se na ně může spolehnout. Nejsou na místě vyjádření od učitele či rodiče typu „To sis asi špatně vyložil, To si určitě vymýšlíš, A opravdu je to tak? – Nemohlo se stát, že to zveličuješ?
Při jakýchkoli potížích je dobré obrátit se na školu a její ředitelství, popřípadě různé pomáhající organizace, sdružení jako jsou linky bezpečí, e-mailové poradny zaměřené na pomoc dětem a obětem šikany.