Jediným farmaceutickým gigantem je příroda sama

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Vážení přátelé,v naší zemi stojíme na počátku trendu, který měl kdysi kdesi svůj počátek. V historii lidstva byla jediným farmaceutickým gigantem příroda sama a zdraví (jak tvrdila slavná bylinkářka Marie Treben) pocházelo pouze z „Boží lékárny“. Naše síla a výjimečnost je v tom, že přicházíme s tím, co ke zdraví lidstva sloužilo od stvoření světa.

Nahlédněme spolu do moderní historie zelených nápojů a do osudu jednoho z nejslavnějších průkopníků. Prvním, kdo pro moderní svět znovuobjevil léčivou sílu travin a kdo se zelenými obilnými listy zabýval vědecky, byl v roce 1928 zemědělec a chemik – Dr. Schnabel z Kansas City. Všiml si, že slepice, krmené rostlinným krmivem ve formě zeleného obilí, snesly více vajec a žily podstatně déle než slepice, živené běžnými krmivy. Při jen 10% přídavku zeleného krmiva do běžné potravy narostla produkce vajec v zimě o 38 – 94 %. Nejen, že slepice produkovaly více vajec, ale vejce měla také tvrdší skořápku a také se z těchto vajec vyvíjela zdravější kuřata než z vajec slepic krmených běžnými krmivy. Dr. Schnabel říká: „I děti si všimnou rozdílů mezi těmito kuřaty.“

Tyto povzbuzující zkušenosti ovlivnily Dr. Schnabela tak, že zkusil vyrobit vysušený výtažek ze zeleného obilí a podával tento výrobek své sedmičlenné rodině. Noviny „ Buffalo Courier Express“ vyprávějí o doktoru Schnabelovi, že ani jedno z jeho dětí nebylo vážně nemocné a že jeho děti nemají ani jeden špatný zub. Jeho snem bylo vidět trávu na denním jídelníčku Američanů a Ameriku viděl jako zemi učitelů, kteří vyškolí rozvojový svět v pěstování a použití užitečných travin. Chtěl tím vyřešit potravinové krize chudých zemí. Tři roky trvající testy mu odhalily, že tráva obsahuje všechny známé vitamíny, kromě vit. D, který pasoucí zvěř získává díky slunečnímu svitu. Dr. Schnabel vytvořil dokonce plán výživy určené hladovějícím národům na celé Zemi. Sestavil jej s důrazem na základ v proteinových potravinových doplňcích ze zeleného obilí.

V polovině třicátých let zjistil George Kohler na univerzitě ve Wisconsinu, že v létě za vysokou výživnou hodnotu mléka vděčíme travinám, které na jaře a v létě krávy spásají. V roce 1940 G. Von Wendt zjistil, že nemluvňata matek pijících mléko od krav pasoucích se v létě na loukách, rostou rychleji, než děti matek pijících mléko krav krmených zimním krmivem. Je jasné, že mladé zelené obilí zvýší kvalitu mléka.

Dr. Schnabel spolupracoval s lékařem z Kansas City, který s velkým úspěchem podával těhotným ženám s rizikovým těhotenstvím sušené zelené listy. Schnabel pro svou myšlenku získal obrovské korporace, jako American Dairies Inc. a Quaker Oats, které investovaly miliony dolarů do výzkumu travin jako potraviny pro lidi i pro zvířata. Díky němu se rozjela vlna doplňování trávy do běžných potravin, například do chleba (společnost Zinsmaster Baking Co. produkovala s velkým komerčním úspěchem smaragdově zelené bochníky). AMS (American Medical Society) v roce 1939 schválila trávu jako potravinu s vysokým obsahem přirozených vitamínů a Rockhurst College mu udělila čestný doktorát za službu lidstvu. Konec války ale vytvořil materialistickou euforii, která veřejný zájem od preventivní výživy odvedla naprosto jinam. Víra ve všemocnost vědecké medicíny lidi odvedla od péče o vlastní zdraví ke spoléhání na chemii a zázračné technologie. Produkty podobného typu tím přestaly být pro velké marketingové korporace lukrativní.

Komentář:
Po druhé světové válce již Dr. Schnabel nenašel finanční prostředky, mediální podporu ani zájem větších farmaceutických společností k realizaci svých ideálů. V poválečném zdravotním „průmyslu“ vzplál zcela protichůdný trend hledání zázračného izolovaného prvku. Gigantické výrobní společnosti rozpitvaly hmotu na neuvěřitelné mikročástic a v mnoha z nich chtěly vidět zázračně uzdravující elementy. Vzniklo tak nové výrobní odvětví a zároveň progresívní obchod. Společnosti začaly chrlit stovky zázračných vitamínových, minerálních a enzymatických preparátů. Nabízely tisíce jejich vzájemných kombinací slibujících zesílený užitek a spotřebitelský trh zareagoval doslova lačně! Takové preparáty skutečně částečně fungují.

V moderní stravě mnohé složky prostě chybí a doplnění nutričního puzzle o jakoukoliv chybějící složku dílčí užitek pochopitelně přinese. Za pozitivní reakcí trhu byl ale skryt silnější důvod, než reálný užitek nových preparátů. Tím důvodem byla snadná komunikovanost. Jednoduchým argumentům „kokino na bebino“ odolává zákazník jen těžko. Slogany typu – „bolí tě klouby? Chybí ti …, kup si…“ prostě fungují. Nemocný člověk se tak stává obětí lépe mediálně argumentujícím výrobců a distributorů a hromadí se mu doma desítky krabiček s obsahem oněch zázračných nutričních jednotlivostí a protože problém vyřešen není, čeká na další farmaceutický zázrak. Těmto trendům jednoduchých argumentů živených miliardovými finančními prostředky nemůže celostní medicína nikterak mediálně vzdorovat. To bylo prostředí, ve kterém Dr. Schnabel působil. To byl vnitřní zápas jednotlivce, pro jehož slova ještě neuzrál čas. Dr. Schnabel se nikdy svých názorů nevzdal a patří mu čest nejen jako vědci, ale i jako silnému člověku.

Text je výtahem z připravované publikace „Kniha o nápoji z trávy“, jejímž autorem je Václav Rathouský a odbornými poradci MUDr. M. Lacina a David Sandoval.