Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Zatímco mnoho rodičů ve střední dospělosti se potýká se syndromem prázdného hnízda, kdy jejich děti odcházejí za prací, za studiem nebo zakládají nové rodiny, jiní mají zcela opačný problém. Žijí pod jednou střechou se svými stárnoucími rodiči, spolu se svými dětmi – a pečují o obě tyto generace. Syndrom přeplněného hnízda – výstižné označení!
Pro takovéto lidi je pak mnohdy těžké zvládat péči o stárnoucí rodiče a zároveň i děti, což vytváří nesmírný tlak a zátěž, připočteme-li k tomu ještě pracovní stres, plný úvazek v zaměstnání a každodenní povinnosti. Když se pod jednou střechou potkají tři generace, ocitá se ta střední v situaci podobné místu mezi dvěma mlýnskými kameny. Takovéto tzv. „sendvičové generace“ pak zažívají mnohem více stresu a zátěže, protože obě krajní generace potřebují lásku, pozornost a obě potřebují rodičovskou péči, pečují o mladší i o starší generaci.
Jiným typem přecpaného hnízda je situace, kdy mladí lidé nemají možnosti, aby opustili rodičovský dům, a není raritou, že dvacátníci, třicátníci (či někdy dokonce čtyřicátníci) žijí pod jednou střechou se svými rodiči buď z důvodu, že z rodičovského hnízda vůbec nevyletěli (např. z nedostatku financí na koupě vlastního bydlení), nebo se z různých důvodů museli k rodičům opět vrátit bydlet po určitém času, co již bydleli odděleně. I tento jev má úsměvný název – tzv. bumerangová generace.
Mnoho multigeneračních rodin žije tímto způsobem ne proto, že by sami chtěli, ale proto, že není jiná možnost. Nejčastější příčinou jsou právě finanční situace a hledání vhodného a dostupného bydlení, kdy mnoho mladých lidí zůstává raději žit s rodiči, protože je to levnější a finance si odkládá (na koupu bytu nebo na studium).
Jak přežít soužití v přecpaném hnízdě?
V případě, že pečujete o obě generace, tu mladší i tu starší, dohromady, pamatujte, že nelze pečovat o druhé, když jste unaveni, vyčerpáni, podrážděni. Při všech povinnostech nezapomínejte pečovat taky o sebe – dopřejte si, resp. neodříkejte si čas pro sebe, svoje záliby a koníčky a věnujte jim alespoň určitou časovou dotaci. Neodmítejte a vyhledávejte pomoc všude tam, kde je to možné, ať už v podobě hlídání nebo venčení pejska, se kterým ráda zaběhne sousedka či dobrá kamarádka, nebo drobné domácí práce, které můžou zvládnout starší děti. V hraničních situacích se vyplácí taky profesionální pomoc – hospodyňky, paní na hlídání, nebo psychologa – který vám sice děti nepohlídá a neuklidí domácnost, ale v mnohém může pomoci najít právě ty účinné páky a rozplést nitky, které pomůžou vymotat se z chaosu a vyčerpání (nácvik asertivity, time-management, relaxace, komunikační dovednosti, nácvik účelného řešení konfliktů – což v situacích přeplněného hnízda je víc než užitečné).
Nastavte si pravidla! Čím víc každý člen domácnosti ví a je si vědom svých povinností ohledně domácnosti a rodinného fungování, tím lepší spolupráce. Klidně si jednotlivé úkoly, které je ohledně domácnosti potřeba dělat, sepište, přiřaďte k nim jména členů domácnosti. Takovouto úmluvu můžete klidně i podepsat. Seznam pravidelně přehodnocujte, na „domácích poradách“ se můžete domluvit na jejich obměně, doplnění či jiných pravidlech.
Když s vámi bydlí již dospělé děti, stanovte jim určitý nájem. Nemusí být nikterak vysoký. Zejména pro mladé absolventy, nebo nezaměstnané mladé lidi, brigádníky není lehké platit plný nájem. Je však dobré, aby se u nich vytvářel návyk dodržování finančních povinností – výplatní termín, umět si daný obnos udržet a neutratit jej, aby pak byli schopni nájem zaplatit. Když nemůžou přispět ani nízkou sumou, dejte jim nějakou práci kolem domácnosti, běžné činnosti, úklid, vaření večeře, nakupování apod., což je taky dobrým prostředkem získávání návyků vedení domácnosti.
Bydlení v přeplněném hnízdě není nic snadného. Neznamená to, že lidé, žijící pod stejnou střechou, by si automaticky měli vjíždět do vlasů, naopak, předpokládá se rodinné pouto a láska. Jde však o běh na dlouhé tratě, nezapomínejte, že jde spíše o maratón, než sprint. Proto, abychom mohli tuhle dlouhou „trať“ zvládnout, je potřeba si rozložit síly, šetřit se, dopřát sobě potřebný oddych tak, dopřát péči sobě, abychom jí pak mohli rozdávat dál.
A pravidla domácnosti nám k tomu jen a jen pomůžou.