Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
O tom, jak je pro život důležitý pitný režim, nemá nikdo pochyb, ale přesto tento základní životní proces zanedbáváme. Vidím to zcela jasně, pokud pracuji s nemocným člověkem a rozebíráme příčiny nemoci, která ho trápí. Kolik by toho měl zdravý člověk vypít? Kterým tekutinám se radši vyhnout?
Začátky nemocí
Onemocnění nezačíná v okamžiku, kdy se projeví, ale v těle se k němu připravují podmínky již mnohem dříve. A pokud není udržována rovnováha mezi příjmem a výdejem tekutin, vytvoří se dříve či později právě ty podmínky pro nemoc. Nedostatek tekutin je dokonce nebezpečný pro každého člověka, bez ohledu na věk a pohlaví. Dochází k dehydrataci (odvodnění organizmu).
Tělu vlastní regulace
Díky tomu, že je tělo vybaveno velmi dokonalým regulačním mechanismem, dokáže se s krátkodobým nedostatkem tekutiny vypořádat, a to tak, že ledviny zvýší schopnost koncentrovat moč a snaží se tekutinu nevylučovat z těla ven. To poznáte podle toho, že když málo pijete, málo močíte a také můžete pozorovat, že moč je hustá a její barva je tmavá, temně žlutá. Ledviny jsou orgány vylučovací, mají za úkol vylučovat z těla ven látky, jež do něj nepatří, jsou to zplodiny, které jsou toxické.
Když ledviny koncentrují a je nedostatek vody v těle
A co se tedy děje, pokud ledviny hodně koncentrují a tekutinu s toxickými látkami nevylučují? Co se děje v těle, a jak se to projeví?
Odpověď je logická. Jedy zůstávají v těle, mezibuněčný prostor je jimi zaplaven. Buňky nemohou dobře fungovat, podávají snížený výkon.
Jak se projeví nedostatek tekutin?
Můžeme si tedy snadno vysvětlit projevy nedostatku tekutin:
- únavu až malátnost
- bolesti
- oschlé rty a povleklý jazyk
- suchou pokožku
- škytání při jídle
- zácpu
- pokles fyzické a duševní výkonnosti
- ztrátu koncentrace
- zvýšenou spavost.
To není všechno, popsané obecné projevy lze považovat za stav předklinický = úvodní pro rozvoj vážnějšího onemocnění, např. diabetu (cukrovky), selhání funkce ledvin včetně chronických infekcí ledvin, tvorby kamenů a dalších.
Starší lidé mají menší pocit žízně, ale také vlastní důvody
O to závažnější je popsaná problematika u starších lidí, kteří mívají běžně menší pocit žízně. Pokud trpí chronickou nemocí, mají omezenou pohyblivost, trápí je inkontinence nebo muže souží problémy s prostatou, bývá pro ně hodně zatěžující v noci několikrát vstávat a jít močit. Proto raději omezují pití. Dosáhnou sice toho, že v noci nemusejí tak často chodit na WC, ale v podstatě si zhoršují svou základní nemoc.
Procentuálně: kolik je vody v těle?
Člověk dokáže přežít týdny bez jídla, ale pouze 2–3 dny bez vody. Uvedená dehydratace je nebezpečná zvláště u malých dětí. U novorozence tvoří voda asi 75 % tělesné hmotnosti, u dospělého je to přibližně 53 % u mužů a 46 % u žen. Množství tekutin v lidském těle se v průběhu života mění. Dospělý denně vyloučí přibližně 2,5 litru vody močí, stolicí, dýcháním i kůží. Aby tyto ztráty doplnil, musí vodu přijímat. Určitou ztrátu tělo doplní potravou s obsahem vody. Větší část ale musíme tělu dodat přímo v podobě tekutin. Zejména při fyzické činnosti, práci, sportu, cestování a v horkých letních měsících je potřeba pít více.
Kolik bychom měli vypít vody?
Dostávám otázky na to, kolik konkrétně má ten či onen člověk pít. Jsou různé teorie, jsou i různé mýty. Používám klasický výpočet.
Vypít 0,03 litru na 1 kg tělesné váhy. Bude-li někdo vážit 80 kg, vynásobí tuto hmotnost hodnotou 0,03 l a vyjde číslo 2,4 litru. To je množství tekutin, které by měl tento člověk za den vypít.
Hodnota se však týká zdravého člověka v klidovém režimu. Pokud je jeho situace jiná, je třeba vzít v úvahu tělesnou hmotnost, věk a pohlaví, složení a množství stravy (obsah soli, vody, bílkovin, kalorií), tělesnou aktivitu, teplotu a vlhkost prostředí, ve kterém se vyskytuje, oblečení, teplotu těla a samozřejmě aktuální zdravotní stav.
Doplňovat tekutiny potřebujeme průběžně, naše ledviny totiž nezvládnou zpracovat více než litr tekutiny za hodinu.
Proto by měl být pitný režim rozvržený do celého dne.
Pozor na tzv. aquavodismus – nadměrné pití.
Jaké tekutiny pít…
Voda nemá žádné kalorie a neobsahuje ani cukry. Pokud máte problém vypít větší množství obyčejné vody, přidejte pár kapek citrónu, dobré je vodu ochutit mátou.
TIP Celostní medicíny: Pokud si do vody dáváte plátky citrónu, pozor dejte na chemicky ošetřenou kůru citrusů. Zejména v restauračních zařízeních je to velmi oblíbené.
Během svého života jsem vystřídal více míst pobytu, ale vždy jsem se snažil zajistit dobrý zdroj čisté pitné vody, nejlépe přírodní a pramenité, a to platí i dnes. Neboť mít dobrý zdroj pitné vody je výhra. Jsem ochoten jezdit si pro vodu k čistému prameni do lesa. Pokud to nejde, hledám vodu filtrovanou, zbavenou chlóru a jiných látek, jež do vody nepatří. Svého času jsem se věnoval tzv. Pí vodě a užíval ji, je to voda, která se svou kvalitou blíží vodě z artézské studny.
Voda s molekulární vodíkem
Nebo mne zajímá voda obohacená molekulárním vodíkem. Vodík je nosičem záporných iontů a pomáhá alkalizovat naše překyselené tělo. Proto je nám tak dobře u moře, kde příbojové vlny nepřetržitě uvolňují do vzduchu záporné ionty, z nichž jsou mnohé vodíkové. Kromě nesmírně důležité alkalizace našeho těla však vědci objevili řadu dalších fenomenálních účinků molekul vodíku na naše zdraví.
Mineralizované prameny
Jejich pozitivní účinek na lidské zdraví je znám dlouhá staletí, ne-li tisíciletí. Mineralizace podzemní vody je výsledkem rozpuštění minerálních látek ve vodě při jejím přirozeném pohybu v zemském podloží.
Setkáváme se zde s pojmy minerální vody a lázeňské prameny. A zde je třeba rozlišovat, že tradiční označení „minerální voda“ nyní přísluší vodám s nižším stupněm mineralizace, kterým nemohou být přisuzovány léčebné účinky. Ale máme vody jako takzvané výtěžky z přírodních léčivých zdrojů, a ty v současnosti zaujímají důležitou úlohu nejen v lázeňské medicíně, ale také v terapii řady dalších zdravotních obtíží v ambulantní i nemocniční sféře. A takový druh vody je řízen normou lázeňského zákona (zákon č. 164/2001 Sb.).
K této úpravě norem došlo proto, aby pojem „minerální voda“ u běžného spotřebitele nevyvolával představu o vysoké mineralizaci. Podle současné legislativy musejí na volném trhu veškeré produkty s pojmem „voda“ v názvu splňovat kritéria pro čistou pitnou vodu, tedy včetně nízké mineralizace. Silně mineralizované vody mohou totiž při trvalém pití tvořit zvýšené riziko vysokého krevního tlaku, ledvinových, močových a žlučových kamenů nebo některých kloubních chorob. Denní příjem těchto minerálních vod je vhodné střídat podobně jako u bylinných čajů.
Prostě čistá voda
Takže zůstaňte u čisté vody, pramenité a slabě mineralizované přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého (tj. neperlivé). Pití balené perlivé vody lze doporučit jen krátkodobě. Pokud je to váš jediný zdroj vody pro pitné účely, může docházet k podráždění žaludku nebo k nadýmání.
Jestliže se snažíte zahnat žízeň perlivou vodou, časem zjistíte opak, totiž pocit suchosti v ústech a vyšší tendenci k dehydrataci, protože perlivé vody pocit sucha v ústech vyvolávají. Bublinky oxidu uhličitého mohou podporovat vyšší krevní tlak včetně vyšší tepové frekvence. Negativně působí oxid uhličitý i na vylučovací systém, kdy ledviny ve zvýšené míře vylučují vodu a minerální látky.
Co dalšího pít mimo vody?
Můžeme doporučit ovocné a zeleninové šťávy ředěné vodou a kojenecké vody. Bylinné čaje je vhodné střídat. Polévka by měla být součástí jídla.
Co do pitného režimu nepatří?
Kávu, nápoje s obsahem kofeinu a alkohol bych do pitného režimu vůbec neřadil. Kofein dle některých studií zvyšuje vylučování vody z těla. To znamená, že vypitím nápoje s kofeinem se tekutiny nedoplní, ale naopak se zvýší jejich potřeba. Mléko a kakao jsou díky obsahu bílkovin spíše potravou než nápojem.
Samostatnou kapitolou jsou sladké limonády, ochucené minerální vody, nektary a ty nápoje, které mají dle reklamy „křídla“. Hlavním důvodem nevhodnosti těchto nápojů je obsah cukru a umělých sladidel.
TIP Celostní medicíny: O rizicích umělých sladidel jsme psali v článku o účincích aspartamu.
Týká se to i tzv. soft drinků, které lákají označením zero = snížené množství kalorií. Místo cukru se používají umělá sladidla, která podle některých studií narušují kontrolu chuti k jídlu, což vede k tomu, že v konečném součtu přijímáte více kalorií, pokud více jíte.
Mikroplasty ve vodě
Jsou kolem nás všude, studuje se vliv tzv. plastové kontaminace na lidské tělo. Vědci zkoumali výskyt mikroplastů v lidské stolici a zjistili jejich přítomnost. To potvrzuje, že je přijímáme společně s potravinami a nápoji.
Otázka škodlivosti mikroplastů není stále vyjasněna, nejsou zatím definovány zdravotní následky, avšak všeobecný a dramatický nárůst plastových mikročástic je varovným signálem, abychom se od používání plastových nádob vraceli (jak jen můžeme) k osvědčeným nádobám skleněným.
MUDr. P. Šácha