Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
„Když víme, jak pracovat s vnitřními obrazy, mohou se dít zázraky,“ říká terapeutka a bestsellerová spisovatelka Tereza Kramerová. Její kniha Dívka s havraními křídly se před Vánocemi stala českou knižní senzací. Příběh pro děti i dospělé si dosud našel cestu k bezmála 7 000 čtenářům! Tereza Kramerová pro Celostní medicínu prakticky a podrobně popisuje, jak mentálně pracovat na vlastním sebeuzdravení.
Odjakživa byla jiná než ostatní – už ve školce řešila, jestli je dobrým člověkem. Nyní učí druhé pracovat se svou myslí. Pomáhá hlavně těhotným ženám, rodičům a jejich dětem. Její techniky ale účinkují univerzálně, o čemž jsem měl možnost sám se během rozhovoru přesvědčit. Kéž slova Terezy vitalizují a nabijí novou energií i vás.
Terezo, vy máte spoustu darů a psychických schopností. Už jste se s nimi narodila, nebo to byla vydřená cesta?
„Nebyla vydřená. Narodila jsem se již s tímto darem. Od malička jsem věděla, že v sobě nesu něco, čím budu pomáhat lidem. Už jako malá holka ve školkovém věku jsem si kladla otázku, jestli jsem dobrý člověk. Trpěla jsem tím, že jsem neznala odpověď. Až v pubertě jsem začala chápat, co sousloví “dobrý člověk” v reálném životě asi znamená.
Největší rozvoj nastal, když jsem šla na kurz Modré Alfy. Do té doby mi nedošlo, že mohu mysl kreativně přetvářet. Zjistila jsem, že to je nástroj, se kterým mohu vědomě pracovat já a ne, aby on cloumal mnou, jak tomu bylo do té doby.
Zamilovala jsem se do své mysli a konečně dohlédla, jak nádherným zdrojem možností, inspirace a transformace je. Veškerý svůj volný čas jsem věnovala tomu, že jsem ji testovala. Třeba jsem jela v metru a praktikovala techniku jednobodové mysli, nebo jsem rozostřovala vnímání a naciťovala svou energetickou bublinu. Začala jsem komunikovat s anděly a otevřely se mi jemno-hmotné světy. Dostala jsem klíč k mystické cestě poznání.
Zlomovým okamžikem bylo, když mě jedna kamarádka požádala, jestli bych jí pomohla připravit se na porod. Ten první měla traumatický a věděla, že já jsem rodila hladce a vědomě. Když přišla, začala jsem jí spontánně dávat otázky, aniž bych měla nastudovanou nějakou konkrétní techniku. Po dvou hodinách odcházela s krásným pocitem, sebevědomá a připravená na příchod dalšího syna. Porodila nádherně a beze strachu. Díky ní jsem pochopila, že lidi mohu vést. Že můj vhled do mysli je přenositelný na druhého člověka.“
Ve vaší knize Dívka s havraními křídly je spousta mentálních technik. Jak jste je vymýšlela?
„Některé jsou inspirované například metodou NLP či rodinnými konstelacemi. Spojuji v sobě mnoho duchovních postupů. Nechávám je procházet svými vnitřním nastavením a vyzobávám si z nich drobečky, které mi dávají smysl.
Většina technik popsaných v knize mi přišla inspirací. Funguji tak, že když se mě někdo zeptá na pomoc s konkrétní obtíží, objeví se mi před vnitřním zrakem způsob, jak by omezení mohl řešit. Moc mě to uspokojuje, protože mysl je nekonečně hravá, a pak z toho vznikají krásné funkční techniky, které jsou založené na tom, jak mysl funguje, a zároveň jsou velmi funkční.“
Kdybyste mohla vybrat jednu vaši nejoblíbenější nebo jednu, na kterou čtenáři nejlépe reagují…
„…Akorát se mi kniha otevřela na SPOJENÍ SRDCÍ. To je technika, kdy si lidé uvědomí, že ti, kteří se mají rádi, jsou propojeni na úrovní srdcí. Často to používají rodiče s dětmi, které se bojí chodit do školky. Stačí si uvědomit, že mezi sebou mají pouto lásky, které může mít podobu třeba vlákna. Děti je možné navést tak, aby si ho představily, a dát jim možnost na něj v představě zacinkat, aby rodič věděl, že má poslat pusinky a obejmutí na dálku, protože dítě se cítí osaměle.
Děti jsou za to velmi vděčné a přijde jim taková neviditelná komunikace přirozená. Maminkám to prospívá také, protože už jen to vědomí, že mohou dětem po provázku poslat láskyplnou myšlenku, jim dává pocit klidu.“
A druhá nejoblíbenější technika, které si nejvíce vážíte?
„ROZHOVOR SE STRACHEM. Strach je všudypřítomný a je součást našeho instinktivního vybavení. Ovšem nikdo nás neučí, jak s ním pracovat. A co si teprve uvědomit, že to je kamarád! Byla bych ráda, kdyby lidé pochopili, že nám strach přichází na pomoc a ukazuje nám, kde jsou naše limity. Dává nám příležitost získat odvahu a sílu, nebo si uvědomit „Tohle ještě není pro mě.“
Můžeme vést rozhovor se strachem tak, že si ho vizualizujeme. Dáme mu konkrétní tvar a vlastnosti, aby to byla bytost, se kterou se dá mluvit. Jenom je potřeba mít tu informaci, že to jde a mít odvahu se na něj podívat. Když ho mohu vidět, zjistím, že je mimo mě. Není mnou. Tím dochází k odosobnění. To už má samo o sobě veliký terapeutický charakter. Mohu se strachem pracovat – transformovat ho nebo ho poslat pryč. Mám možnost. Mám volbu. Tato technika má moc proměnit prožívání lidí během pár minut.“
Terezo, vy jste také autorkou MENTÁLNÍ HARMONIZACE. Jak můžeme my všichni pracovat s nemocnými orgány? Dám příklad: Jednu mou známou například bolí vyschlé oči. Jak jí pomoci?
„MENTÁLNÍ HARMONIZACE je, dle mého, dokonalá v tom, že není potřeba mít téměř žádné znalosti, ani vyznávat nějakou speciální filosofii. Pracuje s tím, jak je mysl naprogramovaná. To znamená, že je to velmi přirozené, přitom hravé a lehké. Navíc, každý to umí! Mentální harmonizace využívá toho, že veškeré emoce, prožitky, i bolest, mají v naší mysli nějakou barvu, tvar, vůni, zvuk a jméno. Cokoliv proběhne naší myslí, tudíž můžeme tímto způsobem uchopit. Skrze obraz, protože mysl funguje na základě obrazů.
Když bychom se zeptali ženy, kterou bolí oči, jak ta bolest vypadá, tak její mysl nabídne symbolické vyobrazení. Paní může mít pocit, že má oči obalené pískem. Nebo bolest vyobrazí tak, jako by měla oči ve svěráku. Mysl má nekonečné množství možností, jak to vyjádřit. Není třeba rozumět symbolu jako takovému, není potřeba ho analyzovat. Jde jen o to vědět, že s ním mohu pracovat a přetvořit ho. V tu chvíli, se stávám tvůrcem svého prožívání a zdraví. Protože pokud si umím představit, že mé oči jsou obalené pískem, mohu si zrovna tak představit, že je namočím do živé vody a omyju. Nebo že oči jsou pod vodopádem světla, který je čistí a každou buňku naplní nektarem zdraví a darem jasného vidění.
Takováto vizualizace je záležitost na pár minut. Je dobré si na to zavřít oči a prožít léčivý obraz všemi smysly: jak vodopád vypadá, voní, jaké zvuky dělá, jak je voda teplá a jak by asi chutnala. Už v průběhu představ řešení často dochází k tomu, že se člověku ulevuje. A právě to, že přichází úleva, je znamením toho, že to dělám dobře.”
Chápu to správně, že ty konkrétní obrazy jsou u každého individuální?
„„Ano, neexistuje žádný správný ani špatný obraz. Mysl nabídne symboliku, která odpovídá úrovni vědomí daného člověka, a odreflektuje to, čím žije. Lidé, kteří milují přírodu mají symboliky hodně naturální. Vnímají v těle kameny, rašící rostliny, jezera, skály…
Naopak lidem technicky zaměřeným mysl nabídne obraz prostřižených drátů, elektrické zásuvky. Děti, kteří obdivují dinosaury při potížích s bříškem mohou říkat, že tam mají stádo hladových dinosaurů. Syn mé kamarádky, který šel na operaci slepého střeva, bolest vyobrazil jako kameny. A protože miluje Star Wars, potřeboval stíhačky, které je rozstřílely a potom je poslaly na oběžnou dráhu jako hvězdný prach. V tom je nádherná variabilita této techniky. Každý si najde takové obrazy, které odpovídají jeho nastavení i životní filozofii.
Je dobré si uvědomit, že to, jaký obraz v sobě nesu, způsobuje a spolupodílí se na tom, jak se cítím a jestli mám pocit smutku, nebo radosti. Bolest se dá snadnou formou zmírnit skrze změnu obrazu. Někdy dojde pouze k úlevě. Jindy se může stát, že ta obtíž úplně zmizí.
Jedna moje kamarádka měla zablokované zápěstí a nemohla s ním hýbat. Udělala MENTÁLNÍ HARMONIZACI a zjistila, že má na bolavém místě žlutou kuličku, která tam překáží. Vyndala ji a potíž se zápěstím zmizela.
Někdy až žasnu, co vše se dá hrou s představami vyřešit. Bolest v krku může být odstraněna během dvou minut. Když má nemoc hlubší souvislosti, nemusí být vždy umožněno se jí úplně zbavit, tak alespoň dojde k úlevě. I tak si myslím, že to je velmi dobrá časová investice, protože člověk by stejně na něco myslel, tak proč nemyslet chvíli tak, aby se mu ulevilo?“
Pokračování o tom, co dělat, když je člověk úplně vyčerpaný, nebo se ocitl dokonce na úplném dně, přineseme příště.
Doporučujeme knihy o osobním rozvoji.
Webová stránka Terezy Kramerové: terezakramerova.cz
Upozornění: Mentální techniky nenahrazují lékařskou péči. Autor ani redakce nenesou odpovědnost za jejich nesprávné použití.