Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Sladká chuť je tělu vlastní, navozuje pocit klidu, harmonie a celkového uvolnění, tlumí naše záporné emoce, dovolí nám zpomalit. Ti, kteří jsou zastánci přirozeně nasládlé stravy, tzv. stravy sattvické, bývají vyrovnanější, klidnější, bez zbytečných výkyvů energie či nálad. Mezi přirozeně sladké potraviny řadíme obiloviny, špaldu, žito, ječmen, oves, případně pak pšenici, kterou však díky vyššímu procentu lepku doporučuji vyměnit za již zmíněnou špaldu. Dále nepravé obiloviny jako je pohanka, amarant, quinoa, taktéž rýže, luštěniny, ovoce, zelenina, bylinky a koření. Tyto nasládlé, mnohdy přirozeně bezlepkové potraviny disponují nízkým glykemickým indexem, to znamená, udržují stabilnější hladinu krevního cukru, čímž nedochází k prudkým glykemickým výkyvům. Ty mají na náš organismus neblahý vliv, neboť díky zvýšené hladině inzulínu v krvi přímo vybízejí k rozbalení nejrůznějších sladkých čokoládek, tyčinek, nákupu dortíků, sladkých koláčů atd.
Řeč je tedy o potravinách, které nás, kromě energie, zásobují vitamíny, minerálními látkami a mnohé také enzymy. To však neplatí o sacharidových potravinách na bázi bílé pšeničné mouky a výrobků z ní, cukru, vysoce ohlazené bílé rýži, nejrůznějších pochutinách a sladkostech. Tyto potraviny nás nejenom zakyselují, ale také okrádají o vápník a hořčík. A navíc, vybízejí ke zvýšené konzumaci sladkostí, jak vysvětlím níže.
1) Glykemický index a jeho jednoduchá podstata
Proč naši předci nebyli závislí na hromadě cukru, kterou jsme přes den schopni zkonzumovat my? Odpověď je snadná, jejich potraviny byly velmi kvalitní, zcela přirozené, bez zbytečných technologických zásahů. Co to znamená? Když pekli chléb, tak ze skutečné mouky, která disponovala vlákninou, její sytící efekt byl tedy vysoký. Ne jako dnes, kdy chléb tvořen až třicítkou nejrůznějších ingrediencí, kdy 80 % z nich naprosto zbytečných. Dnešní pšeničná mouka je tolik prázdná, prosta cenné vlákniny, celé řady minerálních látek, není divu, že takový pokrm zasytí jen na chvíli, abychom pak opět brzy sáhli po něčem na sacharidové bázi.
Nekvalitní potraviny s velmi vysokým glykemickým indexem:
- bílá pšeničná mouka a výrobky z ní: koblihy, vánočka, bílé pletýnky, rohlík tukový atd.
- houskový knedlík, pšeničné těstoviny, nudle,
- bílá ohlazená rýže, burizony, rýžové chleby,
- výrobky z kukuřičné mouky, taktéž kukuřičné těstoviny, křupky, kukuřičné chleby,
- výrobky ochuzeny o vlákninu, porovnáme-li hrubé a jemné ovesné vločky, ty hrubé na tom budou o poznání lépe, neboť obsahují více hrubé slupky.
Vyšší glykemický index pak vlastní také bílému a třtinovému cukru, mezi nimiž zcela minimální rozdíl co se negativního dopadu na naše zdraví týká. Třtinový cukr snad bohatší jen o velmi nepatrné množství hořčíku a draslíku. Ono množství je však zanedbatelné a díky okyselujícímu efektu zcela bezvýznamné. Pozor si dejme také na pivo, které má nejvyšší glykemický index vůbec. Proč? Neboť je tvořeno maltózou, která složena ze dvou molekul glukózy. Glukóza platí za nejrychlejší cukr vůbec. Okamžitě tedy vstupuje do krve a prudce zvyšuje její glykémii. Poté slinivka vyplaví inzulín, ten množství glukózy rapidně sníží a my, dostáváme hlad, abychom opět hladinu cukru vyrovnali. Tak, jak je tělu přirozené. Pokud fungujeme na pivě a potravinách z výčtu výše dlouho, dostáváme se do bludného kruhu neustálých chutí a touze po sladkém.
Kvalitní potraviny s nízkým glykemickým indexem:
- celozrnná mouka špaldová, žitná, pohanková, ovesná,
- pohanka, jáhly, quinoa, amarant, celozrnná rýže, hrubé ovesné vločky, ječné kroupy,
- brambory vařené ve slupce, batáty,
- luštěniny: čočka, hrách, fazole, cizrna, bob obecný,
- čerstvá zelenina, čerstvé ovoce, vyjma banánů a hroznového vína, které obsahují vyšší obsah glukózy. V jídelníčku však díky široké vitamínové a minerální základně sehrávají svou podstatnou funkci.
2) Pravidelná strava
Existuje několik různých teorií a názorů, jak často a kolikrát za den zde jíst. Osobně svůj jídelníček skládám ze čtyř pokrmů, které účelně rozloží glykemickou křivku tak, abych během dne nepadala hladem a únavou. Ono však záleží, bavíme-li se zde pohybem na aerobní bázi, během kterého spálíme větší množství energie, nějaká ta sacharidová svačina bude určitě třeba. Vezměme však druhý příklad, kdy vstáváme kolem deváté hodiny, snídáme za hodinu, obědváme ve dvě, večeříme v šest, beztoho, aniž bychom se hýbali a věnovali sportu, v takovém případě pak postačí tři jídla denně. Naslouchejme svému tělu, pokud jsme pozornými posluchači, odměnou nám bude energie během dne. Pak činíme správně a netřeba přespříliš číst a pátrat po pravdách druhého člověka. Neb každý máme onu svou.
Mnozí však potřeby těla nerespektují, ráno vstanou, hodí do sebe hrneček kávy, v práci pak narychlo posnídají bagetu se šunkou, potravinu s vyšším glykemickým indexem. Na oběd se odbudou smaženými nudlemi a Kofolou, čímž dále rozhodí hladinu krevního cukru, případně nesnědí nic. Večer pak přijdou unavení domů, kolikrát ani ne tak z práce, jako z toho, že tělu neposkytli ani základní, nezbytné živiny a ono tak muselo jet na svůj úkor. Vyčerpalo veškeré zásoby energie, aby si je k večeru vyžádalo zpět. A co my? Hlad, hlad a tak, sáhneme po čokoládě, pak rohlíku, mezitím vaříme hrnec plný bílých těstovin, čímž opět podrobujeme hladinu krevního cukru jízdě na housenkové dráze. Tomu všemu se vyhneme, vpustíme-li do života pravidelnost a řád. Zkusme, postačí týden a pak už vše poplyne dle přirozeného rytmu.
3) Sladká chuť
Víme-li, že sladkosti jsou naší slabostí, naučme se ráno snídat pokrmy, které potřebu sladkosti uspokojí. Může se jednat o ovesnou kaši s ovocem, jahelnou kaši s oříšky a kapkou medu, pohanku se švestkovými povidly a mandlemi, možností je nespočet. Později během dne již pak vezmeme za vděk svačinkami bílkovinného rázu, jako je třeba tvaroh s nastrouhanou mrkví, prolisovaným česnekem a pažitkou. Věřím, že jíme-li od rána správně, chuť na sladké nás v pozdějších hodinách nemůže překvapit.
4) Láska
Říká se, že potřeba sladké chuti supluje hlad po lásce. Něco na tom bude, jak jsem již psala výše, sladká chuť nás jemně utlumí, vyladí, navodí pocit klidu a pohody. Takový pocit, jako když se po dlouhém dni vracíváme domů, ke své milované ženě, ke svému milovanému muži. Vítá-li nás prázdný byt, člověk pak za vděk bere tabulkou čokolády, kterou kolikrát látá to, co je již tisíce krát zašito a stejně drží jenom stěží. Co na to říci? Nedávno jsem si přečetla prohlášení spisovatele Gabriela Marqueze: „Dokázal bych lidem, jak velmi se mýlí, pokud si myslí, že se nemohou zamilovat, když zestárnou. Nevědí totiž, že stárnou právě proto, že nejsou schopni milovat.“ Osobně věřím, že láska na tomto krásném světě je, pro všechny a pro každého. Jen si najít tu svou a pak se do ní zamilovat. Zní to možná jako klišé, nicméně, můžeme mít vše, honosné domy, smysluplnou práci, báječné přátele a pevné zdraví, nemáme-li však lásku, vše plyne tak nějak na půl. Neb láska všechno prozáří a ukazuje v několikanásobně barevném spektru.
5) Nestresujme se
Stres sám od sebe, díky činnosti nadledvinek a slinivky břišní, zvyšuje hladinu krevního cukru, kterou pak tělo potřebuje opět vyvážit. A tak, dojde-li ke zvýšené produkci inzulínu, budeme mít opět tendence se dojídat, většinou sladkými sacharidovými potravinami. Vím, že občas do stresu zabředneme všichni, nicméně, zkusme takové situace prodýchat, zeptat se, zda bychom stejně ustrašeně reagovali i za předpokladu, že by již nebylo žádné další zítra. Vždyť je to kolikrát tolik zbytečné, jsme tu jen na krátkou návštěvu a tak, naučme se brát životní lekce s nadhledem a smíchem.
A pokud se již pustíme do dortíků z cukrárny, proložme den pohybem, nebo alespoň velkým zeleninovým salátem, který dodá tělu to, co mu sladkosti vzaly. Občas tu jednoduše všichni toužíme po oné sladké smetánce, nemělo by však být pravidlem, ale pouze příjemným zpestřením největších okamžiků života.