Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Lepek neboli gluten, platí za jeden z nejzákeřnějších alergenů, neboť se jedná o vcelku nevinnou bílkovinu pšenice, žita, ječmene a některých druhů ovesných vloček. U těch se ještě zastavíme. Historie pšenice je velmi zábavná. Již v mladší době kamenné pravěký člověk kombinoval pšeničné zrno s masem, jenž dochucoval bylinami, houbami, kořínky. Pokud byl znalý, tuto kaši pak prohříval, sušil a servíroval, dá-li se tedy tento způsob pravěkého aranžmá nazvat servírováním, v podobě placek. Sladké kaše ochucené medem pak zpříjemnily zpravidla slavnostnější chvíle.
Matkou pšenice je odrůda zvaná jednozrnka, její první vyšlechtěný druh nazýváme dvouzrnkou. Pozdějším křížením vzniká pšenice setá, ale také dnešní dobou milovaná špalda. Ta, oproti pšenici klasické, vykazuje vyšší obsah bílkovin, vitamínů i minerálů, intenzivnější oříškovou chuť a dlouhodobější pocit nasycení. Výnosnost špaldy, v porovnání s moukou klasickou, je však nižší, proto se od ní v průběhu let upouštělo, kdy na její místo nastupuje pšenice ozimá, mnohonásobně přešlechtěná, jejíž složení je pro celý gastrointestinální trakt zatěžující. Pekaři se však radují, neboť chléb upečený z této mouky vykazuje lepší pečící vlastnosti, kdy se nedrobí, krásně drží po kupě, radost pohledět. To vše je velkým přínosem, nicméně i za cenu toho, že lidské tělo strádá.
Jak tělo s lepkem naloží?
Střeva zdravého a silného člověka disponují vydatnou střevní výstelkou, poskytující útočiště hojné bakteriální mikroflóře, která posouvá glutenové částice dále do tlustého střeva, kde se společně s dalšími nepotřebnými látkami, formují ve stolici. Pokud je však tenké střevo narušeno, stává se snáze propustným, lepku pak na semaforu zasvítí zelená, aby se prostřednictvím krve přenášel tam, kde nemá vůbec co dělat, k játrům, žlučníku, slinivce či slezině.
Lepek je přirozenou bílkovinou stravy, to ano, ne však v nynějším stavu, na který organismus není jednoduše zvyklý. Navíc, jeho pozměněná struktura je tělu vzdálená, na vše se lepí, zapouzdruje menší molekuly cukru, cholesterolu, tuků či soli. Takto zakonzervované živiny není tělo schopno rozložit. Tělem se toulají napolo strávené, což aktivuje obranný mechanismus těla, přesněji leukocyty, které mají za úkol takovouto situaci rozklíčovat. Pokud denně vystavujeme tělo nadměrným dávkám lepku, což v současné době nedá žádnou práci, bičovaný imunitní systém se dnes a denně vyčerpává, což vede k imunitním defektům, jako jsou tolik časté autoimunitní poruchy, alergie, potravinové intolerance, ale i rakovina a mnohé další.
Jak se stravovali naši předci?
A nyní se podívejme na to, jak se zde stravovali naši předci a jak se současná moderní strava té prastaré mílovými kroky vzdálila.
Člověk pracující manuálně, na poli, v lese, kovárně, by z dnešních polotovarů velmi brzy zeslábl, navíc, obtěžkal velmi silnou vrstvou tuku, což by mu na náladě zcela jistě nepřidalo. Ráno posnídal kvalitní ovesnou kaši či horkou hustou luštěninovou polévku v doprovodu kvalitního žitného chlebu. Na oběd pak kroupy, opět v podobě kaše, s houbami, kyselým zelím, pokud si chtěl zamlsat, upekla hospodyně jáhelník, případně tvarohem plněný kynutý koláč. Luštěniny tvořily podstatnou část jídelníčku, čočka, fazole a hrách, kombinované s obilím, později také brambory. Jak je vidno, největší zdroj lepku představoval chléb, případně pak sladké, doma uchystané pečivo. Žádné sušenky, cereálie, tyčinky, těstoviny a Bůh ví co ještě. Nic takového, pokud po jídle zakručelo v břiše, hospodář to nestrpěl. Dnešní sacharidové potraviny však, bohužel, vykazují velmi vysoký glykemický index, který nás uvrhává v nekonečný koloběh abúzu jídla a vlastně i hladu.
Otevřeme-li spíž průměrné české domácnosti, z těch sacharidových potravin přílohového typu, zde nacházíme pečivo, těstoviny, v dobré víře také kus kus, brambory, v lednici pak knedlík. Dále nacházíme nejrůznější cereálie, corn flakses, sladké snídaňové müsli, sušenky, oplatky, pamlsky a čokoládky, taktéž paštiky, ve kterých rovněž najdeme jistý podíl lepku. A to nemluvím o mouce, kterou zahušťujeme každou z polévek či omáček. Přitom, do polévky lze přidat hrst červené čočky, případně ovesných vloček, aby se výsledný efekt vyrovnal mouce. Omáčky lze pro změnu zahustit rozmixovanou zeleninou. Těch cest je několik, je třeba jen hledat.
Pokud jsme obětí zrychleného životního stylu, náš jídelníček je pak tvořen přemírou těstovin a pečiva. Spousta z vás pokaždé namítne, že dvě výše zmíněné platí za nejschůdnější cestu, přepadne-li nás ukrutný hlad. Osobně bych raději schroupala jedno jablko a darovala svému zdraví půl hodiny, během které pro sebe uchystám oběd. I kdyby z červené čočky, kterou podusím s pórkem, rajčaty, mrkví a bylinkami. Takový oběd i s přípravou položím na stůl do třiceti minut.
Jak tedy omezit množství zkonzumovaného pečiva?
Začněme tedy snídaní, kterou většina z nás odstartuje chlebem se sýrem, případně pomazánkou jiného typu. Pečivo střídáme, jednou pšeničný chléb, jednou bílý rohlík, v tom lepším případě pak rohlík celozrnný, dalamánek, žitný chléb. Pamatujme, čím vyšší podíl žitné mouky, tím méně lepku zkonzumujeme. Pokud přemýšlíme nad pečivem bezlepkovým, ani zde vám radost neudělám. Bezlepkové pečivo, pokud tedy není upečeno z pohankové mouky, většinou vykazuje vyšší podíl kukuřice či vysoce opracované rýže, potravin vysokého glykemického indexu, které tak leda rozházejí hladinu krevního cukru a nedopřejí onen uspokojivý pocit nasycení. Zkusme to tedy jinak, posnídejme nejrůznější kaše, sladké či slané, nechám již na vás. Mezi přirozeně bezlepkové potraviny řadíme jáhly, pohanku, amarant, quinou, kvalitní rýži Basmati, taktéž luštěniny, ty se však na snídani příliš nehodí. Výborné jsou ovesné vločky, navíc, ty, které byly vypěstovány v Anglii, jsou přirozeně bezlepkové. Zdroj si však pečlivě ověřte.
Sacharid jako sacharid. A chleba s máslem můžeme opravdu velmi hezky vyměnit za teplý jahelný nákyp se sýrem a zeleninou.
Jak na to?
Jahelný nákyp s kozím sýrem a ořechy
- 70 g jáhel
- 50 g kozí sýr
- 20 g vlašské ořechy
- 30 g rukola
- 1 strouhaná mrkev
- himalájská sůl
- 5 g lněný olej
Jáhly povaříme doměkka. Je-li potřeba, před samotnou přípravou propláchneme na sítku. Jakmile jsou měkké, přecedíme, nasypeme do mísy, přidáme rukolu, čerstvou nastrouhanou mrkev, posypeme nasekanými oříšky, kozím sýrem, zakapeme olejem, dosolíme. Případně, pro lepší využitelnost sodíku ledvinami, jáhly osolíme během vaření, posléze již nesolíme.
Pokud jsme posnídali správně a naše práce není fyzicky náročná, dopolední svačinka může být složena z ovoce či čerstvé mrkvové šťávy s přídavkem jablka či citrusu, v doprovodu hrsti ořechů. Máme-li vyšší energetický výdej, namísto pečiva si uchystejme cokoli z avokáda, které ukrývá vyšší množství kvalitního tuku, případně vyzkoušejme staročeský jahelník se sušeným ovocem, ořechy a tvarohem. Taková svačinka energii dodá. Pokud sladké nezvládáme, naučme se chystat z luštěnin, k cizrnovému hummusu pečiva netřeba. Postačí nám zelenina. Případně pak chléb, ale žitný. Od pšenice skutečně upusťme.
K obědu se pak můžeme vybrat z několika přirozeně bezlepkových příloh, pohanka, pohankové těstoviny, opět jáhly, quinoa, amarant, brambory ve slupce, batáty, kvalitní celozrnná rýže, bezpluchý oves (odrůda z Velké Británie), luštěniny. Zahušťujeme červenou čočkou, rozmixovaným bramborem, zeleninou, případně povařenou pohankou či pohankovou moukou.
Ze všech těchto sacharidových příloh lze uchystat takovou spoustu jednoduchých dobrot, na sladko i slano. Chybí-li pečivo, sáhněme opět po tom žitném, případně kváskovém. Ať už k večeři či odpolední svačině. Na tu doporučuji rostlinné mléčné koktejly, z kokosu, mandlí, konopného semínka či máku. Výborná jsou také smoothies, do kterých lze přidat taktéž i kvalitní tvaroh, ovesné vločky. Večeře pak mohou vypadat podobně jako oběd.
Tímto článkem bych nerada ublížila kvalitnímu pečivu, pouze se dotýkám množství přijímaného lepku, které se zvyšuje s nejrůznějšími sladkostmi oplatkového typu, zahuštěnými polévkami z poledního menu, paštikami, uzeninami, bílými těstovinami… Chléb není zlý, ale zbytek, který následuje v řádku za ním, již ano… Nesmyslný a zcela zbytečný. A vše se pak odráží v imunitě těla. Alergie, střídající se angíny, rýma, autoimunitní poruchy, průjmy a bolesti, nadýmání a nafukování… A pokud se má ulevit, tento malý glutenový experiment určitě stojí za to : – ) Jen si dnes večer sepišme, čím jsme se od rána krmili…
Držím vám pěsti, život je o objevování, nechť si ve všem nacházíte takovou zábavu, jako i já.