Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Mléko, přirozená součást našeho jídelníčku, do doby, než se objeví první trávicí problémy, bolesti břicha, nadýmání, pocit plnosti po jídle i před, ekzémy, alergie, diabetes 1. typu či jakákoli další autoimunitní porucha. I obyčejné akné může být velmi dobře léčeno bezlaktózovou (laktóza = mléčný cukr), případně bezlepkovou dietou (lepek = bílkovina pšenice, ječmene, žita a některých druhů ovsa). Začněme tedy nejprve lepkem. Proč je právě tato bílkovina tolik alergenní? Protože pšenice nikdy nedosahovala tak zuboženého stavu, jako je tomu nyní. V 2. polovině 18. století dochází k tzv. agrární revoluci, jež je součástí revoluce průmyslové. Díky ní získávají dosavadní zemědělské praktiky zcela nový ráz, přechází se na trojhonný osevní systém, slovo dostávají nové zemědělské stroje. To vše zvyšuje výnosnost půdy. Avšak, mění se také struktura obilovin, zejména pšenice. Její prastarý druh špalda, obsahující nižší glutenovou nálož, začíná být vytlačován současným hybridem. Ten, na straně jedné, s sebou nese mnohé benefity, pekařům se lépe peče, těsto je hezky lepivé, stabilnější, nedrobí se.
Nicméně, naše střeva dostávají zabrat. Střeva, která dnes a denně obětavě vstřebávají vše, co zažívacím traktem prochází. Přesněji pak klky, drobnými výchlipkami, které pokrývají vnitřní stěnu tenkého střeva. To ony jsou těmi siláky, kteří absorbují, propouští, skutečně se snaží, aby výnosnost ze stravy byla co nejvyšší. A onen lepek jim to kazí, protože je brzdí, zanáší, vytváří na nich lepkavý film. Naše tělo je však moudré, proto se pojistilo. Jako by tušilo, že tady jednoho dne bude něco víc než špatně. Proto, kdybychom tyto klky rozprostřeli hezky vedle sebe, získáme plochu o rozměrech fotbalového hřiště. A to není zrovna málo.
A teď ruku na srdce, kolik pšenice tu každý den sníme?
Je zcela běžné, že den započneme rohlíkem, posvačíme koláček, případně loupák s kávou, na oběd žaludek obelstíme těstovinou s vyšším glykemickým indexem, na odpolední svačinku pak mnozí z tašky vytáhneme tatranku, no a večeře, ta se nese opět v rytmu chlebového blues. Onen trend se již díky Bohu mění, nicméně, do poradny mi stále ještě chodí takoví, co tu skutečně bílé pečivo snídají, obědvají, večeří. Přitom, existuje tolik přirozeně bezlepkových potravin, chce to jen hledat. K snídani si lze uchystat sladkou či slanou jahelnou kaši, dle tradiční čínské medicíny pokrm přímo blahodárný, navíc, díky zásaditému charakteru jáhel, tělo ušetří vápník, hořčík i draslík. Na dopolední svačinku pak patří ovoce, ať už české jablko, či tropický banán, pozor však, pokud konzumujeme ovoce přes chladnější měsíce, doplňme jej o zahřívající koření, jako je skořice, kardamom, fenykl či zázvor. Na oběd pak vybírejme ze široké škály polysacharidů s nízkým glykemickým indexem, kde řadíme pohanku, amarant, quinou, jasmínovou rýži, dále natural, basmati. Rovněž i brambory vařené ve slupce splní svůj účel. Ve svých článcích ráda zmiňuji luštěninu, proč si tedy 3x týdně svůj jídelníček neobohatit o cizrnu, červenou čočku, fazolky adzuki, případně další ze široké škály těchto významných polysacharidů?
Kamenem úrazu pak bývají odpolední svačinky, které často pořešíme sladkostí. Důvodem může být nesprávně seskládaný oběd, kdy vysoký glykemický index pokrmu rozkolísá hladinu krevního cukru. A my, abychom ji opět stabilizovali, sáhneme po líbivém výrobku energie sbalené na cesty. Další lepek, další prázdné kalorie, zlodějíček vápníku, hořčíku a draslíku. Vždyť i tady se dá tak krásně kouzlit, schválně, jak by se Vám líbilo, kdybyste si na odpolední svačinku mohli vypít čerstvou mrkvovou šťávu se zázvorem a k ní si užít hrst ořechů, jako jsou mandle, para, dobré české vlašské oříšky? Jen pro zajímavost, před konzumací je dobré ořechy na několik hodin namočit. Aktivují se tak enzymy, které mají na náš zažívací trakt blahodárný vliv. Místo tu zajisté najde také ovoce, nejrůznější variace avokáda, lze si zde dopřát také vejce, které zapracujeme do zeleniny. Dále salát z červené řepy, mrkve, celeru, případně také malá miska sušeného ovoce v kombinaci s ořechy. Zajímavá jsou také rostlinná mléka, o tom však více v následujících odstavcích. Večeři bych posléze volila lehce stravitelnou, tedy pokud nás zrovna nečeká maratónský běh. V opačném případě si zapečme brokolici, cuketu, vymysleme něco z baklažánu, úžasnou alternativou mohou být také ryby z ověřených zdrojů. Potřebujeme-li, uchystejme sobě některou z výše zmíněných polysacharidových příloh, opět však v kombinaci se zeleninou, která vyrovnává mírný okyselující efekt.
Mléko a jeho mléčný cukr, tzv. laktóza, je dalším z dnes zcela běžných alergenů. Ona laktóza však není jediným viníkem, neplechu může ztropit také kasein, což už není složka sacharidová, ale bílkovinná. Laktóza je v těle podřízena laktáze, enzymu, který se postará, aby molekulu laktózy dále štěpil na tělu uchopitelnou glukózu a galaktózu. Až doposud nevnímáme žádný problém, ten se však projeví tehdy, když tělu laktáza chybí. Nerozštěpený a nevstřebaný cukr je pak ve střevě nadbytečný, dostává se do dalších částí zažívacího traktu, kde v tom lepším slova smyslu „pouze“ kvasí. V tom horším pak, mimo jiné, stresuje leukocyty, spouští autoimunitní reakce, zejména diabet 1. typu. Problematiku nedostatečné produkce laktázy označujeme pojmem laktózová intolerance.
Samotná alergie na kasein pak spouští tvorbu specifických protilátek, která se projevuje ekzémy, alergiemi, záněty uvnitř těla a výslednými zánětlivými ložisky na kůži. Pamatujme na to, že lépe než klasické mléko, nám poslouží zakysaný mléčný výrobek, neboť zde došlo prostřednictvím bakterií mléčného kvašení k přeměně laktózy v kyselinu mléčnou. Ti, kteří však spadají do kolonek laktózové intolerance, nechť vyzkoušejí některou z výborných variant rostlinných mlék. Taktéž doporučuji veganům či vitariánům a dále všem, kteří se nebojí nahlížet pod pokličky a s informacemi, které tam naleznou, chtějí umět využít ve svůj prospěch.
Příprava rostlinných mlék
Všechna rostlinná mléka vyrábíme obdobně. Vybereme si některou z ingrediencí, jako je mák, sezam, kokos, mandle, konopné semínko. Na každých 100 g pevné směsi využijeme 250 ml vody. Dle potřeby a chuti však můžeme ještě dále naředit. V praxi to pak vypadá tak, že semínka namočíme, nejlépe na 24 hodin, pokud namáčíme déle z důvodů klíčků, je možno, avšak, semínko ráno a večer propláchneme, abychom eliminovali možný výskyt plísně. Při samotné přípravě mléka pak postupujeme tak, že namočená semínka vložíme do mixéru, i s vodou, ve které se namáčela. Dobře rozmixujeme. Posléze přecedíme přes jemné sítko, či plátno tak, abychom oddělili pevné složky semínka od výsledného mléka. U všeho výše zmíněného se postupuje stejně. Mléko lze použít do obilné kaše, případně rozmixovat s banánem, smíchat s vanilkou či konzumovat čistě, jako výbornou odpolední svačinku.
Semínka kupujeme celistvá, nikdy ne mletá či jakkoli jinak drcená, protože brzy po rozemletí oxidují a stávají se hůře stravitelná. Proto, mixujme, melme a drťme bezprostředně před jejich konzumací. Poslední informace se týká uchovávání mléka. Nikdy jej nechystejme do zásoby a nejlépe, užívejme co nejčerstvější, abychom opět zamezili oxidaci. Mléka jsou vhodná také pro děti a to nejen svým úžasným minerálním složením, ale také cenným zdrojem omega 3 a 6 nenasycených mastných kyselin.