Stroncium

post feature uni

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Stroncium (chemická značka Sr, latinsky Strontium) je čtvrtým prvkem z řady kovů alkalických zemin. Je to lehký, měkký a velmi reaktivní kov. Rozpouští se v tzv. kapalném amoniaku za vzniku černého roztoku.

Stroncium patří k lepším vodičům elektrického proudu a tepla. Není tolik reaktivní jako alkalické kovy, ale přesto je jeho reaktivita natolik vysoká, že může být dlouhodobě uchováváno pouze pod vrstvou alifatických uhlovodíků (petrolej, nafta) s nimiž nereaguje. Jako zajímavost lze uvést, že při analytické zkoušce soli stroncia barví plamen červeně.

Název má od skotské vesnice Strontianu, kde byl nedlouho po objevení rudy barya witheritu, objeven roku 1790 Adairem Crawfordem minerál podobný witheritu – stroncianit. Klaproth roku 1793 dokázal, že obsahuje novou, dosud neobjevenou zeminu – strontnatou zeminu a o pět let později to potvrdil Thomas Charles Hope, který rozlišoval baryum, stroncium a vápník podle barvy plamene.

Vzhledem k jeho zmíněné velké reaktivitě se v přírodě setkáváme prakticky pouze se sloučeninami stroncia. Ve všech svých sloučeninách se vyskytuje pouze v mocenství Sr+2.

Nejznámějšími minerály na bázi stroncia jsou celestin (chemicky síran strontnatý) a stroncianit (chemicky uhličitan strontnatý).

Jaké má využití?

Sloučenin stroncia se využívá při výrobě pyrotechnických produktů pro jejich výraznou barevnou reakci v plamenu. Sloučeniny stroncia se rovněž používají ve speciálních aplikacích sklářského průmyslu, je možné zmínit katodové trubice pro výrobu obrazovek barevných televizních přijímačů nebo měření barevnosti látek nebo analýze spekter odražených paprsků z barevných povrchů. Někdy jsou používané ve šperkařském průmyslu jako levnější náhrada diamantu (titaničitan strontnatý).

Stroncium může představovat zdravotní riziko pro člověka. Nikoliv ovšem ten přírodní, protože okolo nás se stroncium nachází v horninách. Běžně se vyskytuje v půdách, ovšem výhradně ve formě sloučenin, neboť čisté stroncium je velmi reaktivní.

Stopové množství stroncia obsahuje jak naše tělo, tak i naše strava. Stroncium má velmi podobné vlastnosti jako vápník. Dostává se do těla zejména v období růstu, a jakmile člověk přestane růst, tak se dá říci, že v tomto období je přibližně 98 % vápníku a stroncia uloženo do kostí. Stroncium je tedy stejnoměrně rozmístěno v našem těle na ta místa, kde se vyskytuje vápník. Například, pokud dospělý člověk váží 70 kg, v jeho těle se vyskytuje okolo 0,32 g stroncia oproti přibližně 1 000 g vápníku. Můžeme tedy zopakovat, že přírodní stroncium není pro člověka zásadní zdravotní problém a člověk se stabilními atomy stroncia žije bez problémů.

Nebezpečné je radioaktivní stroncium, které se dostane do přírody díky atomovým pokusům a jaderným haváriím. Při větším množství může dojít k poškození genové informace zapsané v DNA “utržením vazeb mezi jednotlivými nukleotidy a tak vznikají mutace. V naší zeměpisné poloze se na zamoření půd stronciem 90 nejvíce podílí havárie atomové elektrárny v Černobylu v roce 1986. Přítomnost radiostroncia je spojována s vyšším výskytem leukémií, zhoršením krvetvorby nebo nádorovým bujením nejen kostních tkání.