Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Ředkev setá (Raphanus sativus) je druh z čeledi brukvovité. Jedná se o jednoletou rostlinu. Variety tohoto druhu se pěstují jako kořenová zelenina. Varieta neboli odrůda je botanická taxonomická kategorie planých rostlin nižší než druh a poddruh. Od jiných rostlin stejného druhu se liší drobnějšími dědičnými morfologickými odchylkami charakteristickými pro celou populaci.
Nejznámější je z těchto variet ředkvička, ale lze ještě uvést například daikon. Jedná se botanicky řečeno o bulvy ředkve seté. Daikon je východoasijská – japonská bílá ředkev. Dosahuje délky 20 až 35 centimetrů a v průměru mívá až 10 centimetrů. Kromě názvu daikon ji v obchodech můžeme nalézt jako čínskou, japonskou nebo prostě bílou ředkev.
Další známou varietou je černá ředkev (Raphanus sativus niger). Jedná se o jednoletou až dvouletou bylinu s masitou hlízou, kulatou, podlouhlou až vřetenovitou, černou s velmi štiplavou chutí. Listy jsou široce lyrovitě peřenolaločné. Květy jsou bílé nebo lila, fialově žilkované. Plodem je naduřelý struk, vejčitě podlouhlý až válcový a zobanitý. Kvete od června do srpna. Obvykle se používá jako zelenina.
K léčebným účelům se používá šťáva, která je na rozdíl od sušené rostliny bohatší na účinné látky. Výrazně podporuje sekreci žluči, zlepšuje funkci jater, a napomáhá rozpouštět žlučové kaménky. Je osvědčeným prostředkem k detoxikaci jater (odstraňuje odpadní a toxické látky). Působí silně diureticky (močopudně) nebo podporuje peristaltiku střev a tak usnadňuje průchod tráveniny střevy.
Nicméně ředkvička jako plod je přesto u nás nejznámější a nejoblíbenější.
Ředkvička je kořenová zelenina botanicky klasifikovaná jako varieta ředkev setá letní (Raphanus sativus var. sativus). Kořen je kulovitý nebo válcovitý a může být různě zbarvený. Barva se pohybuje od bílé až k červeným nebo fialově zabarveným
Pochází původem z přední a východní Asie. Z přírodních látek obsahuje vitamin C, D, E, pyridoxin (B6), thiamin (B1), niacin (B3) rutin (někdy označovaný jako vitamín PP), draslík, vápník, železo, mangan, měď, fosfor, hořčík, síra, draslík. Nebo sodík.
Z dalších přírodních látek obsahuje vlákninu, silice a hořčičné oleje. Právě obsažené silice odpovídají za to, do jaké míry je ředkvička pálivá.
Různá chuť ředkvičky (pálivá nebo vodová) záleží na tom, jak byla pěstována, konkrétně na zálivce a počasí během vegetace (období růstu).
Vzhledem k obsahu silic působí ředkvička příznivě při vykašlávání a oleje působí antisepticky v oblasti ústní dutiny a nosohltanu. Vitamín C podporuje imunitu člověka. Některé obsažené látky (vitamin C, E nebo beta karoten) patří k antioxidantům,
takže pomáhají ochraňovat náš organismus před negativním vlivem škodlivých volných radikálů z okolního prostředí.
Ředkvičky se používají i v kuchyni- do salátů, pomazánek, polévek nebo jako přílohu k masu. Je vhodným doplňkem u diet, protože je nízkokalorická. Jedlé jsou i listy ředkviček.
Jako zajímavost lze uvést, že ze starších listů se v některých zemích připravuje špenát.