Hněv: cenný kompas i psychosomatické riziko: jak ho využijete?

hnev emoce

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Český jazyka ukazuje na těsnou souvislost mezi hněvem, vztekem a tělesnými poruchami. Člověk se sžírá hněvem, je žlučovitý, bledne zlostí, tváří se kysele, má kámen v žaludku, div nevyletí z kůže, některé zážitky jsou pro něj nestravitelné, něco mu přeběhlo přes nos… Stejně jako každou emoci i hněv prožíváme tělesně, a proto mají tělesné důsledky. Co se děje v našem těle, když se pořádně rozčílíme?

Co nám hněv říká?

Hněv vzniká jako přirozená reakce, přestože jej považujeme často za negativní emoci. na vnější nebo vnitřní podněty, které ohrožují naše hranice, hodnoty nebo potřeby. Je spojen s instinktem sebeobrany a je reakcí na situace, kdy cítíme ohrožení či nespravedlnost. Jak ukázala studie Davidson et al. (2000), při prožívání hněvu se aktivuje limbický systém (emoční centrum) a prefrontální kortex (uvědomění si sebe sama). Osoby, které lépe zvládají svůj hněv, lépe ovládají prefrontální kůru, což naznačuje, že když jsme vědomí a víme, že se zlobíme (a emoci přijímáme), snáze hněv ovládneme.

Hněv často vnímáme jako negativní emoci, která by měla být potlačená nebo zvládnutá. Hněv také představuje klíčový emocionální kompas, který nám pomáhá lépe rozumět našim potřebám, hranicím a reakcím na okolní svět. Hněv není sám o sobě špatný – sděluje nám důležité informace a připravuje tělo na akci.

Co se děje v těle?

Když se zlobíme, náš sympatický nervový systém je hyperaktivní. Pulz se zrychluje, aktivuje se krevní oběh, dýchání i kosterní svalstvo, zvyšuje se krevní tlak. Trávení je zbrzděno. V této situaci dřeň nadledvinek produkuje stresové hormony adrenalin, noradrenalin, mobilizují se katecholaminy a glykogeny. Jsme fyziologicky připraveni zaútočit, a zároveň je pozastaveno fungování imunitního systému. Tělo je ve stresu. To je neodmyslitelný podíl v psychosomatických nebo funkčních problémech, tedy v tělesných problémech, u kterých nenacházíme bezprostřední tělesnou příčinu.

Nemoce z hněvu?

Stále znovu se vedou diskuse o tom, u kterých specifických nemocí má hněv přímý vliv. Dlouho bylo každému jasné, že „polykaná“ zlost způsobuje žaludeční vředy. Existuje jedna nemoc, o které dodnes panuje mínění, že u ní hraje významnou roli hněv – totiž chronicky zvýšený krevní tlak. Ale ani v tomto případě není hněv považován za jedinou příčinu, byť je příčinou významnou.

Za problematické považuje zadržování hněvu. Může to být normativní požadavek naší kultury a většina z nás s ním také souhladí. Nechceme být destruktivní, chceme být taktní a domluvit se. Když však lidé zadržují hněv, je to pro jejich tělo stres.

V této souvislosti je zajímavé, že u lidí se srdeční chorobou může jejich diagnóza přebrat místo agrese: jakýkoli konflikt se blokuje – má přeci nemocné srdce a nesmí se rozčilovat, mohl by umřít! Takové srdce dokáže neuvěřitelně agresivně kontrolovat celé rodiny.

Pasivní agrese delegovaná na tělo

Co ti je? Nic! Pasivní agrese je forma nepřímého vyjadřování hněvu, kdy člověk svůj hněv skrývá a místo přímé konfrontace projevuje nespokojenost ignorováním nebo sarkasmem. Jak ukazuje studie Spielberger (1999), potlačování emocí a jejich nevědomé projevování skrze pasivní agresi může vést k vyššímu riziku psychosomatických potíží, neboť tělo zůstává v napětí, aniž by bylo dosaženo uvolnění.

Je zajímavé, jak na pasivní reakci reagujeme jako ten druhý, často nastupuje chlácholení. Některá pasivní agrese je nevědomá, zejména projevuje-li se na tělesné úrovni. Časem se však může stát vědomou a člověk jí začne vědomě využívat ve svůj prospěch.

Jak uvolnit hněv zdravou cestou?

Hněv potřebujeme vyjádřit, jinak může vést k řadě psychosomatických onemocnění – problémy s trávením, vysoký krevní tlak nebo oslabením imunitního systému.

Psychosomatika nás učí, že potlačovaný hněv zanechává stopy na těle i mysli.

Zdravé zvládání hněvu zahrnuje kombinaci různých technik, které pomohou vyjádřit emoce bezpečným a neškodlivým způsobem.

  1. Mindfulness a sebeuvědomění: Mindfulness pomáhá jednotlivci uvědomit si okamžik, kdy se hněv začíná hromadit. Denson et al. (2009) prokázali, že mindfulness snižuje impulzivitu a agresivní reakce, což usnadňuje konstruktivní reakci na stresory.
  2. Dýchací cvičení: Hluboké dýchání může okamžitě snížit tělesné napětí a pomoci v regulaci hněvu. Jak studie Gross & Levenson (1997) zjistila, dýchací techniky dokáží zklidnit fyziologické reakce těla na stresory, což podporuje zdravější zvládání hněvu.
  3. Fyzická aktivita: Pohyb je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak uvolnit nahromaděný stres a napětí. Tělo při pohybu spaluje stresové hormony, což může zabránit jejich akumulaci a snížit napětí spojené s hněvem.
  4. Asertivní komunikace: Vyjadřování emocí a potřeb přímo a bez obviňování druhých pomáhá snížit pasivní agresi a zlepšit komunikaci. Tím, že své pocity vyjadřujeme otevřeně, se vyhneme dlouhodobému napětí a nedorozumění.
  5. Vedení deníku emocí: Psaní o svých emocích může být nástrojem pro uvolnění a zpracování hněvu. Pomáhá identifikovat vzorce chování a lépe porozumět tomu, co hněv vyvolává.
  6. Vizualizace klidných scén: Pokud je hněv příliš intenzivní, může pomoci zavřít oči a představit si klidné prostředí. Tato metoda zklidňuje a umožňuje zvládnout hněv efektivněji.
  7. Změna prostředí: Krátká procházka nebo opuštění místnosti může poskytnout čas na zklidnění a přerušit cyklus hněvu.

Hněv má v našem životě nezastupitelnou roli. Pokud ho dokážeme efektivně regulovat, vyjadřovat a pochopit jeho poselství, může nám velmi dobře sloužit. Pokud ho ale potlačujeme, může přinést nemalé psychosomatické problémy.

Aktualizace 29.10.2024