Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Lidé jsou pořád obklopeni relativně vysokým stupněm hluku, zejména ve větších městech a metropolích. Zůstává otázkou, zda padající strom někde uprostřed deštného pralesu neobydleného lidmi, vydá nějaký zvuk, když ho vlastně nikdo neslyší. V běžných podmínkách je člověk vystaven hluku ze všech stran – řítící se auta, kamiony a motocykly, troubení klaksonů na silnicích a křižovatkách, ruch a šum ulice, na pracovišti, ale i v domácnosti v podobě spotřebičů jako vysoušeč vlasů, vysavač či nepřetržitý provoz lednice, která umí být pořádně hlučná, či třeba klimatizace, rádio, televize apod.
Když jsou naše sluchové receptory ve vnitřním uchu bombardovány hlasitými zvuky, můžou tak vyvolat poškození až úplnou ztrátu sluchu. V tabulce níže vidíme intenzitu různých běžných zvuků vyjádřenou v decibelech. 85 dB a více může způsobovat bolest a při delším vystavení až ztrátu sluchu.
130 dB | start letadla ze vzdálenosti 100 metrů |
120 dB | rockový koncert |
110 dB | sbíječka |
100 dB | metro ze vzdálenosti 20ti kroků |
90 dB | sekačka na trávu |
80 dB | rušná ulice, provoz aut |
70 dB | vysavač |
60 dB | běžná konverzace |
40 dB | kapající kohoutek vodovodu |
20 dB | šepot, šeptání |
0-1 dB | práh slyšitelnosti |
Už zvuk o síle 70 dB, jaký se vyskytuje třeba v rušné kanceláři (např. open space office apod.), kterému je člověk dlouhodobě vystaven, může mít negativní vliv na sluch a vést k jeho poškození. Vyšší síla hluku, např.hlasitá hudba o síle 115 dB může působit krátkodobě a i přes to může nás sluch poškodit. Nepříznivě působí i zvuky, které se nám líbí a sami je vyhledáváme, např. hlasitá hudba v sluchátkách, walkmanech a CD přehrávačích. Poškození sluchu dlouhodobým vystavováním se takovémuto hluku vede k postupnému zhoršování sluchu, které si jedinec zprvu ani nemusí uvědomovat, až kým poškození není větší.
Slovo hluk má však i svou psychologickou rovinu. To, co je pro jednoho „rajská hudba“, pro druhého může být nesnesitelný hluk. Mírně puštěna rocková hudba je pro jednoho příšerný rámus, i když není vůbec hlasitá a naopak, světoznámá opera může druhému působit hotová muka. Nežádoucí hluk, zejména když přetrvává nějaký čas, pak vyvolává stres. Působí rušivě na naše soustředění, koncentraci, paměť, vnímání, myšlení a negativně ovlivňuje i další psychické funkce. Podle výzkumů v této oblasti, zvýšené vystavení se hluku může vést k srdečním onemocněním, žaludečním vředům, zvýšenému krevnímu tlaku, psychickému napětí, konfliktem s blízkými, rodinou či spolupracovníky.
Poněkud uspokojivým může být fakt, že na hluk, který do značné míry umíme předvídat, se můžeme adaptovat. Když např. bydlíme blízko stavby a už víme, že každých 20 minut zazní příšerný zvuk sbíječky, lépe se na to můžeme přizpůsobit, očekáváme to a je to pak lépe snesitelné, jako když nás neočekávaný hluk v nepravidelných intervalech nepříjemně překvapí. Je tedy dobré si hladinu hluku pokud možno co nejlépe regulovat, vyhýbat se mu co nejvíce – v zájmu zachování tělesného zdraví (ve smyslu poškození až ztráty sluchu), psychického zdraví (stres, tenze) a mezilidských vztahů (konflikty) apod. A když nic jiné, pak se naučit používat „zátky“ do uší…