EMDR pomůže zpracovat trauma v těle a snížit zahlcují stresovou reakci

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Každý, komu kdy škubalo oko, si dobře uvědomil, že stres je nějakým způsobem spojený s očima. Jak přesně? Na to se dnes podíváme a vysvětlíme se psychologický hit poslední doby EMDR metodu, která pomáhá lidem zvládnout stresové období, post-traumatickou poruchu i další bolesti duše.

Co je to EMDR?

Zkratka znamená Eye Movement Desensitization and Reprocessing: desenzibilační metoda využívající pohyb očí. Jedná se o komplexní psychoterapeutickou léčbu, která lidem pomáhá zastavit obtížné vzpomínky a správně je přepracovávat. Může tak pomoci s řadou duševních obtíží u lidí všech věkových skupin. Studie z roku 2018, která vyšla v časopise Frontiers in Psychology, ukazuje, že je to velmi účinný nástroj pro posttraumatickou poruchu. Další menší studie úspěšně ověřily působení metody i u depresivních pacientů.

Princip EMDR

Terapie EMDR je specifická metoda, která podporuje „Adaptivní zpracování informací“ (AIP). Tento termín souvisí s vrozenou schopností mozku vypořádat se s obtížnými životními zkušenostmi a dospět k adaptivnímu řešení. Stejně jako tělo umí ve většině případů zahojit, když se člověk obyčejně řízne (samoléčebná schopnost).

Teorie problematického zpracování

Každý z nás se v průběhu života potýká s různou mírou stresu, na který si vytváří mechanismy, jak s ním uvnitř sebe pracovat. Velkou část doby jsou osvojené principy funkční, ale nemusí stačit, pokud se míra stresu prudce navýší. Přirozená schopnost nervové soustavy zpracovat událost je přetížená a přemíra energie (=stresu) se musí někam uložit, zpravidla do těla. Nezpracovaná abnormální zátěž se ale projevuje i na úrovni psychiky. Lidem se vrací velmi živé vzpomínky plné smyslových, fyzických, emočních i kognitivních aspektů, které jsou uloženy v hluboké nervové struktuře mozku, odkud občas vylezou a tvoří neplechu a nepohodu. EMDR pomáhá zkontaktovat se s tímto obsahem (pocity, vzpomínkami) a desenzibilovat je (=zpracovat ji tak, aby byla bez emočního náboje).

Proč porucha zpracování vznikne a jaké části mozku ovlivňuje?

Při přetížení se informace zastavuje “před“ hippokampem, mozkovou strukturou, která rozhoduje, jestli je pro nás probíhající zkušenost důležitá), a která také rozhoduje, zda se informace o ní dostane do mozkové kůry a dlouhodobé paměti, kde se kognitivně zařadí. My si z ní můžeme vzít ponaučení, prohlédnout si ji a dále s ní pracovat.

To se ale během přetížení nestane. Dojde k poruše hippocampu, uložení traumatické událost není možné a člověk s informací nemůže pracovat – vzpomínka je stále živá a technicky to není vzpomínka. Jedinec má pocit (a prožitek), že se situace stále “děje“. Často u lidí dochází k zaplavení smyslovými vjemy, nepříjemnými tělesnými stavy a dalšími pocity spojenými s traumatem. Jako střepy rozbitého zrcadla se rozpadají na spoustu kousíčků a nemohou být zařazeny a vnímány jako smysluplný celek

K čemu u lidí může docházet si řekneme za chvíli.

Jak EMDR funguje?

EMDR terapie se do hlubin lidského mozku dostává skrze jeho dvoustrannou stimulaci mozku. Využívá k tomu pohyb očí, klepání a zvukovou stimulaci. Zároveň rozděluje událost na tři základní časová pásma: samotné vzpomínky, na aktuální situaci (kde se projevují obtíže klienta) a na rozvíjení dovedností a schopností pro pozitivní budoucí akce.

Český institut pro traumatologii a EMDR říká, že: Úkolem EMDR metody je pomoci odstraňovat překážky, které brání spontánnímu uzdravování a tím se metoda stává efektivním a poměrně rychlým nástrojem pro léčbu.

Přesný mechanismus je stále předmětem zkoumání neurovědců – hovoří se o snížení emocionálního náboje pomocí volního pohybu oči (vědomý pohyb), vnímání těla (taktilní stimulace – propriocepce), poslech (sluchová stimulace). Těmito cestami mozek dostáváme do stavu, který je velmi podobné REM spánkové fázi, během které dochází ke konsolidaci paměťové stopy (ukládání vzpomínek, třídění prožitého).

Důsledky traumatických událost

Pojem trauma je poslední roky hojně skloňovaný a pro mnohé je to jakási fráze. V akutní fázi traumatu se setkáváme hlavně s pojmem zamrznutí (=freezing). Tím ale důsledky nekončí.

Traumatizovaní jedinci má zásadně jiný (nižší) práh pro podněty zvenčí, které vnímají jako ohrožující/bezpečné. Útržky události se nekontrolovaně vrací, mohou způsobovat bušení srdce, úzkosti, odtržení od reality, potlačení jiných mozkových center (řeč, poruchy spánku, velký strach), omezení emočního spektra prožívání (radost/smutek/lidská blízkost).

Mohou se objevit i noční můry a problémy v běžném fungování, do kterého se v mozku stále promítají části traumatizující událost (například: lidé po traumtické události při dopravní nehodě nemohou sednout do auta, ženy s porodním traumatem nemohou zaujmout podobnou polohu jako při porodu, nebo nemohou vejít do nemocnice – vždy je průběh individuální).

Díry v paměti

Neuložená vzpomínka vytváří mezery v paměti, které společně s vynořujícími se obrazy a pocity představují pro jedince enormní zátěž. Práce s traumatickými obrazy je pro lidi náročná. Na jednu stranu problémy nechtějí zažívat a věc vyřešit. Na druhou stranu je o události náročné mluvit kvůli síle a záplavě emocí, mnohdy i pro nedostatek slov (ovlivnění řečového centra). Lidé se snaží vyhýbat podobným situacím, které by jim původní událost mohly připomenout a vyvolat reakci.

Zároveň je to pohledem celostní medicíny velká energie v těle, která nemá své místo a může se také somatizovat. Proto za některými chronickými i autoimunitními onemocnění může stát trauma uložené v těle.

Ani při EMDR se klienti nevyhnout obrazům a pocitům. Děje se tak však řízeně a v bezpečném terapeutickém prostředí. Člověk si osvovuje techniky, kterými může regulovat míru stresové odpovědi i sám – využije je nejen pro zpracovávání traumtické událost, ale zároveň pro stimulaci parasympatického působení (a snížení akutního sympatiku).