Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Kolem dvou let je již děťátko více klidné, poněvadž si začíná být samo sebou jisté. Vybudovalo si určitou úroveň nezávislosti. Tato vyrovnanost, kterou dítě pomalu získalo, mu umožňuje, aby se častěji citově projevovalo a vytváří dojem, že z něho vyzařuje větší psychická rovnováha. Chůze je již u robátka jistá. Jeho fyzický vývoj je stále u osvojení dokonalého udržování rovnováhy. Dítě rádo něco neustále prozkoumává, při pobytu venku ho zajímají například dětské prolézačky či skluzavky, rádo se vrtá v zemi a písku, sbírá kytky, kamínky, šišky a co mu přijde pod ruku. I toto období je velmi rizikovým pro úrazy, otravy a jiná nebezpečí. Rodiče by měly pečlivě kontrolovat okolí, kdy si dítě hraje a pro jistotu ho nespouštět z očí.
Děti velmi rády vyhledávají pozornost zvířat, nejsou ale ještě vědomostně vyzrálá, takže jim nedochází, že nesmí zvířata tahat za uši, srst, skákat či sedat si na nich. Zvířata mají své instinkty, pokud pes spí a dítě ho vyleká nebo na něj znenadání skočí, vždy reaguje podrážděně. Děti a to zdůrazňuji nikdy nenechávejte samy ze zvířetem! I sebe hodnější zvíře, je jenom zvířetem!
I manuální zručnost se značně posunula dopředu. Děťátko se již začíná samo oblékat i vysvlékat. Pamatuje si, že zuby se čistí třikrát denně a již se o to snaží samo. Zubní lékaři ale konstatují, že dítě do 6 let si není schopno samo důkladně vyčistit ústní dutinu. Rodiče by je měli nechat, ale potom ještě zoubky přečistit. Zároveň již začíná bravurně zvládat hygienické návyky, ale musíme si uvědomit, že každé dítě je naprosto jiné, některé jednu dovednost zvládá dřív než jiné a některou zase později, není nač spěchat. Všechny dovednosti vyžadují intelektovou, psychickou a citovou vyzrálost.
Dítě již dokáže sešroubovat i odšroubovat kde co, otáčí jednotlivé stránky v knížce, aniž by je roztrhlo a umí postavit věž až z osmi kostek. Kluci mají obvykle vášeň pro všechno, co jezdí, dělá rámus a dá se s tím dovádět. Holčičky se rády neustále převlékají, chtějí nosit šatičky s volány, ozdůbky na rukou a ve vlasech a začínají „koketovat“ s mužským protějškem, hlavně tatínkem, od něhož se dožadují pochvaly a ujištění o svém půvabu. S mužským protějškem, hlavně tedy s tátou a dědečky umí opravdu silně zamávat, stačí na to pár úsměvů a mrknutí. Ale nenechme se mýlit, je spousta chlapečků, kteří rádi vozí kočárky s panenkami, milují růžovou barvu a děvčátek, které řádí jen s auty a chovají se jako největší raubíři. Neznamená to do budoucnosti žádnou opačnou orientaci, jak by mohl někdo namítat, jen každý z nás je jinou a naprosto jedinečnou osobností. Všechny děti zbožňují, když jim rodiče nebo prarodiče čtou znovu a znovu pohádky a příběhy, v nichž se odráží každodenní život – pohádka o pejskovi, který hledal med, o housátku, které neumělo plavat, o medvídkovi, který hledal kamarády.
V tomto období jeví dítě největší zájem o slova a mluvení, věnuje mu mnoho energie. V řeči jsou vidět opravdu obrovské pokroky. Robátko se ptá na názvy předmětů, které nezná a opakuje je, aby si je dobře zapamatovalo. I jeho paměť se čím dál více zdokonaluje, právě kvůli velké zvědavosti a lepší míře porozumění se může dítě obohatit každý den o nová slova a tím zvětšuje slovní zásobu. I zde je dobré, když rodiče s dítětem neustále komunikují, popisují činnosti které dělají, čtou knížky, učí se básničky a písničky. Dítěti musíme nechat dostatek času, aby se mohlo vyjádřit, někdy je to pro rodiče velmi náročné, pořád a pořád dokola něco vysvětlovat, ale věřte, později to oceníte.
Po druhém roce věku se u dítěte může začít objevovat období vzdoru. Trvá obvykle do třetího roku. Není to sice moc příjemné, ale s trochou informací a zkušeností se dá hravě zvládnout. Období vzdoru je, když se děti nápadně moc vztekají, vzdorují a bývá s nimi těžké pořízení. Dovedou sebou pěkně mrsknout na zem, kopat dokola a ztropit scénu na celý obchod. A k něčemu je někdy nepřimějete, ani kdyby jste se rozkrájeli. Dětské vztekání rozhodně není nějaká porucha ve vývoji, ani špatné znamení do budoucnosti a dokonce to není ani žádná chyba ve výchově. Je to prostě důsledek pokroku ve vývoji osobnosti, či jinak řečeno, důsledek přechodné slabosti, ke které ve vývoji osobnosti zkrátka dochází. Rozeberme si to. Kdy se dítě nejvíce rozčiluje a vzteká? Když chce něco a nemůže to dostat. Na něco se těšilo, něco očekávalo a náhle bylo zklamáno. Nebo něco ho právě zaujalo a někdo chce, aby toho nechalo a dělalo něco jiného. Například dítě si hraje a maminka ho volá k obědu či musí se oblékat a ono se mu vůbec nechce. Spousta dětských zlostných záchvatů je vyprovokována tím, že mi dospělí příliš spěcháme a nemáme čas se dítětem bavit a vysvětlovat. Křičíme, místo abychom si zachovali klidnou tvář. Rada zní, pokud je to možné, konfliktům předcházejme! Rozšiřme svoji toleranci, to ale neznamená, že bychom měli dítěti začít ustupovat, jen si pro oba dopřejme více času. Například již patnáct minut před obědem dítě začněte upozorňovat, že si má pomalu dohrát, protože se bude jíst. A ještě to po chvilce zopakujte, robátko se tak připraví a nedáte mu možnost se vztekat. A tak je to u všech situací. Zaveďte si určitý řád a pravidla, které budete vždy dodržovat, musí ale platit pro všechny členy rodiny. Dítě získá pevný základ a později bude mít smysl pro zodpovědnost a pořádek.