Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Dětský svět je neuvěřitelný. Tolik pestrosti, dobrodružství a radosti ze zdánlivě obyčejných věcí… Děti jsou spontánní a dokáží žít přítomným okamžikem. Milují objevovat svět. A nade vše milují (a potřebují) také svobodu. Tu jim však nevědomky krademe. První taková ztráta obvykle přichází s nástupem do školky nebo školy…
Nástup do školy představuje pro citlivý dětský organismus pořádně těžkou zkoušku. Nejen setkání s ostatními dětmi a pobývání v kolektivu, ale také psychická zátěž, stres a nervozita – to vše se na jejich imunitním systému může velkou měrou podepsat. „Zvykne si,“ máme tendence se utěšovat. Opravdu je ale nutné čekat a věřit, že si imunitní systém zvykne? Že si vytvoří protilátky a stane se odolným? Možná ano, možná ne. Jedno účinné řešení však existuje: vrátit dětem svobodu a dodat pocit bezpečí. Tím jim zajistíme krásné dětství a dobře se vyvíjející imunitu.
Od prvních krůčků podporujeme své děti v rozletu. Necháváme je, aby poznávaly a zkoumaly. Aby se samy učily a měly z toho radost. Potom přijde zlom: školní věk a nástup do první třídy. Dítě je ze dne na den nuceno sedět spořádaně v lavici, dodržovat přesný režim a více poslouchat než zkoumat. Najednou se kromě přirozené autority – rodiče – objeví i někdo další; učitel. Mnohé děti si na tento vzdělávací systém bez potíží zvyknou, avšak mnohé z nich stále touží po dobrodružství a svobodě, která se jim najednou nedostává. A to je bezpochyby velká a pro ně ne příliš příznivá změna.
Na tento typ stresu děti obvykle reagují vzrůstajícím vzdorem a agresivitou, které si často mylně vykládáme jako negativní charakterovou črtu, jíž je třeba potlačit, dostat pod kontrolu. A tak se obvykle roztáčí kolotoč zákazů, příkazů a výhrůžek, spojených s další vlnou stresu.
- Je dobré si uvědomit, že agresivita je především odrazem dlouhodobého pocitu utlačování, nespokojenosti a vzteku, nikoli nevychovanosti a nezvladatelnosti.
- Dlouhodobé potlačování agresivity a omezování svobody může vést k rezignaci. Takové děti se mnohdy stanou „lhostejnými“ dospělými, kteří vykonávají práci, v níž nevidí žádný hlubší smysl, nebaví je. Takoví jedinci také častěji trpí respiračními onemocněními (například astmatem), melancholií a úzkostmi. Neodkáží říkat „Ne“, což je sužuje, způsobuje zlost a vede k dalšímu stresu. Oslaben pak bývá nejen okruh jater, ale také plic a ledvin.
Zbavme děti emocionální zátěže
Do školy se zkrátka musí. Vždyť právě zde se děti učí vědomostem, které v životě nejednou uplatní. Je však důležité, aby školu nevnímaly jako výchovnou instituci, ale jako místo plné dobrodružství a objevování. Místo, kde se budou vzdělávat, nepřijdou však o svou svobodu. Jak toho docílit?
- Roli učitelů přenechme výhradně jim, my zůstávejme milujícími rodiči, k nimž mohou mít děti důvěru. Zajistěme jim útulné domácí prostředí, kam se budou rádi vracet, úkoly s nimi dělejme pečlivě, ale v uvolněné atmosféře, a mluvme s nimi. O všem. Aby věděly, že nic nemusí být tabu a že v nás najdou pochopení a porozumění.
Takové děti se cítí svobodně a lépe zvládají jak stresové situace, tak ataky běžných toxinů z životního prostředí. Děti, které v sobě nepotlačují emoce, netrpí emocionálními bloky, jejich organismus nesvírá stres a imunitní systém se může zdravě vyvíjet. Tak na to mysleme….